pondělí 29. června 2015

Mám snad růžové brýle?

                       Ale kdepak! Jenom na víkendové oslavě bylo jen víc růžové než obvykle.




                       Růžová kalanchoe měla kouzelné květy, co vypadaly jako miniaturní růžičky.
                                                  K tomu růžový karafiátek ze záhonku.





Dárek ze všech nejpraktičtější- tzv "flexa na paty"




                                                    Růžový je i jeden z nových hrníčků




Svícen na čajovou svíčku je taky ve tvaru růže



Na obrázku od kamaráda jsou stylizované růže




I solnička romanticky zrůžověla




Dort s růžovým marcipánovým květem a růžovou mašlí od mé nejmladší 
( + 50 "kávových zrnek", ve skutečnosti čokoládových)




 I babička oslavenkyně- v obležení vnoučat měla na sobě růžičkovou halenku


pondělí 22. června 2015

Jak?

Jak u blbečků na dvorečku si poslední dobou připadám. A to docela často!

 Byla jsem u naší obvodní paní dr (mezi místními se jí přezdívá Mengele)

Potřebovala jsem vyplnit formulář pro Úřad práce-ohledně zdravotního omezení.
Nemůžu při práci zatěžovat nohy- takže práce by měla být sedavá. S tichým úžasem jsem poslouchala monolog, který vedla při vyplňování a kroužkování.

-Uklízeč. Hm-uklízečky věčně poposedávají-takže píšu ano.
-Uklízeč veřejného prostranství. Ti, co dělají tady na obci kolikrát ani nejdou ven, když prší. Takže-ano.
-Manipulační dělník. To se stejně celý den sedí na zdvižce. Zase ano.
-Montážní dělník. Klidně se dá montovat v sedě. Ano.
-Skladník. Zase zdvižka-takže ano.
-Recepční-ano
-Prodavačka. Prodavačka? V pokladně se sedí-tak ano.
-Vrátný. ten sedí na vrátnici. Ano
-Pokladní... To už tady bylo, že? Takže ano.
-Strážný. Tam vás stejně nevezmou, tam berou jen invalidy. Ale dám tam ano.
- Pekárenský dělník. Tak to asi ne.

Vždyť vy jste vlastně zdravá!

Zaplatila jsem poplatek a šla.

Na ÚP (kam jsem přišla s berlema, nadopovaná opiáty a se zánětem v artrotickém kotníku) se zasmáli a prý mám formulář odnést zpět k přepracování.
A tak šetřím na další poplatek....

P.S. Ještě jsem se s paní doktorkou chtěla poradit, jak můžu řešit  křečové žíly.
Tak jsem se dozvěděla: "Pošlu vás na cévní, ale tam vám řeknou, že máte zhubnout. Můžu vám napsat punčochy, ale asi je stejně nosit nebudete. A asi by jste je ani nenatáhla... Tak já vám napíšu prášky- ale ty vám stejně nepomůžou.Musíte hodně chodit, Ale nesmíte moc zatěžovat nohy!"
-"A co operace? Mě to už opravdu hodně bolí. A babička zemřela na trombózu právě kvůli křečovým žílám."
" Tak se tam zajděte objednat, ale ono vám to nepomůže, zase se vám udělají..."

Tak si říkám, jestli by nebylo lepší raději rychle a tiše umřít, abych  neobtěžovala přepracované lékaře.

pátek 19. června 2015

Která fialová je ta NEJ?

Docela mě překvapilo, že nejenom módní návrháři a výrobci barev nám říkají, která barva je tento rok absolutně in, ale že se barevná móda řeší i u květů.  Dozvěděla jsem se, že letos je u květin nejmódnější barva fialová.
 Rozhlídla jsem se tedy kolem sebe a sama žasnu,kolik fialové je kolem mě.




Fialové kaly v kytici- naprosto úžasná záležitost. Samotné květy- už v jiném seskupení vydržely tři týdny!





                                Hortenzie- původně spíš modré- mi po usušení zfialověly.




Orchideje už podezírám, že jsou snad plastové, protože jsou jejich fialový půvab je naprosto neměnný od chvíle, co jsem je dostala. Což je právě pět týdnů!




                                                           Fialové jsou i hvozdíky



                                                                   
                                                                      i surfínie



          To, co by mělo být ze všeho nejvíc fialové- čili levandule-tak zatím se ještě nevybarvilo...



             Ale co vám budu povídat, pro mě je nejkrásnější tahle levandulová holčička.
                                                                          Julinka.






úterý 16. června 2015

Nestydíš se???

Jako snad úplně poslední dáš na blog příspěvek s ukázkami velikonoční výzdoby.
Stejně tak jako úplně poslední dáš na blog příspěvek s pivoňkama.
Čas pokročil- a kde máš jahody z vlastní sklizně? Zase poslední? Že tě hanba nefackuje! Styď se!

 -takhle nějak se mnou mluví mé černé svědomí.

Ano, stydím se. Mea culpa, mea maxima culpa!

Ale jahody sklízím pilně, no fakt! Loni jsme zrušili dvoupatrový záhon, kde jahody v nejvyšším poschodí byly mocně utlačené okurkama a cuketou a pořídili jsme jim záhonek klasický, podél zdi. Moc se jim tam nelíbilo a sklidila jsem jedinou misku.




V letošní sezóně si to rozmyslely a já sklízím plnou misku snad denně. A skoro pokaždé je mezi nimi extra velká XXL jahoda. Tu dostane můj milý, protože on jahody tuze rád a takhle úplně jednoduše mu můžu udělat radost.




