čtvrtek 31. prosince 2015

A co popřát do Nového roku?






 Všechno nejlepší a hodně zdraví, lásky a peněz (přesně v tomhle pořadí)
 přeju všem svým čtenářům do roku 2016.




A k tomu jedno malé, soukromé silvestrovské zátiší...



P.S. Většinu rumu jsme už použili do našeho speciálního silvestrovského kompotu....              

středa 30. prosince 2015

Jaká je správná odpověď? (aneb- dětská paměť je neuvěřitelná!)

Tříletý Péťa zlobil.
Zlobil opravdu hodně, tak jak to teď bývá téměř  na denním programu, od chvíle, co se mu narodila mladší sestřička. Zlobil pouze doma, ve školce byl bezproblémový.
Dcera mu řekla, že už půjde spát a poslala ho do koupelny ať svlékne se, že ho okoupe a rovnou se budou mýt vlásky. Následoval další výbuch vzteku a pak nečekaně klid a odešel do koupelny.
 Po chvíli se vrátil do kuchyně, kompletně svlečený a prohlásil.: "Maminko, já už jsem velký chlapec, už nebudu zlobit. A budeme umývat vlásky, Péťa nebude plakat."
 Příjdou do koupelny- a tam uprostřed místnosti louže.  Zuzana chvíli pátrala po původu. Domácí zvíře nemají. Z pračky to nenateklo a ze sprchového koutu taky ne. Potvrdila se ta poslední možnost- Peťa se vyčůral na podlahu!
Vážně se ho zeptala, proč to udělal.
Péťa řečnicky rozhodil ruce a naprosto vážně odpověděl: "Na tuhle otázku neznám správnou odpověď. "
"Cože?"
" Ale maminko, já opravdu neznám správnou odpověď!"
Takovou frázi nikdy doma neslyšel, tohle se musel odposlechnout od někoho ve školce.

Po pravdě- taky bych nevěděla, co odpovědět, aby byla odpověď uspokojivá pro všechny.


Před vánoci mi volala Kristýna-  prý Nikolka ve školce jezdila na kole a nahlas prozpěvovala: "Jede kolo rovno, rovnou přes to hovno!" A prý učitelce řekla, že ji to naučil dědeček.

A co se zjistilo? Byla to pravda. V létě, když byla několik dní u nás, můj milý ji to opravdu učil.
Aby text srozumitelně znázornil, použil jako pomůcku kolo strýce Václava a vysušenou psí hromádku, na které předváděl, jaké to je, když jede kolo jen tak kolem- a jak to vypadá, když jede přímo přes...
Malá se tehdy smála, ale básničku nezopakovala. Ale dobře uložila do paměti a po několika měsících použila.

Jak to ale Kristýně vysvětlit, že jí to dědeček nezpíval proto, aby malá zaperlila ve školce?

Jednoduše- "Na tuhle otázku neznám správnou odpověď..."



úterý 22. prosince 2015

Kam s ním?

Klasikova otázka nemíří k problému se slamníkem, nýbrž jsem řešila umístění vánočního stromku.

Jsem s mým milým už páté vánoce a umístění stromku se každým rokem mění.

   První rok jsme vánoce neprožili ani společně. Byla jsem v rozvodovém řízení a s Jarou jsme se pár měsíců znali- a nic víc. Dva dny před vánoci (ano, dnes je to přesně 4 roky!) jsme si začali nějaké ty techtle-mechtle, ale nebylo to nic závazného.
    Rok druhý jsem vánoce strávila ještě v domku, který jsem kupovala s bývalým manželem,  rozvedená, ale už zadaná.
    Další rok jsem už bydlela v domě mého milého i se dvěma dětmi a dočasně s námi bydlel budoucí zeťák. Stromek jsme umístili do obýváku k oknu- kde trpěl teplem z radiátoru.
    O rok později ( kdy už mladí se odstěhovali na svoje do Olomouce a my byli už jen se synkem), jsem vymyslela pro stromek skvělé místo . V patře, v pokoji pro hosty se málo topí, tam vydrží dlouho.Vydržel. Nikdo ho nerušil svou přítomností, bylo tam taková zima, že jsme tam vůbec nechodili. Nadílku na Štědrý večer jsme zrychlili, jak jen to šlo a rychle pryč!

     A jak to vyřešit letos?
 Už to mám- zruším nevyužívanou jídelnu! Stejně se tam jen hromadí odložené věci na stole a jíme všichni raději v kuchyni.





