čtvrtek 30. června 2016

Co doporučuju při letním stěhování?

Co se týká auta, pak jednoznačně  hlasuju pro Ford Ka!




Je to neuvěřitelně nafukovací auto a vejde se do něj neskutečné množství věcí.
No podívejte se sami, . Věřili by jste, že tady jsou naložené dvě trojdílné skříně?



A kolik místa ještě zbývalo ke stropu!

Ono při stěhování v těchto vedrech je taky zásadní dělat pravidelné přestávky a doplňovat tekutiny.

S ohledem na řidiče  přes den nealko Mochito...



Večer po práci zajít na jedno (nebo víc) chlazené čepované...



A na závěr pro lepší spaní ještě Mochito klasické. Když už nám předchozí nájemce bytu jako pozornost nechal láhev bílého rumu.



Pokud se celý den pracovalo, tak jako jsme makaly my dvě, pak po jedné sklence člověk odpadá a okamžitě usíná...

A nechat si zdát, že tohle je určitě poslední stěhování, kterého se účastním!





pondělí 27. června 2016

Jak se fotí newborn?


Kdo to nezná - jde o portrétování úplně maličkých miminek, většinou ve věku do deseti dní.

Nikdy jsem u takového focení nebyla, ale naše dvě nejmladší vnoučata fotila rodinná známá a tak to znám z druhé ruky. Focení trvá nekonečně dlouho, klidně i čtyři hodiny. Ale všechno probíhá v klidu, jemně a správně to miminko celé prospí.

Náš Mareček se dostal na řadu docela pozdě, fotil se až ve čtrnácti dnech, ale spinkal u toho naprosto vzorně. Pak se vzbudil a dal jasně najevo, že už DOST!

Momentálně mám jen jedinou fotečku, kde vypadá velice ustaraně. Ale taky dává vztyčeným prostředníčkem najevo, co si myslí o všem tom humbuku kolem focení.




neděle 26. června 2016

"Proč brečíš?"


- zeptal se mě můj milý nechápavě.
Byl čtvrteční večer, seděli jsme u televize  sledovali hlavní večerní zprávy.
A mě tekly slzy jak hrachy. "Vím já? Asi radostí, že zítra zase jedu makat do Olomouce..."

Během následujících asi dvaceti minut mi začalo téct ještě z nosu, štípat v nosohltanu a na střídačku jsem kašlala a kýchala. Dutiny v hlavě se mi kompletně ucpaly a k bolesti hlavy se přidala i bolest veškerých zbývajících zubů.

Sakryš, to jsem musela pořádně prochladnout, říkám si o něco později, když jsem se pak převalovala v posteli, v marné snaze usnout.
Jenže když noční teploty neklesnou pod 16 stupňů, denní se šplhají běžně nad třicítku a nikde v klimatizovaných prostorách jsem nebyla, to asi nachlazení nebude.

No nic,, půjdu si lehnout na terasu, když už tam máme gauč, aspoň se mi bude líp dýchat.
Lepší to nebylo, spíš naopak. Nemluvím o zběsilém štěkání psů ze sousedních domů, nebo o zuřivém bzučení komárů, co na mě pořádali hromadné nálety.

Usnula jsem až k ránu, až poté, co můj milý a synek odjeli do práce a do školy.

Pořád mi bylo záhadou, co mi může být, protože nikdy jsem žádnou pylovou alergií netrpěla.
Ale jiné vysvětlení nebylo.

Odpoledne mě můj milý odvezl do Olomouce, kde jsem s Kristýnou vyklízela poslední zbytky věcí ze starého bytu.

Práce bylo tolik, že jsme raději skončily brzy a nechali zbytek  na sobotu. Já už zase měla z nosu vodovodní kohoutek  a bylo mi dost bídně.

