úterý 31. března 2015

Tak co, Peťo, už máte doma miminko?

-ptáme se několik posledních týdnů vnoučka. Bez váhání odpoví- Ano, mimi doma. Mimi Juli !-
Strašně lže, protože dcera má termín až koncem dubna a statečně před sebou tlačí bříško s Julinkou.
 Jak já se těším na další holčičku do rodiny! Kvůli tomu se odložila oslava mých padesátin, aby se mohl zůčastnit i nejnovější člen rodiny!
 S blížícím se termínem porodu jsem marně dumala nad dárkem pro novorozenou holčičku. Až jednou si dcera povzdychla, že asi nestihne uháčkovat miminkovskou deku-protože má pořád spoustu zakázek. ( https://www.facebook.com/zuzka.mrazkova.37?fref=ts ). Já háčkovat sice neumím, ale deka se dá vyrobit i jinak. Vytáhnu Izáka (šicí stroj, pojmenovaný podle Isaaka Singera) a ušiju něco roztomile a sladce holčičího.  Ale chce to trénovat, ať výsledek vypadá trochu k světu!
 Když jsem na vánoce stroj dostala, obcházela jsem ho se zbožnou úctou a plánovala si, co všechno ušiju. Především to bude nekonečné množství úžasných kabelek-tak krásných, že kabelková královna Rosa Mitnik bude slintat závistí! (http://www.rosamitnik.cz/ ). Pak jsem slevila na něco menšího...třeba jako kosmetická kapsička na zip. Jenomže začínat hned s  něčím na zip? Tak  jsem raději ještě jednou slevila z nároků a usmyslela si látkový košík. Napřed jen obyčejný, bez výztuže, na zkoušku.
 Po několikerém párání a strašlivém nadávání jsem uznala, že z jednoho kusu to opravdu šít nepůjde, když chci z jiné látky podšívku. Po nekonečném snažení bylo hotovo- a k mému úžasu vypadal naprosto přesně tak, jak jsem to čekala. Zvenčí chevron-aby ladil k dece a uvnitř šedobílý proužek. A dám do něj palmičku,která má jinak jen obyčejný květináč. Ještě trochu napatinovat rámeček na fotku- a je to!






 A když už jsem v tom šití,tak ještě vyrobím pro dvouletou vnučku malý košíček na sponky a gumičky do vlásků. A šlo to tak rychle, že jsem se nestačila divit! 





Určitě se švadlenky-profíci musí smát, ale já jsem se svým prvním pokusem spokojená...

 V týdnu se podívám do obchodu s látkama a můžu začít plánovat. Je už nejvyšší čas!

čtvrtek 26. března 2015

Bílá, bílá, bílá, bílá-komu by se nelíbila?

Bílá vrána, bílá noc,
bílé není nikdy moc.

Nás by tak nejvíce vábilo,
natírat celý svět na bílo.
Motýla i jeho larvu,
milujeme bílou barvu.

"Čmeláci vy jste snad šílení,
okamžitě nechte bílení."
Kdo se někam neuchýlí,
za chviličku bude bílý.

Bílá, bílá, bílá, bílá,
komu by se nelíbila.
Bílá vrána, bílá noc,
bílé není nikdy moc.


Taková chytlavá melodie- a prý je to hymna pravicových extremistů! No, možná je, ale nic to neubírá na její schopnosti vlézt do hlavy a přehrávat se pořád dokola.
 V rámci jarního šílení jsem se rozhodla pro změnu všeho, co se dá natřít a -zpívala jsem si to půl dne, zatímco jsem měla v ruce štětec a na dosah plechovku s barvou.
 Jako první omládnul prastarý zděděný košík.








Poté jsem se zaměřila na tmavohnědé obaly na květináče, koupené předloni v Levných knihách, které zatím zdobí almárku.






Nalezená a zachráněná židle dostala první, základní nátěr a v plánu jsou další vrstvy ale už jiné barvy.








 Okenní skleníček už bílý byl, tak jsem ho jen přestěhovala ze dvora na kuchyňské okno a už v něm hýčkám sazeničky surfiníí.