Odnesu stůl a do uvolněného rohu přinesu své oblíbené křeslo.
Na něj beránka, který původně patří na sedačku do auta, ale nikomu se nechce dvakrát ročně manipulovat s těžkýma kožešinama.  Ze dvora přesunout vylepšenou komodu, původně ze světlého dřeva, aby bylo kam položit knížku, hrnek s punčem a hezký svícen. Polštář s vánočním vzorem, huňatou deku, pod nohy kobereček-aby studená dlažba neklouzala a už mají psi kde ležet!







A už máme místo pro stromek, který jsem představila už v minulém příspěvku.
Tak už jsem ho rovnou nazdobila- a  teď se už jen kocháme.
Světýlka jedině maličké, bílé, neblikavé, ozdoby čistě bílé a nebo stříbrné
 A je to!



A ještě přidám fotky rozsvíceného...



neděle 20. prosince 2015

Živý, nebo umělý?

V poslední době jsem  na facebooku sledovala.několik  diskuzí na téma vánočních stromků.
 Ta nejzásadnější zněla, jestli je lepší stromek umělý, nebo živý.
 Zůčastněné se hádaly, zuřivě po sobě  plivaly nenávistné věty a příspěvky přibývaly takovým fofrem, že se mi z noťasu skoro kouřilo. Každý tábor si obhajoval svoje a nikdo nechtěl uznat nic jiného, než ten svůj- jediný správný názor.

Jak je to u vás- mých čtenářek?

Jaké si pamatujete  vánoce svého dětství?

U nás se stromek zdobil v noci, na 24. prosince. Celý den jsem se snažila nenápadně nakouknout do pokoje, abych aspoň koutkem oka viděla tu třpytivou nádheru, ale moc se mi nedařilo.
 A pak večeře, nekonečně dlouhá. Polévka, kapr, nebo řízek se salátem....a nakonec k mému zoufalství ještě káva, nebo čaj a trochu cukroví.... "Vydrž, až Ježíšek přinese dárky, zazvoní zvoneček a až potom půjdeme ke stromečku. Teď ještě pod ním nic není. Tak vydrž a čekej."
  Pak konečně bylo slyšet zvonění zvonku a otec volal- "Pojďte honem, Ježíšek už tady byl!"

Nikdy nezapomenu na  tu vůni jehličí, světla opravdových svíček,a zapálených prskavek. Stromek byl plný barevných baněk, řetězů, čokoládových bonbónů z kolekce a taky na něm viselo několik obrovských čokoládových figurek, které byly už dávno nejedlé a pečlivě se opatrovaly. (zřejmě dárek od někoho, kdo pracoval v Zoře, která byla jen kousek od našeho domu) Z větví visely bohatě rozvěšené lamety a všechno se tak třpytilo, že přecházel zrak. V rohu pokoje hřály staré kamna značky Petra a na nich doutnal františek. A pod stromkem kupa tajemných balíčků....

 a většina z nich byly MOJE!!!!!

Když jsem pak měla svoji domácnost,snažila jsem se, aby děti měly co nejvíc emotivní vánoce, jako jsem mívala já. A součástí toho byl živý stromek-se všemi výhodami a nevýhodami, které přináší.
 
Věděla jsem, že jednou příjde doba, kdy se spokojím se stromkem umělým, ale to bude až někdy v daleké budoucnosti, až budu stará...



A je to tady. Letos mi moje vrozená lakota nedovolila koupit stromek u obchoďáku, kde jsou snad vyvážené zlatem. A v okolních vesnicích,kde jsou mnohem levnější, ale tam jsem se neměla jak dostat. Zeťák sice slíbil, že stromek přiveze, ale jaksi z toho sešlo, nestíhal. A až dnes se nabídnul, že nás může zavézt k Tescu. Oplakala jsem i maličké stromky v kontejnerech. U nás by neměl moc šancí přežít do dalšího roku, protože náš Rocky pečlivě značkuje všechno nové na zahradě.

  A tak jsem se rozhodla pro jednorázovou investici do hezkého umělého stromku.
 V Obi jsem už skoro doopravdy slzela, ale tentokrát zklamáním. Měli tam takové hrůzy, hodně podobné těm úplně prvním stromkům, jaké se před mnoha lety objevily na našem trhu, něco jako košťata ze zelených kartáčů na čištění lahví. Lišily se jen velikostí a cenou. Ty největší stály ke třem tisícům. Za tu cenu bych čekala něco lepšího, než trčící dráty.