Druhý den jsem hned po ránu jela do lékárny, kde mi usměvavá magistra potvrdila, že nejspíš jde o alergii na pyl břízy. Prý je toho teď hodně. A že uvidím- jestli mi prášky nezaberou, bude to něco jiného a pak raději jít k lékaři.

Zabraly. Takže jsem byla schopná do nedělního večera fungovat.

Tento příspěvek měl být původně o tom, jak jsme to s Kristýnou všechno zvládly a ještě si zpříjemnily práci.
Ale protože mi dnešní dávka Analerginu ještě nezabrala a už mi zase slzí oči, v hlavě duní, je mi celkově blbě a na klávesnici skoro nevidím, raději se půjdu ještě natáhnout.

Přeju vám všem krásné letní dny bez alergií!


pátek 24. června 2016

A co váha po dalších dvou týdnech?





Tentokrát jsem se výsledku nebála.
 Jasně, vždycky si můžu říkat, že jsem se mohla víc snažit, ale každý kladný výsledek potěší.

Takže jdu na to- a výsledek je jedno kilo dolů.

Jenže mě váha neoblbne. Dnes můžu pohodlně nosit tříčtvrťáky, které jsem minulý měsíc zapnula jen tak tak a sednout si, to bylo riziko. Takže v tom výsledku je ještě nějaká proměna tuku na svaly.

Takže konec konců- jsem docela spokojená.

 A co vy- ostatní?

čtvrtek 23. června 2016

Jak kvetou ředkvičky?


Domů jsem se dostala totálně vyřízená až po šesti dnech.

   Začalo to ve čtvrtek odpoledne předáním nového bytu. Ten byl ovšem k našemu úžasu kompletně vybavený!

Tak to bude trochu oříšek, jak nastěhovat do vybaveného třípokojového bytu další třípokojový byt!
 Všechno jsme to vyřešily, jsme přece holky šikovný. Paní majitelka, která byt pronajímá, si něco odvezla. Něco se rozdalo, něco prodalo, něco postavilo k popelnicím na rozebrání a nakonec to nějak šlo.

Na novém se jako první malovalo, ale naštěstí nebyl potřeba malovat kompletně celý byt.
Flekatá a odřená zeď v ložnici, s vybledlou modrozelenou barvou  dostala blankytně modrý kabátek...








V obýváku jsme delší dobu dumaly nad tím, jak odstranit čtyřbarevné otisky dlaní na jinak pěkně šedé zdi. 


Částečně jsme je osmirkovaly a pak přetřely dvěma vrstvami tmavě šedého  Duluxu, který zbyl od našeho posledního malování. Na tmavý pruh jsme houbou otiskly bílá kolečka, která působí trochu jako krajka.



Stejná kolečka, ale v růžové a šedé se natiskly i na bílou zeď v dětském pokoji.





Byt byl nějakou dobu nepoužívaný, takže nánosy prachu a mastnoty nám daly zabrat, ale nakonec bylo všechno připravené k nastěhování.

Takže rychlý přesun na starý byt a začít vyklízet a balit.
Spěchat se muselo, protože hlídání pro Nikču a pro psa bylo časově omezené.

Bedny, balíky, koše a pytle nebraly konce. 
Nakonec se věci už ani netřídily, hlavně, ať to stěhováci odnesou!



 Drobnější a lehčí nábytek si odvozíme samy...



Na balkoně čeká židlička a boby. Televizi si odnese sousedka a modrý pytel se odveze do Charity.
Jejda, ještě je na okně závěs! 


Teď ještě kolečko po úřadech, Nikča se vrací domů k mamince , Kristýna jde do práce a já jedu domů.
 Nohy opuchlé, že sotva chodím, bolí mě celý člověk, ale jsem pyšná na to, co všechno jsme samy dvě s Kristýnou zvládly.

Doma všechno v dokonalém pořádku. V myčce dva hrnky, všude uklizeno, čisto, v ledničce jídlo, psi spokojení, květiny na dvoře v plném květu, záhony poctivě zalévané, Prostě to můj milý i můj synek zvládli na jedničku s hvězdičkou!



