úterý 24. února 2015

Je rýmička opravdu smrtelná?

Věřím, že ano! A jestli jen pro muže, pak jdu hledat pučící gonády, protože ode dneška jsem muž!
Dobře mi tak, dalo se to čekat ,když v pondělí po ránu dorazil na hlídání vnouček Péťa s nudlí u nosu. Jindy upovídaný chlapeček (tajně mu říkáme -strýc Pepin) jen popotahoval, utíral odřený nosík do rukávu,když jsem nestihla včas přiskočit s kapesníkem a byl celkově úplně jiný.
Měla jsem si hned nakoupit hory citrusů, naložit zázvor s citronem do medu. Měla jsem v teplých ponožkách sedět zabalená do deky. Měla jsem si preventivně udělat pyžamkový den.
 Ale kdepak já, včera jsem nutně musela začít renovovat starou židli, abych ji zachránila před spálením! Seděla jsem na terase a ve větru šmirglovala jak o závod, ...Odpoledne pak honem aspoň první vrstva nátěru a pak jsem se ještě chodila kochat. Látku na čalounění mám koupenou a nachystanou a mám koupenou i barvu,kterou se židle bude skvět po dokončení. Bude to šperk pokoje pro hosty!!!
Jen nevím kdo ho došperkuje. protože já umírám!
Hlava se mi proměnila v tunel. Je to tunel Blanka-který zeje prázdnotou,ve které se chvílemi projíždějí skejťáci... Postupně jich přibývá, jedou jeden za druhým...a kolečka jejich prken rachotí a duní... zvuk se odráží od stěn a ozvěna ho znásobuje!!!
Chce to nastrouhat kousek zázvoru a nechat vyluhovat, snad ho na dně lednice najdu.
Tunel se mění na hangár, kde startují airbusy a na krku mi sedí svalnatý kovář který neúnavně buší do kovadliny...nebo do mé hlavy? Ne, to není kovář, to jedu rychlíkem...slyším-pokud lze mezi startujícími aibusy vůbec něco slyšet-jak drncají koleje. Tudum-tudum, tudum-tudum.... Slyším to zřetelně, přestože jinak přestávám slyšet. Přestávám chvílemi i vidět, jak mi slzí oči.
Venku se už rozednilo, Musím využít toho,dokud ještě mám poslední zbytky zraku a jdu se ještě naposledy podívat aspoň přes okno na včerejší práci. Židle se skví uprostřed terasy a vypadá už teď o 1000% líp, než včera. Hřeje mě u srdce dobrý pocit....a airbusy jsou pryč. Jen občas projede opožděný skejťák.
 Můj milý vstal a přišel za mnou. Politoval mě, poobdivoval židli a zeptal se, co budu vařit k obědu. Prohlídla jsem zbytky v lednici a usoudila, že to na dnešek vyjde.
 Kovář asi chytnul do ruky křeč, protože přestal bušit.
Přiklátil synek a prý mi zapoměl říct, že mu přijede kámoš, na celý den. Když jsou ty jarní prázdniny... A co že budu vařit k obědu?
Uvolnily se mi ucpaný dutiny a chvílemi dýchám i nosem. Hlídači vyhnali z tunelu Blanka i toho posledního skejťáka a je klid.
Jdu vytáhnout maso z mrazáku a uvažuju o špagetové omáčce.
Copak si můžu dovolit být chlap? Nemám čas marodit-potřebují mě. I ta omládnutá židle se těší, až kolem ní zase budu poletovat se štětcem.
 Tak já jdu vařit.
 P.S Gonády jsem nenašla....

čtvrtek 19. února 2015

Je láska ke zvířatům dědičná?

Já osobně od malička toužila mít nějaké zvířátko,ale měla jsem smůlu. Naplno jsem se mohla realizovat až s vlastními dětmi. Vystřídalo se u nás nepočítaně zvířecích druhů. Na některé s láskou a nostalgií vzpomínám,na jiné už s trochu menší láskou...ale všechno to byli moji miláčci. Onehdy probírám staré fotky- a ejhle, s touhle jsme vyhráli soutěž v časopise.


Kačka je dnes už vdaná paní, s vlastním začínajícím zvěřincem.



 A ani další generace se zvířat nebojí.


 Vnučka Nikolka opravdu nemá z velkých zvířat žádný respekt- ani z domácích, ani z těch v ZOO.

https://www.youtube.com/watch?v=GXXKTNgbqA0

Jsem ráda, myslím že děti a zvířata patří k sobě.
Od malička budovaný respekt k ostatním živým bytostem je dobrá věc.




středa 18. února 2015

Zázrak??? (aneb- díky pane Cabicar!)