Pak jsme ještě zkusili štěstí v Tescu, kde měli mít 50% slevu na všechny vánoční dekorace a stromečky. Překvapil mě poloprázdný obchod, ještě víc mě překvapil výběr stromků (naprosto úžasný byl čistě bílý, ale to by můj milý nerozdýchal) a hlavně ceny.
Nakonec jsme vzali ten největší, jakoby lehce zasněžený a opravdu hezký. A navíc- z původních 2 200,- stál  jen 1 099,-.  Z toho mi polovinu zaplatil můj milý, tak jsem si díky tomu ještě nakoupila kupu ozdob, taky ve velké slevě.
 Už začátkem roku jsem se zařekla, že nebudu spotřební předměty pojmenovávat, proto mu říkám jednoduše- Jolka.

A tak jako skoro už pětinásobná babička si snad můžu začít plnit plány, odložené do kolonky- až jednou budu stará, no ne?

Dnes je čtvrtá adventní neděle, kterou jsme oslavili vynikajícím obědem a pak jsem uvařila hrnec punče.




A na závěr malá hádanka. Která láhev obsahuje rum a která sirup-lesní směs?



Je tam nepatrný rozdíl v odstínu.
Ale stejně si můj milý nalil panáka sirupu.


sobota 19. prosince 2015

Přiletí?



Ano prosím, přiletí!

Přibližně začátkem června přiletí poprvé k mé druhorozené a já se budu pyšnit titulem -pětibába-!



pondělí 14. prosince 2015

Jsem ponaučitelná?

No, tak snad od tohoto roku už konečně ano.
 Konečně mi to v hlavě sepnulo a pochopila jsem, že nás doma není osm a víc a není potřeba péct pořád tolik cukroví.
 Takže jen několik druhů- a hlavně od každého menší množství než obvykle.  Jestli zase neztratím hlavu a nezačnu šílet, že to bude málo- pak mám po dnešku skoro všechno napečené.


Takže k už hotovým zázvorkám a ovocnému chlebíčku  přidávám dnešní  rohlíčky, linecké a mocca oválky (který musím naplnit a udělat polevu).
 Těsně před vánoci ještě upeču ořechové čtverečky podle babky (nebožka tchyně sice recept utajila, ale loni se mi ho podařilo dokonale napodobit) a to je asi všechno.
  No a pak mám ještě spoustu bílků, takže kokosky.
Synek rád rumové kuličky, tož ty musím taky, aby si nestěžoval, že ho zanedbávám.
  Můj milý preferuje kokosový salámek, tak ten taky ještě udělám.
Když jsme porcovali prase, zvlášť jsem si vyškvařila vnitřní sádlo na sádlový koláčky- tak přece se na ně nevykašlu. Aspoň pár kousků, no ne?
  Roky jsem pekla vánoční hvězdíčky, sypané sekanýma ořechama v karamelu, to je už tradice....copak je můžu vynechat? Aspoň z poloviční dávky!
  A taky jsem našla při gruntování formičky na pracky....mám starý recept z tatranek...

 Ne! Dost! Není nás doma tolik, tak to omezím.
Už jsem se rozhodla a slibuju sama sobě a vám všem- letos vynechám pracky!

To je fajn, že jsem se konečně ponaučila, že je zbytečný tolik péct a přes vánoce přibrat x kilo.

A jak je to s cukrovím u vás?

Dnes už půjdu jen uvařit aspoň třílitrový hrnec punče- aby se měl můj milý čím zahřát, až přijede před půlnocí z práce a ostatní pečení nechám na zítra.

P.S.  Maryšo z Hané, ozvi se mi prosím na můj mail, ať domluvíme předávku papírové krajinky.
 incomplette@seznam.cz
A nebo na Facebooku - www.facebook.com/marcela.mrazkova
 

sobota 12. prosince 2015

Stihnu do vánoc všechno, co jsem plánovala?

Myslím, že jo.

 Konečně jsem nastartovaná tou pravou adventní náladou.
Je sobota večer. V lednici jsou namíchaný všechny těsta, z jejichž výroby nejvíc bolí ruce. Dva druhy jsou napečené a během zítřka stihnu v pohodě upéct nejmíň tři další.
Dárky mám promyšlené, částečně nakoupené.
Horní pokoj pro návštěvy,který chci do vánoc změnit, mám už z nejhoršího hotový.
Co chci do vánoc vytvořit, to mám promyšlené a veškerý materiál nakoupený.