Obývák jsme vymalovali před časem, ale ještě jsem doladila změnu ze zimní na jarní.




                        Další barvení a natírání je v dalším plánu, ale s tím se pochlubím zase příště.




P.S. Pes byl bílý už dřív, ten unikl mému natěračskému běsnění.

čtvrtek 19. března 2015

Kde mizí liché ponožky?

Bylo to aktuální téma nejvíc v době, když byly děti malé a pračka jela v jednom kuse. Asi to všichni známe-do pračky se dá 5 párů ponožek a vytáhnou se vyprané tři páry,  a k tomu tři liché. Nevysvětlitelná záležitost... A tohle záhadné mizení se týká i jiných nevysvětlitelně mizících předmětů.
 S dlouholetou kamarádkou Sašou, která má děti ve věku mého potomstva, jsme nad tímto tématem dlouze dumaly (samozřejmě s věším množstvím Rulandského-na podporu kreativity).
A někdy k ránu jsme na to konečně přišly! Je to naprosto průlomové zjištění.
Tak aby jste věděli-v domácnostech se totiž vyskytují neviditelní skřítci kleptomani, kteří se plíží bytem, kradou,co je napadne a odnášejí si to do svého skladu, který je ve čtvrté prostorové dimenzi. (jak jinak,když to musí za ty roky být už pořádně veliký prostor). A tam se dá najít úplně všechno, co se nám kdy ztratilo!
Ten sklad je obrovská hala, plná regálů s bednama, všude úzké uličky, ve kterých jezdí se zdvižkou skřítci-skladníci a navážejí nové a nové bedny.
Největší oddělení se jmenuje DOMÁCNOST,které je rozdělené do víc částí.  V oddíle zvaném Kuchyně jsou aspoň dvě uličky jsou věnované ztraceným kávovým lžičkám, které už vypadávají z plných beden,protože těch tam je nejvíc.Mají tam i škrabky na brambory, utěrky, otvíráky na konzervy a  praktické, malé nožíky, kterýma se skvěle krájí zelenina. Taky spousta skleniček a oblíbených hrníčků....které ale nejspíš po cestě rozbily,protože v kuchyni  občas najdeme nějaký střep, o kterém nikdo nic neví.
V oddíle Kosmetika- jsou kanystry zmizelých voňavek, krabice krémů,očních stínů, lesků a lojů na rty. Taky hromady prášku na praní - (známe ten zoufalý výkřik: "Prášku zase na dně....to snad někdo krade!") a kartáčky na zuby, údajně zapomenuté na skautském táboře, či na lyžařském výcviku.
Oddíl -Prádlo a oblečení-tak tam jsou ony zmíněné liché ponožky. Taky krabice prastarých látkových kapesníků, oblíbených kalhotek a neroztrhaných punčocháčů. Ne zrovna malá část je plná čepic, šálů a rukavic- ale ty pouze v lichém počtu, stejně jako ponožky.
 V oddělení ŠKOLA jsou tajemně zmizelé omluvenky, žákovské knížky a nespočetné množství tužek, pastelek, propisek, pravítek, vodovek a štětců. V rohu jsou vrchovaté pytle se sáčky na přezůvky a speciální ulička je plná šanonů s chronologicky seřazenými úkolníčky  i jednotlivé papírky, na kterých jsou zadání domácích úkolů a seznamy věcí, co se má donést do školy. Zmizelé přezůvky a jarmilky taky zabírají slušné množství místa.
 Za závěsem, separovaně je školní pododdíl -Učitelé- Tam jsou ztracené křídy, barevné, ale hlavně bílé. Houby na mytí tabule- a dokonce i několik třídních knih!!!
 Zvláštní část skladu je věnovaná mužům, jsou tam oblíbené šroubováky, ztracené kleště a jiné nářadí. Jsou tam prý i stohy pánských časopisů (zřejmě nějaká odborné technické, nebo o autech...)
 Extra oddělení je -Finanční- Tam jsou všechny zakutálené mince, i bankovky,zmizelé z peněženky, K nim se řadí a dlouho schovávané kupony na slevy-které ve chvíli, kdy jsme je potřebovaly, tak byly pryč. Vrší se tam i platební karty a karty z různých obchodních řetězců-co bývají v peněžence na očích přesně do chvíle,kdy je máme u pokladny předložit.A taky stohy zmizelých upomínek,složenek a ústřižků od zaplacených složenek-ale pouze těch,které je nutno někde doložit!
A ještě jedna věc- co jsme zjistily! Skřítci mají do svého skladu několik vchodů, aby nás zmátli. Jeden je ve výše zmiňované pračce, odkud ponožky odnášejí nestydatě ještě, než začne ždímání. Druhý vchod je v odpadkovém koši-tam se nám několikrát podařilo zlodějskou akci na poslední chvíli zmařit-když jsme zahlédly mizící lžičku, nebo škrabku, zabořenou do hromady slupek od brambor!
 Ještě jsme se Sašou nevypátraly, jestli jsou skřítci kleptomani rozdělení podle zájmů, a nebo jestli každý bere všechno, ale k tomu se jednou dopracujem, jen co Saša příště přijede a doplníme tekuté zásoby.