Našla jsem si taky rychlý a báječný recept na jahodovou bublaninu. A protože jsme doma už jen tři, dělám ji z poloviční dávky do větší koláčové formy (o průměru 28cm).

2 vejce
1/2 hrnku cukru krupice
1/2 hrnku oleje
1/4 hrnku mléka
1 hrnek mouky
1 kypřící prášek.

Do mísy vyklepnu vajíčka, přidám cukr a šlehačem vyšlehám do pěny. Pak po troškách přilévám mléko a olej (klidně smíchané v jednom hrnku) a na závěr mouku s kypřícím práškem.
 Formu vyložím pečícím papírem,který namočím pod tekoucí vodou a vyždímám- protože pak líp přilehne ke stěnám formy. Nahoru nakladu jahody- pokud možno rozpůlené, nebo rozkrájené na tři a více dílků. Peče se při 180°C maximálně 25 minut.

Nedávno jsem dostala skvělý (lakotný) nápad, že tu poloviční dávku můžu ještě rozdělit, druhou část těsta naleju do zapékací misky a budu mít bublaniny jednou tolik!!!

 Nedoporučuju to zkoušet, těsto bylo tak nízké, že řezy nešly krájet.

Hotovou bublaninu jsem nikdy nestihla vyfotit, protože pokaždé okamžitě zmizela.

pondělí 15. června 2015

Kdy se ochladí a začne pršet?

Tak to vím naprosto přesně!
 Nejpozději několik hodin poté, co vyšroubujeme sedáky z kuchyňských židlí a vydrhneme je kartáčem ve vaně.


  Tato akce pak vyžaduje přibližně dva až tři dny nepřetržitého slunečního úpalu a teploty pohybující se nad třicítkou.
 Takže teď sušíme sedáky pod střechou na terase,kde zabírají víc než polovinu stolu. Do schnutí se jim nechce a obávám se,že než se dosuší, tak hezky zasmrádnou...



 Ještě, že máme židle v jídelně, jinak by jsme asi jedli na stojáka.


pondělí 8. června 2015

Bude stačit jedna jediná?


Kolegyně-blogerky, bude stačit aspoň tahle jediná? Víc opravdu nemám...




   Každý z blogů, které pročítám, (aspoň těch, kde se přispívá pravidelně) je v této době plný nádherných fotek pivoněk. Květina,kterou od dětství miluju úplně NEJ.

   Když jsem si loni založila záhonek, jen a jen můj, kam si můžu vysadit, co chci, první jsem začala shánět pivoňky. Nebyla vhodná doba,nebyly s sehnání. Až pak jsem objevila v Lidlu, ale za tak nekřesťanskou sumu, že jsem při placení málem slzela. Geny lakomých hanáckých sedláků mě fackovaly, nutily mě sazeničku vrátit do regálu a odejít- ale pivoňku jsem sama se sebou (se svou vrozenou lakotou) nakonec vybojovala. Po několika dnech jsem objevila jedinou sazenici- úplně poslední- na trhu, za zlomek ceny té z Lidlu. A nakonec mi ještě někdo ze známých volal, že v Lidlu mají nové pivoňky a ve slevě!
    Takže celkem tři sazeničky- hurá! To bude příští rok kytice, že to do náruče nepoberu! Na zahradě prý kdysi kvetly pivoňky v celých lánech, takže podmínky tu budou dobré. Zasadila jsem, chodila kolem po špičkách a těšila se.
    A bylo jaro, dalšího roku- a po pivoňkách ani vidu, ani slechu. Nepřežila ani jediná... Hanáci se pošklebují, strouhají mrkvičku- a já se smutně vzdychám při pohledu do sousedních zahrad.
   Dnes ráno se u nás stavila Káča, jako vždycky, když jede do školy a přinesla mi poupátko. Do hodiny se otevřelo a já se můžu kochat, čichat jemnou vůni a ve vzpomínkách se vracet do dětství, kde babička měla celou sezónu plné džbány pivoněk.

 A taky si můžu na blog přidat pivoňkovou fotku!



úterý 2. června 2015

Stádo slonů a malinká holčička- půjde to dohromady?

Snad jo, když to budou bílí sloni na růžovém podkladu...

  Původně jsem měla deku pro novou vnučku vymyšlenou trošku jinak. Hlavní roli měly hrát puntíky a proužky v bílé a sladce růžové. Jenže pak jsem v obchodě objevila látku se slony a bylo rozhodnuto (mému milému -pyšnému dědečkovi-  totiž už už dětství přezdívají Slon a mé dcery ho tak někdy i oslovují) 
 Takže z jedné strany sloní stádo (přesně 96 kusů!) a z druhé strany bílá deka. A aby vrstvy držely u sebe, vyrobila jsem aplikaci ve tvaru stylizovaného kočárku, dozdobeného kouskem krajky a prošila jsem obě vrstvy. Kolečka a držadlo kočárku je ručně vyšité růžovou moulinkou ve třech řadách. Po okrajích prošito ještě podél sloního zástupu.







  A co ještě přidat? Nejlíp hračku, něco měkce mazlivého. Péťa, když byl maličký, měl v postýlce háčkovaného zajíčka- kterému se podle jeho nejčastější funkce říkalo Zajda Pobliťák. Ano- Peťulka byl hodně blinkavé miminko. 
  Háčkovat neumím, takže musí stačit kupovaná zaječice. O jménu pak rozhodne obdarovaná slečna sama.