Teď v klidu sedím, píšu, jedním okem sleduju v televizi Harryho Potera a Fénixův řád, čichám vůni čerstvě upečeného ovocného chlebíčku a užívám si předvánoční atmosféry. Vedle mě podřimují vykoupaní psi na vypraném koberečku.
Mám zapálenou svíčku ve vánočním svícnu, který mám už roky a který jsem loni kompletně změnila.



( z výroby byl kýčovitě pomalovaný falešným sněhem, tak jsem z něj odrhla barvu a přestříkala  měděnou barvou.)

Ještě schází vůně chvojí, ale stromek je už domluvený, že ho zeťák přiveze.
Velký rodinný sraz hned po vánočních svátcích je taky domluvený a promyšlený, včetně jídelníčku.

Veškerá únava z posledních dní je pryč a já se tak těším!!!!

Velké těšení začalo už včera.
 Domluvila jsem se  se Zdenkou  ( mujzivotvdomkupobabicce.blogspot.cz), že se konečně jednou sejdeme. Už před odjezdem z domu se mi zkomplikovalo všechno, co se dalo. Navíc byla šílená mlha a neviděla jsem dál, než na dva metry. Vůbec se mi nechtělo nikde cestovat- a navíc skoro po kilometru usilovného šlapání na kole-směr nádraží- jsem si uvědomila, že ve zmatku jsem si nechala doma hole. Achich ouvej, to teda toho moc nenachodím. Bez holí jsem už nikde nebyla ani nepamatuju. Vlastně i s holema chodím po chvíli jak napůl ochrnutá... Ach jo, to bude den... :-(

V Olomouci do knihovny, na kopírku, rychle aspoń na polívku do bufetu, pak internetová kavárna, kde jsem si vytiskla pár střihů a šablon a několik archů protistresových omalovánek, pak sehnat ananas, který si přál můj milý- a pak honem zpátky na nádraží,kde za chvíli bude Zdenka. A jak se teda poznáme, když hlavní poznávací znamení jsou dvě hole, to teda nevím...
Starosti byly zbytečné, našly jsme se bez problémů. A kam jít? Je advent, mrkneme se do centra na trhy, ne?
Čekala jsem, že každou chvíli udeří staré známé křeče v nohách a nebudu schopná jít....a nic!
Sice jsem ťapala pomalinku, ale nikam jsme nespěchaly. Jeden rychlý punč, obchůzka po náměstí, krámek s výtvarnýma potřebama plus několik dalších zajímavých obchodů. Poté posezení u kávy s naprosto božským čokoládovým dortem. Pak zavolala Zuzča, že je právě s dětma v Olomouci,tak jsem mohla Zdence představit i vnuka Peťu a nejmladší vnučku Julii.
Už byl večer, veškerá vánoční výzdoba svítila a příjemný den končil. A nohy pořád bez výrazných protestu sloužily! Pak ještě cesta vlakem a na kole domů, ale zvládla jsem to. Přivezla jsem si domů taštičku plnou roztomilých dárků od Zdeny.
Pochlubím se tu aspoň dřevěnou vyřezávanou hvězdou,která se mi tak moc líbí, že se nemůžu na ni vynadívat..



To je vlastně teď moje největší starost- kam hvězdu zavěsit, aby byla pořád na očích.

A to je vlastně všechno. Jen jsem se s vámi chtěla  podělit o svou slavnostně adventní náladu...




úterý 8. prosince 2015

Jak to vypadalo v Drážďanech?

Ono to podle nadpisu vypadá, že jsem byla na cestách, že? Kdepak, já jsem zápecník a lenoch a cestuju tak leda do nejbližších dvou měst a pak zase honem domů do tepla.

Poslední dobou sleduju další letošní hit ve vánočním zdobení a to papírové domečky na oknech.
  Něco podobného jsem viděla už loni v jedné výloze a protože jsem už dřív propadla domečkové mánii, hned jsem si je pořídila. Ale lepit na okno? To teda ani náhodou!  Řadu domečků jsem pozohýbala, aby mohly stát na parapetu bez opory a za ně jsem rozestavěla svíčky. (samozřejmě v hlubokých skleničkách, protože kdyby zaúřadoval průvan,špatně by to dopadlo)
   Pak jsem se v pološeru kochala pohledem, jak se za okýnky domečků míhají světýlka a jen jsem vrněla spokojeností.



A potom přišel můj milý a celé aranžmá ohodnotil větou: "To vypadá, jako když hořely Drážďany!"