 Ono zřejmě bude ještě několik vchodů, ale my to se Sašou brzo zjistíme- a pak vám dáme vědět!




pondělí 16. března 2015

Co to je chevron? aneb-jak rozveselit smutnou deku

Tohle neznámé a naprosto nepovědomé slovo mi uvízlo v paměti a nedalo mi spát. Co to jenom může být?!  Ale já na to jednou příjdu sama!
 Potkávám to slovo, když obdivuju blogy několika neskutečně šikovných a všestranně nadaných děvčat.Takže to souvisí s nějakým rukodělným výrobkem.
Zrovna tohle slovo je u šitých věcí -takže to bude nejspíš souviset s látkou.
Co kdyby to byl název barvy? Zrovna letos je módní -MARSALA-, což je taky slovo, které jsem neznala.... Ale ne, barva to není.
Tak že by nějaký druh prošívání?  Vždyť quilting- to je taky takový exotický slůvko.... Ale ani tohle není správné vysvětlení....
Nakonec jsem to vzdala. Indicie mi vůbec nepomohly, z pevnosti Boyard bych odešla bez jediné mince a ještě bych celou cestu slyšela, jak se mi chechtá Paklíč i Pačes.
Poradila jsem se tedy se strejdou Googlem.

Chevron Corporation je nadnárodní společnost v oboru energetiky sídlící v San Ramonu v Kalifornii v USA

 No-tak tohle asi nebude... Další možnosti:


Tak z toho si asi taky nevyberu. Zkusím teda překladač.

chevron

[ˈʃevrən]
Přehrát zvuk
znak tvaru V vertikální či horizontální
hodnostní prýmek na rukávu ve tvaru V 

 Tak tohle je chevron??!!! Tohle???  Vždyť já to mám doma, je to první velký kus látky, co jsem koupila na šití. Já tomu říkám -zubatý klikyháky- a on je to geometrický proužek! Jujky-tak to je ono! No jasně,hodnostní prýmek, tohle mají přece na ramenou lampasáci. Tak tohle jsem opravdu nečekala!
 
Tak já mám doma módní záležitost a ani o tom nevím. A přitom to byla to z nouze ctnost. 
To byl konec ledna a měli jsme na několikadenní návštěvě dlouholetou kamarádku Sašu, která mě měla naučit, jak zacházet s šicím strojem. K tomu bylo potřeba nakoupit (samozřejmě mimo kvanta šedého Rulandského) taky nějaký nitě,knoflíky, krajku a tak.  Vymyslela jsem mimo jiné,že musím oživit smutnou deku. V Kiku mají měkounké jednobarevné deky a hlavně jen za pár korun. A doma mám krásně šedou, co mi ladí se stěnou za sedačkou....ale je strašně smutná. Proto jsem vymyslela, že se k ní přišije ještě jedna vrstva bavlněnýho plátna a uprostřed se prošije ještě knoflíkama. Ten den tak chumelilo, že se nám vůbec nechtělo nikde chodit, tak jsem omrkly zásoby látek hned v  maličké galanterii. Chtěla jsem něco ve svěží barvě, co vyvolá iluzi blížícího se jara, ale květovanýho tam nebylo vůbec nic. A pak jsem uviděla ty -zelený klikyháky- a bylo rozhodnuto! Saša mi to jen sešila a zbytek byl na mě. Přemohla jsem bázeň ze stroje a prošila okraj a pak ještě jednou o 2 cm vedle. Uprostřed jsem obě vrstvy prošila ze strany deky šesti šedými knoflíky. A aby nebylo z druhé strany na látce vidět nitě, vyšila jsem tam kopretiny. 
 Z obyčejné deky se stala přikrývka o jeden level výš  a všichni se teď o ni přetahujeme.



