pondělí 31. srpna 2015

"Kde je to malinové houští?"

-volala na mě Saša.
"No přímo před tebou přece!"
"Já ho nevidím..."
 Musela jsem dojít až k ní a ukázat, kde se nachází.

Jo jo, -malinové houští- to je u nás POJEM.
Začalo to před třemi lety, kdy jsme začali dávat zahradu za domem do pucu, zasadili první jahody a mě se zachtělo sklízet i maliny. Zmínili jsme se o tom mamince mého milého a ta měla hned jasno. "Nic nekopoj, já tě převezo od Lide par odkopkó, jak pojedo do Chocně."

 Zanedlouho jsme měli doma pět velkých zakořeněných sazenic malin.
Vybrali jsme místo,kde by se jim mohlo dařit, rozložili je na trávník, kde jsme je chtěli umístit- ať mají správné rozestupy, až se rozrostou. Sotva ale vyreju první díru, ozve se za plotem ječivý hlas paní sousedky. "Co to tam sázíte?" " Dobrý den!. Maliny....dostali jsme pár sazenic a tak...." Neměla jsem šanci domluvit. "Tam to sázet nemůžete. Rozrostou se pod plotem a bude to u mě. Tady je sázet nemůžete!"  - a šla pryč.
Zůstala jsem státt jak opařená a nevěděla, jak reagovat. Bydlela jsem v tu dobu u přítele jen krátce a ve vesnici jsem byla pořád ta nová náplava (to zůstanu navždy, s tím jsem už smířená). Netušila jsem, jaké jsou tu mezisousedské zvyklosti, takže jsem zabrzdila ostrou reakci, která se mi drala na jazyk a šla jsem se raději zeptat pána domu, co tedy bude dál. "Nebudem se s babou hádat, zasadíme je na druhou stranu."
A jak řekl, tak se stalo. Při přenášení se mi povedlo na jednu ze sazenic šlápnout tak nešťastně, že byla na vyhození. "No co, máme ještě čtyři. To se rozroste za chvíli. Maliny rostou jak plevel, neboj, Co nevidět tu bude houští jak prales"- utěšoval mě můj milý.
 Už to je tři roky....A kdyby plevel rostl tak, jak tyto maliny, budu si výskat radostí.
Dvě sazenice můj milý přejel sekačkou hned při prvním sekání a tu největší si vybral náš Rocky jako svůj osobní patník. A tak dlouho na tom pracoval- až pochopitelně uschnula.
Zůstala jediná, neduživý sirotek, který po třech letech mého opečovávání měři na výšku asi 15 centimetrů.
 Káča mi slíbila, že až budeme mít po sklizni, tak z toho, co nám zbyde ( poté, co naděláme kompoty, sirupy a něco zamrazíme) mi upeče luxusní malinový dort.
A všichni, co znají historii našeho pěstování malin se ptají, jak nám roste naše malinové houští.
 Tak jsem se letos Sašce chlubila, jak pěkně rostou. Jak příští rok už bude sklizeň taková, že přebytky budem prodávat na trhu... A ona to malinové houští nevidí, ani když stojí těsně u něj!

 To fakt nechápu!



čtvrtek 27. srpna 2015

Může mít žena dostatek šálů a šátků na krk?

Onehdy jsme se na tohle téma bavily s prodavačkou v sekáči a ta mi potvrdila můj názor.
 Žena NIKDY nemá dostatek  takových doplňků.

Samozřejmě jsem se jí ptala proto, aby mě přesvědčila, že zrovna tady takovou šálu nutně potřebuju.





(chtěla jsem ji vyfotit na sobě, ale stylem selfie se mi podařilo zvěčnit pouze můj ovar. Ale zato v překvapivě dokonalém rozlišení!) 


Tahle kráska je už v mojí skříni, ale pokud má někdo chuť soutěžit a potřebuje do sbírky nákrčníků háčkovaný šátek - mrkněte na blog k Majce.   http://majcinotvoreni.blogspot.cz/


Pořádá se 

Narozeninová giveaway



středa 26. srpna 2015

"To si děláš srandu?"

- zeptal se  můj milý malé Nikolky.

Sranda je výraz, který malá breptalka zná, chápe a často i používá.

Proto taky hned svou specifickou mluvou opověděla. " Nikolka srandu ne! Nikolka dala tam autíčko ."
 Pro názornost lehla na podlahu a ponořila ručičku do útrob reproduktoru domácího kina.



"Autíčko nejde ven. Děda vytáhne autíčko?"

Nevěřícně jsme se oba rozhlíželi po hračkách.  A opravdu- jedna maličká formule chyběla.
Děda zvedl reproduktor, zatřepal s ním- a uvnitř něco chrastilo. Nebyl důvod nevěřit, že je to opravdu dotyčná formule. A ven se jí nechtělo- leda by se celá bedna rozebrala. A to prý se dělat nebude!

No vida- takže naráz máme doma depo. Je to depo stáje Samsung- pro upřesnění.