Domečky jsem koupila v dvojím vydání, tak mi jedna řada doteď leží ladem.
  Když se tak dívám na počet svých příspěvků na blogu- tak tohle je přesně stý v pořadí (když se připočítají ty dva, co mám rozepsané).
 A tak bych u této kulaté příležitosti chtěla jedné z vás udělala radost.

Napište mi do konce týdne, jestli by se vám  líbilo mít  doma taky hořící Drážďany a já pak vylosuju případnou zájemkyni. (teda aspoň zatím mi  žádný pán nenapsal, že můj blog čte, tak proto používám jen ženský rod)

P.S. I když poštovné k našim sousedům pod Tatrami je kapku vyšší, nenechte se odradit tím, že už pár let jsme "inostranci".  :-)



Čaj nebo káva?

Dnes ráno jsem se chystala pročíst oblíbené blogy a vykouklo na mě hned několik čerstvých příspěvků na téma čaj. Že by dnes byl nějaký speciální čajový den?

A vůbec, jak je to u vás, kdo raději kávu a kdo nedá dopustit na čaj?

Já už od dob středoškolských jsem byla kafař jak poleno. První ranní nápoj musel být pořádný turek. Časem  jsem přišla na chuť kávě instantní a turecká klasika dnes příjde na řadu jen naprosto vyjímečně.
V kavárně si dávám většinou presso s mlékem, někdy latté, sem tam vídeňskou. Letos v parném létě jsem přišla na chuť frappé. A když si chci pochutnat, dám si irskou.

 Ale od doby, co žiju s mým milým, piju zásadně po ránu čaj. Vyzkoušeli jsme společně různé druhy a příchutě, až se náš výběr ustálil na jediném.
 Onehdy jsem se mého milého ptala, jestli mu nevadí, jak každé ráno máme jedno a to samé- a shodli jsme se na tom, že nic měnit nebudem. Takže po ránu u nás kraluje černý cejlonský Pickwick s citronem, s názvem Ranní šálek.





Ta příjemně svíravá chuť černého čaje (s vůní citronové kůry)  mě dokáže spolehlivě nastartovat. Kapka citronu to jen vylepší. Někdy, ale jen vyjímečně, dochutíme sirupem, jindy zase žbrdolem rumu.

A co hlavní- z jednoho sáčku mám DVA hrnky čaje a to nejsou chuťově nijak ošizený!!!!



pondělí 7. prosince 2015

Víte, jaké je tajemství letního odpoledne?

V ostatních domácnostech se peče, gruntuje, pulíruje do vysokého lesku, nakupují, nebo se vyrábějí  DIY dekorace a zdobí se domy a byty. A co dělám já? Já si čtu!

Sehnala jsem totiž v knihovně úplně všechny knížky, které jsem si v poslední době poznačila, že by mohly být zajímavé.

Jednu za všechny-Tajemství letního odpoledne.



Zvláštní kniha. Hned na začátku jsem dokonale propadla popisu léta a naprosto zapomněla, že za okny je advent. Pak se děj posunul  o několik desítek let dopředu a pak zase minulost ještě o generaci dřív než na začátku.
 Chvílmi mi děj připadal zbytečně zdlouhavý, ale odtrhnout se od knihy bylo skoro nemožné. Hádala  jsem, jak příběh dopadne, ale pokaždé se děj otočil úplně jinak, než jsem očekávala. Charakteristika hlavní postavy vůbec neladila s tím, co odhalovala minulost.
Už ani nepamatuju,kdy naposledy mě děj knihy tak moc překvapil na posledních dvou stránkách, pokud vůbec někdy.
 Dočetla jsem a hlasitě si oddychla.
Všechno do sebe konečně zapadlo jak ozubená kolečka.

A o co v knize šlo?
 To je právě to tajemství!

 Doporučuju k přečtení.

P.S. Pokud by jste rádi autorský diář, doporučuju se zůčastnit zde-
http://atelier-ronica.blogspot.cz/2015/12/giveaway-autorsky-diar-karticky-na-darky.html



čtvrtek 3. prosince 2015

"Nechceš dát před barák Santu?"

- škádlila jsem mého milého pokaždé před vánoci ."V Obi mají svítícího, i se sáněma a sobama!"
Škádlila jsem ho, protože znám jeho negativní postoj ke všemu, co pochází z Ameriky a čím nás krmí média.
 Důrazně odpovídal: "Žádný Santa, žádný sáně, žádný sobi!!! Nikdy!"

