čtvrtek 22. října 2015

Tak kolik teda vlastně těch psů máme? (poslední psí příspěvek)

Rocky




Blbeček
30 kilo svalů a zubů
Bojový plemeno (bude se mnou donekonečna bojovat o právo ležet na křesle, když u toho nejsem)
Milovník návštěv (je přesvědčený, že každý,kdo k nám příjde, je jeho osobní návštěva)
Skokan (dokáže z místa vyskočit tak vysoko, že stojícímu člověku olízne obličej)


Někteří mu občas říkají -bezdržka- a ne bez důvodu.




V době, než přišel k nám domů, neodmítnul žádnou výzvu k boji od jiného psa,. Strach- to on neznal. Tehdy se mu to ale nevyplatilo. Kolem jeho kotce pobíhal jiný pes, který se podhrabal a utekl ze zahrady. Nejspíš na sebe nějakou dobu vrčeli a štěkali- a pak Rocky prostrčil hlavu kari-sítí, aby dosáhnul dál- a to byla zásadní chyba. Druhý pes se mu zakousnul do tváře- a nepustil.
 Majitel Rockyho se večer vrátil domů, všude plno krve a chlupů a Rocky nikde. Tehdy jsem byla u toho. Pobíhali jsme po vesnici a hledali - a nikde nic. Vrátili jsme se a zjistili, že okno z kůlny, které vedlo do kotce bylo vyražené a jen přivřené. Uvnitř jsme našli zkrvaveného Rockyho, který tam zalezl a na nic nereagoval.
 Majitel z toho množství krve pobledl, tak jsem Rockyho sama odnesla do vany a omyla, aby jsme viděli jaké jsou napáchané škody. Chybělo mu kus tváře a k tomu řada dalších drobnějších zranění
 Já pak musela odjet domů a o Rockyho stavu jsem dostávala pravidelné informace.
 Nedalo se to nijak sešít, nebylo co. Navíc se mu rána zanítila a se psem to vypadalo špatně. Když pak byl schopný žrát tužší stravu, vypadal chudák jak kombajn, protože bokem mu žrádlo vypadávalo ven.
Nejhorší bylo, že neměl chuť k životu. Tehdy byly u nás problémy s Benem a tak se rychle provedla výměna.
Rocky byl naráz v bytě, v teple, kde měl neustálou péči a kontakt s lidmi, což miloval. A tehdy u nás dočasně bydlela Kristýna se svou stafordí fenkou Freyou, která Rockyho poznala už jako půlroční štěně a nějaký čas žili společně.
Rocky začal žrát, pomalu se začal pohybovat a po několika měsících byl zase samý sval a zase budil respekt. Rána se mu zahojila tak, že teď vypadá, jako by se jen ironicky uškliboval.



Časem se zklidnil, nebyl už takový útěkář jako dřív. U nás má kdykoliv možnost jít se proběhnout na zahradu a jen zakňučí u dveří, je hned vpuštěn zpátky do tepla, ke svým lidem.
Protože dobře vím, co dokáže tento typ psa, když se nudí, starám se, aby neměl čas na nudu.
Vím, že by se dokázal prokousat dveřmi, prokousat drátěný plot a překonat dvoumetrovou překážku. Nemám strach, že by ublížil člověku, on přes svůj hrůzostrašný vzhled všechny lidi bez vyjímky miluje, ale je schopný někomu vlézt do auta s nadějí, že pojede na výlet. Nebo člověka na ulici zdravit tak, že na ně bude skákat, až by ho povalil.

Dnes už neutíká, ani když by občas měl tu možnost proklouznout na ulici.


 A tohle je jeho oblíbená poloha (říkáme tomu bojová poloha číslo 1.)


.
Není u nás sám. Vzali jsme si k nám ještě fenku Conny, která svým majitelům zkomplikovala život tím, že se začala rvát s ostatníma fenama, které mají.


 S Rockym jsou přátelé, pořád spolu...



a Conny posíláme domů jen na krátkou dobu, kdy hárá.
 To pak chodí Rocky jako tělo bez duše a věřím, že počítá dny, kdy se mu kámoška vrátí.

Když tu není Conny, častěji k nám jezdí Kristýna s Freyou. To je pak tolik dojemného vítání a lítání po zahradě. Návštěvy musí snášet dvojité vítání...


a dvojité hlídání u stolu. (co kdyby upadlo nějaké sousto?)


Takže jak dopadlo sčítání psů?
Kolik máme psů?

 Je to pohyblivé číslo, ale dá se říct, že plus mínus máme dva.
Aspoň dva jsou  přihlášení a platíme na obci za dva psy poplatek.

Ale ve skutečnosti není náš vůbec žádný....



10 komentářů:

  1. Čím víc psů, tím líp, kdybych já bydlela v domku se zahradou tak mám psů celou smečku a k tomu hejno dětí, ovocný sad, dílnu ručních prací a mydlárnu...manžel je moc rád, že bydlíme v paneláku...psy, děti a ruční práce můžu v jakémkoliv množství :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj milý mezi svými přáteli vždycky tvrdil, že do jeho baráku pes nesmí. A ani na dvoře nechce psa, protože by ho omezoval ve způsobu života.
      Pak jsme se poznali a já se k němu nastěhovala i se svým zvěřincem.
      A můžu potvrdit,že psy hýčká a rozmazluje víc než já .A omezovaný se necítí. Spíš bych řekla, že víc milovaný...

      Vymazat
  2. Aj ma to dojalo, aj upokojilo....tiež som sa zľutovala nad psom z ulice, nad kocúrom z rieky vytiahnutého...máme štyri deti, plus zať...
    Som dosť zotročená psími očami, škrabanim na dvere, chlpmi, pravidelnému venovaniu sa jednému, druhému...plus ľudia :-) plus domácnosť...teraz mám najväčšiu starosť ako sa sučka štvrtý rok , čo je u nás zmenila čo sa týka návštev, skáče, šteká, vylieza na každého, pri každom chce sedieť, jesť s ním...a otravuje celý čas...a vrčí ak ju niekto pri jedle vyruší, bojím sa detských návštev.
    Cepujeme ju, cvičák sme zatriaľ nezvládli, aj z finančného dôvodu aj z časového, všetko sme ju naučili, ale tento rok sa veľmi zmenila.
    :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, děti a psi-to potřebuje dozor.A cvičák je děsně náročný, jak časově, tak finančně. My nepotřebujeme mít psa vycepovanýho. Stačí nám, když poslechne ty nejzákladnější povely. Nebo taky neposlechne, podle toho, jakou má náladu... :-)

      Vymazat
    2. Aj u nás je to tak, poslúchne vo vzťahu, nie na povely, iba ak sa porozprávame ...

      Vymazat
    3. To známe taky. Reagují okamžitě na kouzelný slovíčka, jako třeba: procházka, kokinko (samozřejmě psí) žrádýlko. Taky na větu- Na, vem si. A jinak jen podle nálady.

      Vymazat
  3. Marcelko, dojalo mě to. Ano, zvířata nás obohacují a moc hezká fotka black and white :-) Hezké dny. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto souhlasím s tím obohacením. Myslím, že děti a zvířata patří k sobě. A jak vyrostou, pak už to jen pokračuje s další generací....

      Vymazat
  4. Krásni psi ...... A koľko vlastne máš teraz psov?

    OdpovědětVymazat