                                                            Tak tohle je chevron!










                                                Kopretina mi nešla nijak slušně vyfotit...

čtvrtek 12. března 2015

Jarní šílení-už je u vás taky?

Přichází každým rokem a čas příchodu se mění podle počasí, teploty venku a zdravotního stavu, ale příznaky jsou stále stejné. Náhlá a prudká touha po změně. Po čistotě, po barvách, květinách a vůni. Nutkání uklízet, gruntovat. Přestavovat nábytek. Umýt okna, vyprat a vyžehlit prádlo. Touha po vůni čistoty. Večer padnout s bolavými zády do peřin, vonících sluncem, na kterém se přes den sušily. Zasadit bylinky do truhlíku, nakoupit spoustu ovoce a zeleniny. Posedět v nové kavárně a vychutnat si chvíli klidu. Navštívit galerii, dívat se na něco krásného-prostě nakrmit oko. Něco vytvořit.....
Letos mě jarní šílenství probudilo o víkendu,časně zrána. Po chvíli mi bylo jasný, že je konec se spaním a tak jsem popřemýšlela, co by se dalo dělat. Venku ještě tma, všichni v domě spí- a já jsem plná energie, tak co s tím?
Mohla bych...třeba...něco namalovat! Něco jarního! Třeba sněženky-mám je zasazený v obýváku na stole ve skleničkách, takže předloha by byla po ruce. A jak?  Pastelem a určitě na nějakém přírodním pozadí, v žádným případě ne na klasický bílý papír. Mám něco v zásobách? Prohrabala jsem bednu s pomůckama na malování a nic, co by se mi hodilo...  Ale já to přece nemůžu odložit a udělat si výlet do města, do výtvarných potřeb. Potřebuju něco dohněda,něco jako ruční papír.... Ještě nakonec budu muset natónovat obyčejný karton. Pak jsem otevřela dveře do spíže, zvaného pivní komora- a tam rozdělaný balík cukru, zabalený v hnědém papíru. To je ono!!!!
Pak další problém, protože sněženky už byly po týdnu v obýváku poněkud unavené. Stačilo naštěstí vyjít ven a z hlíny vydloubnout nějaké čerstvé. Pak se mi nelíbil květináček, do kterého jsem ji zasadila,tak sehnat honem něco víc fotogenického. Ale pak už to šlo...
 Po dokončení druhé verze mě nadšení poněkud opadlo a taky se dům začal probouzet. V plánu jsou ještě krokusy a pak narcisy a tulipány...hned, co budu mít předlohu. Další dny jsem se věnovala další, jiné tvorbě, ale o tom zase příště.
 Teď jdu vytáhnout z pračky zálony se zelenýma  motýlkama a trochu vyjarním obývák.




úterý 10. března 2015

Co má společné čmelák a zdravotní sestra?