A pak byl advent před dvěma lety a my jeli s mladýma do Olomouce na koncert skupiny Piráti.
Bylo to v hospůdce, kde už měli slavnostní vánoční výzdobu a na parapetech oken byly figurky sobů.
A jak tak sedíme u stolu a čekáme, až začnou hrát, vzala jsem jednoho soba do ruky- a zírám... "Podívej Jaro- on čumí úplně stejně, jako náš Rocky, když má špatný svědomí..." A fakt! Potvrdili mi to i všichni ostatní. Sob stál celý večer uprostřed stolu a já se musela usmívat,kdykoliv jsem viděla ten jeho kukuč.
 Ne, nesebrala jsem ho při odchodu (ačkoliv i tato možnost mě pod vlivem vypitých piv napadla), ale až do vánoc jsem obíhala všechny obchody a stánky a sháněla jsem stejnýho. Nikde nic. I po vánocích, kdykoliv jsem byla někde, kde se prodávaly figurky zvířat, tak jsem je pečlivě prohlížela a hledala toho jediného, po kterém mé srdce toužilo a kterého by i můj milý snesl mít doma. Ale nic, prostě smůla.

Uběhl rok, začal advent a já listovala v letácích. Najednou jsem vyskočila od stolu a začala jásat. "Mám ho!!! Konečně jsem ho našla!!!"
Další den jsem absolvovala komplikovanou cestu do Prostějova - a konečně byl můj!

To je on- jediný sob s povolením bydlet u nás...už druhým rokem.





A takhle kouká náš Rocky. Vidíte tu podobu?


úterý 1. prosince 2015

Cizím peřím?

To se tady vážně budu chlubit cizím peřím?

Klidně!

Já a zdobené perníčky, to prostě nejde dohromady. Z hnědého filcu a bavlnky vykouzlím perníčky, jen se zakousnout, ale pečené ani náhodou. Na to je u nás expert maminka mého milého.

Tak tohle je prosím můj letošní adventní svícen. A jak voní!!!!!



 A kdyby jen voněl- ale i ta chuť! Dostali jsme k němu ještě vrchovatý talíř perníčků, ale než jsem je stačila zvěčnit, krčí se na talířku posledních pár kousků...



Jasně, mám i věnec. Ale je to už takový pamětník, vysloužilec. Před sedmi lety jsem ho uviděla na Štědrý den v Makru ve výprodeji, za zlomek původní ceny. No nekup to!!!
 První vánoce nám tehdy zdobil stůl v původním stavu, samý lesk, třpyt a hodně barevný.
Další rok jsem mu pestré ozdoby nemilosrdně oškubala a doplnila jsem jen bílé a stříbrné.





A tak sloužil ještě další roky.
 Letos je u nás naposledy. Už má své odsloužené a je to na něm poznat. Možná ještě dostane šanci ozdobit stůl na terase.

A já mám teď celý rok na to, abych si promyslela, jaký věnec, či svícen budu vyrábět na příští vánoce. Takže zatím okukuju cizí blogy a sbírám inspiraci.

A za rok už žádné cizí peří- tak přísahám!!!


Víte, jak lakomá hanačka vybělovala šišky?

Taky jsem podlehla jsem letošnímu hitu- mít bělostně zářící šišky jako vánoční dekoraci.
 Jenže mé lakomé geny, zděděné po předcích mi to zkomplikovaly.

Napřed jsem u našich asiatů v krámě zaplatila 28kč za láhev Sava.
Poté jsem se rozhlídla po dědině a zamířila k nejbližší borovici, pod kterou jsem nasbírala čerstvé šišky
Poté jsem dlouze přemýšlela, jestli je nutné spotřebovat úplně všechno Savo (vždyť to stálo celých 28,- korun!!!!)
Pak jsem si vzpoměla, jak jsem při jarním úklidu stříkala plíseň u střešního okna a jak se mi na moji oblíbené domácí tunice nadělaly bílé fleky. (ono stříkat sprejem nad hlavou, to není ten nejlepší způsob, co si budem povídat.) A vylíhnul se nápad. Nenositelnou tuniku vylepším batikou ze Sava a ve zbytku vybělím šišky! Dva v jednom! A byla jsem spokojená.

 Batika se povedla zhruba tak, jak jsem si představovala, bílé fleky se ve změti nových skvrn dokonale ztratily.




Jenže Sava bylo málo (nevyplýtvám přece úplně celou láhev, trochu si nechám)...
A tak jsem ho naředila vodou. Potopila šišky, po určené době vytáhla, opláchla vodou, dala usušit....

Krásně se rozevřely, ale bílé mají jen okraje.



A tak to dopadá,když lakomec chce ušetřit...