"Autíčko tam musí zůstat, Niki, Nejde vytáhnout, víš? "

 Malá nešťastně natáhla hubinku a žalostným hláskem rezignovaně řekla: "Nikolka nemá autíčko..." a slzičky byly na krajíčku.

Můj milý jen vzdychnul a řekl, že teda sedne na kolo a zajede k vietnamcům pro nový autíčko. A kde že ho tam najde? Vysvětlila jsem, že musí jít do té části obchodu, kde mají nápoje a tam je regál s hračkama.

Za chvíli byl zpátky, prý žádný auta neměli. A to se dokonce asiata zeptal, jestli mají formule!!!  Prý nemají, ale budou mít zítra. (což je obvyklá výmluva, ať se člověk zeptá na cokoliv. Prostě jen jiná verze věty- Nerozumím česky.)

Malá zatím zírala do hlubin repráku a opakovala si stále dokola svoji mantru- "Děda koupí Nikolce autíčko."

Mezitím  vedle v kuchyni probíhal tento dialog.
-To není možný! Tak jsi jí mohl vzít aspoň tu malou panenku...
- Říkám, že tam nemají vůbec žádný hračky, no fakt. Jenom sponky a gumičky...
- Ty mají přece hned u pokladny!
- Však jo....Dyť jsi říkala-tam,kde je pití. A hned naproti je regál s vínem a s gořalkama.
- Ale já myslím nápoje, jako třeba sodovky, minerálky a tak...


Dědeček rezignovaně zavzdychal- a že se tam teda vrátí ještě jednou. Ale honem, už budou zavírat!!!
Vietnamec se právě chystal zavřít krám o pět minut dřív ( asi se chtěl podívat do slovníku-co to po něm ten chlap chtěl)  Proti dědečkovi, který slíbil vnučce autíčko neměl šanci a musel zase otevřít.


 Domů přivezl celou sadu autíček za 20,-kč a radost byla nevyčíslitelná!






Já vím, že fotky jsou nekvalitní, zato jsou autentické a  nenaaranžované.

A já si říkám, že bych si jako dítě určitě přála mít takovýho dědečka!




čtvrtek 20. srpna 2015

Jaká je rekapitulace Sašiny návštěvy?

Za necelé 4 dny je to přibližně tohle množství spotřebovaného:

 - asi tak cisterna vinných střiků

 - přibližně hektolitr kávy

 - baj vočko asi z deseti prasat uzený kolena

 -snad dva týdny non stop babskýho povídání a sdělování novinek

 -nesčetně nachozených a naježděných kilometrů

 Nepatrné množství času jsme strávily takovou podružností, jako je spánek.
 Naplánovaly jsme tolik šití a jiných tvořivých prací, že by na to nestačila měsíc trvající návštěva.
 A přestože mám pocit, že jsme šitím strávily spoustu hodin, nakonec toho tolik nebylo.

 Menší smečka spících koček



Kosmetická taštička ze stejné látky, jako jsem si ušila kabelku.




A dál několik polotovarů panenek andělek,které zveřejním až po dokončení.

Taky jsou do detailu promyšlené  nové podprdelníky z naprosto úžasné látky .

 Tak jo- abych nebyla tak moc tajuplná-ukážu vám jednu z téměř hotových andělek. Nemá ještě obličej, ani vlasy.
Když jsem jí podle návodu píchla špendlíky tam, kde budou oči-vybuchly jsme obě smíchy.
 A panenka má zatím pracovní název:  osmý týden vývoje plodu.

                              

Sama jsem moc zvědavá, jak bude vypadat,až bude kompletní.


pondělí 17. srpna 2015

Miluju a maluju?

Ale kdepak!

 U nás platí- šijeme a pijeme!




Jen čas tak rychle utíká a plánů je tolik....

P.S. Foceno včera těsně před půlnocí, kdy jsme obě makaly ,až se z nás kouřilo...

neděle 16. srpna 2015

Berle nebo bedle?

Berle, hole, hůlky, špacírky, francouzské hole, fofrklacky, nordic-walking, trekové hole atd...
Všechno to spadá do kategorie pomocníků při chůzi.
 Moje holky, když byly malé, říkávaly všemu hromadně- bedle.
 Pořád jsem je opravovala a vysvětlovala rozdíl, mezi berlou a bedlou. Marně, pořád teta Liba chodila s bedlema.
   Letos jsem si koupila trekové hole, díky kterým jsem schopná absolvovat takové trasy, na které bych si bez nich netroufla ani náhodou.
  Holky jsou už velký a správně používají výraz -berle-.

 A moje hole jsou značky BEDLA.

Kdo se v tom teď má vyznat?





čtvrtek 13. srpna 2015

Kde by Řekové zaplakali?