Je to asi dva týdny nazpátek. Volala mi má třeťorozená, že má prosbu. Za pár dní bude dětský karneval a chtěla by pro dvouletou Ječivku kostým.A nechce žádnou princeznu, berušku, nebo vílu, prostě  nic, co by měla spoustu dalších děvčátek. Nejraději zdravotní sestřičku!
"Hm- a co já s tím?"  "No-že bys to ušila?"
 Asi se zbláznila, jinak si to neumím vysvětlit....Já teprve na vánoce dostala šicí stroj a prvně jsem k němu sedla až v únoru. Rovný šev je pro mě zatím nedostižná meta, tak jak bych mohla něco vytvořit? Dcerka ukončila hovor s tím, že je ještě pět dní čas a že si s tím určitě poradím...
 Já se zrovna trápila s opakovanou virózou a nebylo mi ani trochu dobře. Ale důvěru ve mě vloženou přece nemůžu zklamat, no ne?
Takže napřed omrknout, co nosí sestřičky v ordinaci v Růžové zahradě. S úžasem jsem zjistila, že žádná bílá zástěra, jak mám vštípený v paměti, ale jen modrý plášť! Tak to teda ne...kdo by to pak poznal, o jakou masku jde, bílá zástěrka musí být!
 Při projíždění obrázků na Googlu na mě většinou vyskočily erotické kostýmy,který mě odradily od dalšího hledání. A tak jak na to? Přešít z modré košile...nějak ji zúžit, aby zůstalo zachované zapínání vepředu. A límec by taky měl zůstat....Snad by to nějak šlo. Zástěrku spíchnu ze zbytků damaškovýho polštáře...Jo, to nějak půjde. Zavolala jsem dcerce, ať teda sežene někde v bazaru pionýrskou košili, čím menší, tím lepší a přijedou.
Košili dovezla-ale pánskou, velikou! Postup, který jsem vymyslela byl nezrealizovatelný. Natrápila jsem se nad tím až až, mezi záchvaty kašle a smrkáním-ale kostým byl během jednoho odpoledne hotový. Ječivka je tak maličká, připadalo mi, že šiju na panenku, jako v dětství.  Teď už vím, jak jsem si to mohla zjednodušit, kde jsem udělala chyby, ale co,stejně to příští rok neobleče. Bylo to na dvoje použití, tehdy na karneval a pak ještě druhý karneval,minulou sobotu u nás na vesnici-kam dorazila i další dcera s malým Pétou. Byla jsem se na ně v sokolovně podívat a měla jsem radost. Příští kostým bude dokonalejší. Však taky další vnučka se teprve příští měsíc narodí, tak mám čas...







A co mají čmelák a zdravotní sestřička společné?  No přece babičku! :-)

čtvrtek 5. března 2015

..až se zima zeptá - Co jsi dělala v létě?

Tak to jsem sama zvědavá, co budu odpovídat. Té poslední zimě jsem se měla čím pochlubit, vlastně i té předchozí.
Jak to všechno začalo?
Vyšel časopis Marianne-Bydlení, kde byla tam reportáž , jak se staví veranda. A mě to naprosto okouzlilo, protože hned za domem má můj milý prostor, kde celý den nezasvítí slunce a je tam jen hromada hlíny, porostlá kopřivama. Kdykoliv vyjdeme na zahradu, nebo posedět v "boudce",tak procházíme kolem té ošklivosti a to nemluvě ani o výhledu z kuchyňského okna... Mít takovou verandu za domem, to by se přece ušetřilo i na zateplení domu, no ne?  Představivost se rozjela naplno. Pak jsem ukázala časopis mému milému-co si o něčem takovým myslí. Pročetl článek pozorně a překvapil mě, jak okamžitě souhlasil. S výhradama- žádná veranda, nic uzavřenýho, ale jedině zastřešená terasa, kam může chodit kouřit. Okamžitě jsem přinesla blok a začala malovat návrhy, jak by to mohlo vypadat. Pak jsme vzali metr a začali vyměřovat- a ani ne za týden se začalo kopat. Přivezli jsme míchačku, zrobili šalung, vylili betonové kostky, na které se připevnily trámy....a než začala zima, byla trámová konstrukce hotová. Neskutečně rychle se taky zateplil dům, do té doby jen z cihel,bez omítky. Na trámovou střechu se hodila modrá plachta-díky které se kuchyň změnila na modrou lagunu....a čekalo se na jaro.