Určitě ano, to musí být zázrak!
Něco takového bych nikdy v životě nečekala!
Moje nejmladší díťátko, chlapeček -vejškrabeček (aktuálně skoro o hlavu vyšší než já), téměř sedmnáctiletý vyčouhlý Vašek , král všech flegmatiků a majitel sbírky všemožných dys.... (dyslektik,dysortografik...) se rozhodl, že si KOUPÍ KNIHU!!!!!
 Což značí: 1. vydělat si peníze
                   2. neutratit je za cigarety (samozřejmě stále ještě nevím, že už kouří)
                   3. knihu sehnat
                   4. a předpokládá se, že ji bude i číst!!!
Zrovna Vašek, který kolikrát nedočte ani slovo,protože se mu nechce!
Úžasné! To je opravdu zázrak!
 Jak k tomu došlo? Náhodou jsem nedávno narazila na odkaz na neskutečně vtipný článek na FB. Poté jsem si našla autora, přečetla jeho příspěvků víc- a byla jsem ztracená. Několik jsem jich rodině nahlas přečetla, dusila jsem se přitom se smíchy, chrochtala a utírala do rukávu slzy. A synek se chytil. Napřed si stáhnul do svého chytrého telefonu pár ukázek, které si -věřte-nevěřte i přečetl a nakonec mě šokoval prohlášením, že si chce koupit knihu!
 Proto- děkuji Vám, pane Cabicar! Máte můj obdiv.

https://www.facebook.com/mmcabicar?fref=ts

neděle 15. února 2015

Jestli tohle není k zamyšlení, co tedy?

Náhrobek.
Jméno a dva letopočty.
Datum narození a datum smrti.
A mezi nimi pomlčka.
OBYČEJNÁ POMLČKA.
A ta pomlčka, to je ten náš život.
Nic víc, nic míň.
Co s ní uděláme?
Čím jí naplníme?

Kdy teče ve dřezu růžová voda? No přece na Valentýna!!!

Můj milý zuřivě bojkotuje všechny tzv "podělané americké svátky". Já víceméně taky, ale třeba Valentýna (ve Švédsku nazývaný svátek všech srdcí) bych klidně vzala na milost.Ale je to marné. Květin se nedočkám, protože u nás není květinářství, když požádám o koupení lahve vína k romantickému posezení- je domů přinesena láhev zcela neromantického rumu...
 Letošní 14. únor byl vybrán jako nejvhodnější den na opravu dřezové baterie. Vytahala jsem  veškerou úklidovou chemii zpod dřezu, vymetla pavouky a ostatní nepatřičné záležitosti, můj milý odšrouboval sifon a  ponořil se do půl těla do skříňky. Napřed byl slyšet nářek, že je to zarezlý, že odpad smrdí...a pak se vysoukal ven a zeptal se, proč na něj sakra kape voda?
 Rychle jsem zatlačila "špunt"a ujistila ho, že už bude sucho... Zasunul trup opět pod dřez a za chvíli dotaz-"Proč na mě FURT kape ta voda? Jak je to možný?"
" Počkej, podívám se." No jo, před chvíli jsem si krájela jablko a do odpadu spadla stopka-která bránila těsnému dosednutí zátky. "Už je to v pořádku, můžeš pokračovat!"
 Můj milý si otřel obličej papírovou utěrkou a vyděsil se. "A proč je ta voda růžová???!!!"
Koukla jsem na dřez a ejhle-ona se tam na odkapávači  pomalu rozpouštěla zmražená vepřová panenka, nachystaná na slavnostní oběd a tenkým pramínkem od ní tekla narůžovělá voda do dřezu.
" Proč? No-protože je dneska svatýho Valentýna!" :-)

středa 11. února 2015

Kdo se bojí šicího stroje?