   Můj milý si vzal týden dovolené. Nechystáme se nikam do tropických krajin, ani k moři. Je to prostě jen týden k oddychu, k regeneraci a k dodělání menších prací v domě, do kterých se v běžném pracovním týdnu vůbec nechce.
   Domluvili jsme se, že týden začneme několika dny v Olomouci, kde postupně navštívíme dcery a něco podnikneme. Několik dní předem jsem prohlížela kulturní kalendář, seznamy akcí v Olomouci a okolí a těšilo mě, jak jsem to skvěle naplánovala!
   Podle domluvy jsme začali už v pátek. Já tam vyrazím hned ráno ( z naší vesnice do Olomouce jsou jen dva spoje a oba dva ráno) a můj milý za mnou dojede hned po práci z Prostějova.  Původně chtěl jet vlakem...ale protože (jako každé léto) se něco na trase opravuje a část cesty se přesedá na náhradní spoj-  tak zvolil autobus. Byla to PRVNÍ CHYBA, protože na dálnici se převrátil kamion a řidič musel jet s autobusem po okreskách. Protože trasu neznal, odbočil na silnici, kde by neprojel pod mostem, takže se musel otáčet a uvíznul. Cestující si museli vystoupit, než se autobus vytočil do správného směru.  V autobuse bylo hodně přes 40 stupňů a venku na slunci ještě mnohem víc. Mezitím přijeli hasiči, kteří jeli k zásahu a kvůli šprajcnutýmu autobusu se museli vracet a jet jinudy. Nakonec s velkým zpoždění do Olomouce dojeli, ale přijeli na nové autobusové nádraží, zatímco já už skoro hodinu čekala na starém.
    Než jsme se konečně sešli, byli jsme totálně propocení a dehydrovaní a hladoví. Slunko pálilo jak o závod a my nechtěli chodit žádný delší trasy a hlavně nechodit cestou, kde není stín. Vzpoměla jsem si, že mi před před nějakou dobou někdo říkal, že dobře vaří v Kamenném mlýně- což je restaurace,asi 100 metrů od zastávky tramvaje. Tak jo-jdeme tam! To byla DRUHÁ CHYBA.




   Nevzala jsem v úvahu, že v poslední době se majitelé hospod mění rychleji, než si člověk stihne všimnout předchozí změny.

   Už u vchodu jsem se zarazila, vůbec se mi interiér nelíbil. Ani vzduch mi nevoněl, proto jsem se rozhodla pro klasiku, co se téměř nedá zkazit- smažený sýr s kroketama. Po půl hodině se mě přišla slečna servírka zeptat,jestli mi můžou dát hranolky. Tak jo....Můj milý- velký milovník Řecka- se rozhodnul pro řeckou směs a hranolky. A to byla TŘETÍ CHYBA.
Zatímco já měla k dobře usmaženýmu hermelínu hromádku vyschlých hranolek, můj milý je měl nabobtnalé tak, že skoro vypadaly jako krokety. A řecká směs - to byly kousky kuřecího, kusy žampiónů a cibule (nakrájené nejspíš sekerou) , to vše polité trochou hnědé omáčky neznámého původu a zalité snad půl lahví oleje, ve kterém to všechno plavalo, potápělo se a hlavně všechno ten olej nasávalo.

 Myslím, že každý Řek by zaplakal a následně se pozvracel.

   Zbytek třídenního olomouckého pobytu se pak omezil na lapání po dechu (ležíc na gaučich u mých dcer) a ve chvíli, kdy se večer ochladilo, jsme vyráželi na Tour de knajp, která končila hodně po půlnoci. Veškeré plánované aktivity jsme vzdali, protože v tom šíleným vedru se přes den nedalo vyjít z domu.

Po návratu domů jsme zkonstatovali, že se nám stihnul vyhřát do té doby docela chladný dům a tak stoicky trpíme dál.

Po večerech sedáváme na terase a popíjíme vinné střiky s ledem a povídáme si.

Můj milý využil chladného sklepa a natáhnul vodovodní potrubí ze sklepa  až ke dveřím- takže nemusím při zalévání chodit po strmých schodech až dolů.

Dnes večer jedu hlídat malou Nikču a hned v pátek ráno se vracím. Ještě musím zajít k obvodní, aby mi podruhé vyplnila formulář pro Úřad práce.
 V sobotu jdeme popřát k svátku mamince mého milého.
 A v neděli jedu zase do Olomouce, protože přijede Saša! Uspořádáme další etapu Tour de knajp- tentokrát po vinárnách (už má být chladněji), zajedem se vykoupat a v pondělí se vracíme k nám domů.
A tady budeme šít a pít a šít a pít.  S výsledky se určitě pochlubím.

 Určitě půjdeme se Sašou někam na oběd, ale v jednom mám  jasno- už nikdy žádnou řeckou směs!

středa 5. srpna 2015

"Pošleš mi střih na toho pejska?"

-zeptala se mě na Facebooku holčina, od které jsem si před časem kupovala andělku.
 Napřed jsem vytřeštila oči a nechápala. Ahá....už vím! Jenže to není pejsek, to se chlubím s nově ušitou zaječí slečnou,

    Z obavy, aby stehy nebyly tak křivé, jako u předchozí panenky, tak jsem pro jistotu celou figurku ušila  ručně. A ono to šlo docela rychle.

S výsledkem jsem spokojená- no skoro maximálně.

 Tady ji máte- slečnu zajíčkovou!





 A tady je společně s panenkou.