A bylo jaro dalšího roku, začátek března. Listovala jsem v kalendáři a zmínila se, že posledního března se mění čas. Z toho vzniknul nápad, že kdyby jsme posledního sezvali známé a blízké , mohli by jsme slavit (čti -PÍT! ) celou noc....a ráno by jsme byli méně unavení (čti-STŘÍZLIVĚJŠÍ ), protože by jsme slavili o hodinu míň! No jo, ale to by se musela dokončit podlaha na terase, nebudeme přece sedět mezi hromadama hlíny! Zavolali jsme našemu dvornímu zedníkovi - a ten potvrdil, že pokud si mákneme taky, je termín do konce měsíce reálný. Pak to vzalo takový fofr,že uběhly dva týdny a terasa byla hotová!!!  I s průhlednou střechou z polykarbonátu. Velký skládací stůl byl už koupený dřív, židle z Ikea taky...takže konečně se mohlo sedět  venku, v závětří, pod střechou a ....dívat se na hodně ošklivý dvůr! :-(  Se zbytkama cihel, prken a ostatního bince ze stavby.Vnoučata to tam sice milovaly, náš Rocky a dceřina Freya taky, hlavně vyhřívání na slunci...ale prostě to hyzdilo výhled. Takže jsme si dali krátký odpočinek a pak se začala budovat zahrada a s ní můj záhon. Jen můj, kde jsem si mohla zasadit, co jsem chtěla!!  Když bylo hotovo, ještě jsme nachystali místo pro krb. Ten jsme sháněli po inzerátech snad půl roku, aby byl za dobrou cenu a takový, jaký chceme-(aby měl v komíně udírnu,jen takovou malou, jen na ovonění, když tam zavěsíme kus cigára, nebo kabanosu ) a nakonec se poštěstilo! Přes léto se terasa zaplnila kytkama, který se tam letnily a byla využitá na 100%
Do splněných úkolů-pokud by se zima opravdu ptala- musíme započítat i svatbu nejmladší dcerky. Takže této, právě končící zimě můžeme vykázat dostatečnou činnost.
Ale co další rok? Žádné velké plány zatím nemáme. Snad vymyslet a vyrobit zastínění střechy, protože v parných dnech se nedá na terase sedět, ani dýchat.Dodělat podlahu před krbem....a víc nic. Ale co, zima ještě pořádně neskončila, něco vymyslíme.



A takhle nějak to vypadalo před rokem.



                              Na práci se vždycky našli nějací dobrovolníci, co pracovali s nadšením...




                                          nebo s menším nadšením, ale hlavně, že  pracovali!




                         Občas to byly kaskadérské kousky-třeba jako sezení na střešních latích...




Konstrukce střechy hotová, dráty na budoucí zásuvky a osvětlení jsou na místě...

    


Dům se obložil vatou a hned vypadal mnohem líp!




Natáhnout lepidlo...





Chvíli odpočinout...






A na závěr točenou omítku.




...a pán viděl, že je to dobré!





Umístit obrubníky, zaplnit sutí....




A už je to zase tady. Namazat svaly, nachystat kolečka....




...a vozit hromady a hromady šotoliny.




Odborně řečeno-požabovat- !





... položit dlažbu.




Dalo by se tam tančit, že?




Prý se ještě musí dlažba zažehlit!  ( ??? )




Zaplnit nábytkem a trochu zabydlet...




Do okna se může dát televize,
a pak svolat rodinu a přátele...





a může se jíst...




jíst a pít...




...a kouřit...





                                                                       ...a koupat se..



                                             
                                                              Nechat proběhnout psy...




                                                                     ...odpočívat...

                                                      Ale u takovýho bince teda NEEEEE!!!!



                                                   Takže zase kolečka, navozit zeminu,
                                         rozhrabat a urovnat, oplotit, aby tam neběhali psi, ani děti...



                                                    zaset trávu a už jen zalívat a zalívat...



                                                        ...a komu se nelení, tomu se zelení!




                                           A je tu léto, doba grilování, rodinných setkání ..



                        A taky svatba- a z ní moje nejmilejší fotka, nazvaná -ranní rozjezd-






Postavit zídku a vybetonovat sokl...



A nakonec postavit krb, natáhnout provizorní sluneční stříšku
- a pro letošek je hotovo!


P.S. Ta oslava na změnu zimního času na letní sice proběhla, ale ani náhodou celonoční!