JÁ!!!!   Bojím se a přiznávám to otevřeně, bez kouska studu.
 Z hluboké studnice paměti se mi vynořuje vzpomínka na babičku, která si právě prošila prst na šlapací Ladě. Sedávala jsem jí u nohou a fascinovaně zírala na litinový pedál, na hypnoticky se otáčející kolo a každou chvíli prokluzující řemen. A pak vyjeknutí, kapesník kolem prstu,přes něj prosakující krev (pohled na krev u mě tehdy vyvolával komatózní stav) a tiché, tlumené kletby, cezené přes zuby. (babička byla totiž DÁMA a všechno, co nebylo určené dětským uším, bylo řečeno noblesní franzoužštinou, nebo hrčivou němčinou)   No a z té doby plyne můj veliký respekt ke všem typům šicích strojů.
 A teď mám takový zlý aparát doma, jen můj. A mám šít! Čeká se to ode mě. Jéje, plánů a úžasných nápadů,těch bych měla..... až si je musím zapisovat-protože by byla škoda je zapomenout.
Ale když příjde na věc, je ze mě zase malá holka v hránkových punčocháčích, co sedí babičce u nohou a bledne při pohledu na krev...
 No nic, přijede Saška, ta šije jak o závod- dá mi školení a bude to!
 Saša přijela, vyslechla mé nadšené projekty a že se do toho pustíme. Zmenšit polštář, darovaný z pradávné pozůstalosti- aby se v pokoji pro hosty mohlo povlíkat do bílého damašku. Šup šup- a bylo to. Saška hravě zvládla z dalšího povlaku ušít i dva malé. A teď sovy pro vnoučata! Vymyslela jsem vzhled, sehnala materiál, nakreslila návrhy, pak i střihy, připravila jsem látky, podle střihů nastříhala- a Saša šila. Parádní spolupráce! A toho vína, co u šití padlo! :-) Žádné zlomené jehly, žádné prošité prsty....tak bych si to mohla taky vyzkoušet, ne?  A ono to šlo!!!! Jenže za chvíli se začala cuchat spodní nit a já zpanikařila, že jsem stroj zničila ... a vůbec, ještě musím nastříhat oči na další sovu....a ještě poměřit a nastříhat na peřinky do postýlky pro panenky pro ječivku- a zbaběle jsem od stroje utekla.
 S jehlou se kamarádím v pohodě, vyšívám s radostí a snad i slušně-ale ta strojová jehla....jejdanánku....nebylo by to třeba rychlejší v ruce???
Tak ještě Saško potřebuju polštářek a peřinku, aby panenky měly hezký poležení...Na puntíkovaný povlečení vyšít kopretinky,aby to bylo ještě víc holčičí..Pak jsem ještě chtěla na smutnou šedou deku přišít nějaké svěží, jarní plátno a prošít knoflíkama....Ale to už byl den čtvrtý a Saša musela domů.
 Z krabice na mě koukala nedošitá deka,vedle ní se na mě zubil zbytek zelenobílých klikyháků a vnucoval mi představu ladícího polštářku. V polospánku se mi vybavil vzorek na látce-jemný šedobílý proužek-který tak úžasně ladil s těmi zelenobílými zuby...Další den jsem se ocitla v galanterii,kde mě okouzlila bílá látka s červenými srdíčky, béžová s motýlky jako z krajky- a věřte-nevěřte-šedobílý proužek,přesně ten samý, o kterém se mi zdálo.A ještě knoflíky, abych prošila deku-až bude došitá. A kousek krajky, mám doma ještě strašně smutný šedý polštářek...
U pokladny se mi protočily panenky. To jsem kupovala zlaté nitě, či co?
A pak byl nákup doma....látky vyprané,naškrobené, vyžehlené...Izák Singer už na mě laškovně pomrkával- a pak nečekaně odklad! Skolila mě viróza-žádná prokrastinace!
Jenže dnes už je mi dobře. Polštářek, do kterého chci našít srdíčkovou vsadku mám na správných místech rozpáraný. Ten smutný šedivý se pyšní našpendlenou krajkou. Izák už netrpělivě přešlapuje a čeká, až ho vytáhnu....a já sedím u blogu a prokrastinuju jak o život. Ale ještě dnes....jen co skončí ordinace v Růžovce....hned potom začnu! Fakt!







středa 4. února 2015

A jak se bude jmenovat? 2.

Bylo 6. ledna a zvoní mi mobil. Volá třeťorozená dcerka.
-Mamčo-mám konečně doma nový auto!!!
-To je super! A jaký?
- Červený!
- To je paráda! A jak se bude jmenovat?
- No....kdo má dneska svátek?
-Počkej, hned se mrknu...Už to mám-tři králové!
-Je to ford Ka, takže to bude Kašpar. Tak my přijedem o víkendu na oběd a uspořádáme křtiny,ju?

A pak, že to není dědičný!!!  :-D

A jak se bude jmenovat?

To byla první otázka mých dětí, když jsem se pochlubila, že mi Ježíšek přinese fungl nový šicí stroj. 
V naší rodině máme zvykem pojmenovávat věci, všechno, co je nám blízké, k čemu máme vztah a hlavně dražší věci. Pokud možno-jménem i příjmením. Proto se náš papoušek jmenuje Igor Hnízdo. Měli jsme bělostnou ozdobu kuchyně jménem Mahulena Zanussi. Vysavač byl Markéta Eta. Jídlo nám mrazil Karel Květoslav Whirpool, jeho nynější následovník je nazýván už jen familiérně-Emil. Auta-to byl Hynek, Bohuš,Meruňka...
A teď šicí stroj....jaký důstojný jméno vybrat? 
Pomohl strejda Google : http://en.wikipedia.org/wiki/Isaac_Singer
Takže je rozhodnuto-bude to Izák. A když si nebudeme rozumět, budu mu říkat Icik!


pondělí 2. února 2015

Je to pravda, že peníze = štěstí?

Podala jsem si sportku, v naději, že náhle zbohatnu, odjedu někam do tepla, ponořím se do léčivých horkých pramenů a mé staré kolena budou slastně vzdychat.
Abych zase tak moc nehýřila, stačil jeden sloupek- a pak už jen čekání.
 A- uhodla jsem !!! V druhém tahu-jedno číslo...
Horké prameny nebudou, kolena musí ještě vydržet. A štěstí? Cítím se pořád stejně šťastná, jako poslední tři roky.
Takže ono to s tou rovnicí nebude až tak moc pravda.