Pouze jediná věc mě překvapila. Nevytrhali ředkvičky (pravda- zapoměla jsem jim to dát za úkol) a ty bujně vyrostly do výšky a dokonce nasadily květy.

Takže kdo to nezná- podívejte se.

Takhle kvetou ředkvičky!




středa 15. června 2016

Modrá je dobrá?


Určitě ano, zvlášť když se bude šít pro vnoučka!




Od večera nastříháno, našpendleno a jde se šít deka.


Novopečení rodiče jsou aktuálně motorizovaní, takže zítra přijedou za bábou na dědinu.
Šití už nelze odkládat, tím spíš, že hned po návštěvě odjíždím do Olomouce ke Kristýně, kde budeme malovat v novém bytě a balit na pondělní stěhování. Vůbec netuším, kdy se vrátím domů.

Snad to tady moji dva mužští přežijí bez úhony.



neděle 12. června 2016

Jak dopadlo převážení po dvou týdnech?



Děs a hrůza v očích, když nastal den, kdy se mám převážit a veřejně to přiznat.
To bude průůůůůser!

Dva týdny uběhly a výsledek bude jedno velké neštěstí.

Pravidelně jezdit na kole? Když buď prší, nebo fouká, nebo hlídám nějaké vnouče?

Hlídat si porce jídla a jíst zdravě- když probíhá téměř nonstop oslava narození pátého vnoučete?

Ani to nechci vidět, kolik mi ukáže váha. Určitě tam bude něco navíc, místo abych zhubla...


A taky je fakt, že jsem se až tak moc nesnažila.

Nakonec jsem na údaj na váze přece jen mrkla. A výsledek?
Nula od nuly pojde. Naprosto přesně stejně, jako před 14 dny.

Vlastně je to taky úspěch, no ne?

Ne, já vím, žádná sláva. Ale teď už si dám záležet. A za dva týdny se pochlubím doufám něčím pozitivnějším.

A co vy ostatní, co jste se přidaly k akci: Pryč s velkým pupkem!



A tak se ptám- máte lepší výsledek než já?


pátek 10. června 2016

Jak se spí u nás na terase?


Včera jsem v nečekaném hnutí mysli rozhodla, že změním uspořádání terasy.
Něco přestěhuju, něco přerovnám, něco doplním. A hlavně přestěhuju ven  (aspoň na nějaký čas) jednu z válend z pokoje pro hosty.

Dnes po obědě jsem s nadějí, že si dopřeju malého šlofíka hned vyzkoušela, jak se tam spí.
Popravdě tedy- dost blbě!

Oba psi mě automaticky doprovázeli a hned po příchodu na terasu začali obědvat granule. Sice mají každý svou misku, ale žrali jen z jedné. Chvíli Rocky, pak Conny, pak se zase vystřídali. Až došli na dno, přesunuli se k druhé misce a pokračovali. Chroupali pomalinku a hlavně docela nahlas, tak jsem jen trpělivě čekala, až skončí, u toho se dřímat nedalo. Po vyprázdnění obou misek se šli napít. Pomalinku, beze spěchu a taky chvíli jeden, pak druhý a zase dokola. Skončilo mlaskání, rozhostil se klid.

Po chvilce jsem si uvědomila, že ticho v žádném případě není, jen jsem ostatní zvuky do té doby neslyšela. Sousedovic mladí holubi létali těsně nad střechou a hlasitě plácali křídly. Poté, co ukončili poslední okruh, začaly odvedle řvát slepice. Nevím, jestli se rvaly, nebo co, ale hlasivky mají výkonnější, než bych čekala. Občas jejich spory komentoval kohout.
A pak konečně klid!!! Když už mi začaly padat víčka,vlétl pod střechu nějaký přerostlý hmyz, bzučel jak vrtulník a naštvaně tloukl křídly do střechy z polykarbonátu, který funguje jako ozvučná deska.

Pak Conny našla několi zapadlých granulí a začala je pomalinku jednu po druhé labužnicky chroupat. Pak šla vysrkat zbytek vody. Pomaličku a hlavně hlasitě!
To znamená, že teď musím vstát a doplnit misku s vodou.


Pak už jsem vzdala všechny pokusy o zdřímnutí a šla si uvařit kafe. No co, ale poležet tam, třeba v dešti, to bude určitě příjemné...



Neustálá kontrola kolem stolu- to musí být. Co kdyby se něco jedlo a kousek upadnul na zem?




Poležení v rohu, na dosah rádia, stolu a ledničky, to je ideální místo.




V rohu mám kytky z domu- jsou tam na letním bytě...





Regál a skříňku jsem jen přesunula na jiné místo.




Konečně mě napadlo jak využít spodek od rozbitého stolku. Stačí na něj dát desku a mám další místo na květináče.




Na okno malé kapradinové zátiší...






...a porovnat zídku s bylinkama a je to hotové!
 Můj milý to sice těžce rozdýchával, ale snad si zvykne...


středa 8. června 2016

Odkud jsou ty děti?



Moje babička by v tom měla jasno, jen by spráskla ruce a zvolala:  "Ty děti jsou jak ze žurnálu!"



Ne, nejde o žádné focení do časopisu.

V pátek se narodil Mareček a hned navečer přijela oslavovat Kristýna s malou Nikolkou. V sobotu jsme se jeli podívat do Olomouce do porodnice, poobdivovat mladého pána. Po cestě nazpátek jsme přibrali do auta Káču s Jirkou, kteří momentálně nejsou motorizovaní a už jsme spěchali domů. Vzápětí dorazili  Prostějováci- s Peťou a Julinkou.  Lednička na terase byla nacpaná pitím, makrely byly od večera naložené, takže jen rozdělat oheň a můžeme nalít první sklenky na přípitek.
Káča spolu s manželem vyrobili  balíčky s Hermelínem, rajčátky a karamelizovanou cibulkou,takže byl i předkrm.


Makrely se rozebraly takovou rychlostí, že než jsem začala fotit, krčila se na stole poslední.





Počasí se vyznamenalo, bylo nádherně! Peťa sice sebou neměl oblečení vhodné na lítání na zahradě, ale babi sáhla do fundusu. Našla jsem safari kapsáče ve vhodné velikosti, stačilo vyhrnout nohavice a tričko si půjčil od Nikolky. Nikča si vynutila šatičky (jak jinak, ona je do šatů hotový blázen) a od rána nesundala z hlavy klobouček, který na mamince vydyndala,když byli nakupovat u našich asiatů.

Neskutečně jim to oběma slušelo.
 Julinka trpělivě seděla v židličce a čekala na další přísun sousta do zobáčku a Rocky všechno kontroloval.



Pánové se zdržovali spíš okolo grilu...



A ti nejmladší si hráli...


tančili..



Ta nejmenší cestovala po vlastní ose.






Všechno kvetlo








...no prostě oslava narození se povedla.

Chlapeček by teď měl růst jako z vody, byl prý zapitý na všech frontách. U nás teda určitě!






pátek 3. června 2016

Jak čůrají nevěsty?

Knižní klub mi nabídnul několik knih s výraznou slevou.
Mezi nimi byla i jedna z těch, které si chtěl koupit můj synek, kniha od M. Cabicara- Dítě školkou povinné- s podtitulem: Jak čůrají nevěsty.




Pan Cabicar pravidelně přidává na Facebooku další a další povídky, proto myslím, že jsem četla snad už všechny. Ale stejně jsem knihu koupila a vůbec nelituju.

Pokud se chcete skvěle pobavit, smát se, až vás bude břicho bolet a koutky pusy taky, dejte se do čtení.

Doporučuju!