středa 27. dubna 2016

Jak si znechutit motýly?

 V rámci kvartálních změn v domě, jsem se rozhodla změnit závěsy v ložnici.

Vytáhla jsem ze depozitu postarší, ale zachovalé poloprůsvitné závěsy s černými motýlky a nainstalovala je na čerstvě umyté okno- a pak jsem se už jen spokojeně kochala.






Vydrželo mi to do večera, kdy se závěsy roztáhly přes celé okno.
 Máme ve zvyku se před spaním dívat na televizi z postele. Tentokrát to bylo jiné- pořád jsem ujížděla pohledem, protože periferním viděním jsem vnímala okno plné nějakého velkého hmyzu. A co teprve,když se záclona rozvlnila teplem z radiátoru!

Když jsme zhasli a chtěli spát, naprosto jasně jsem cítila na obličeji dotyky křídel a hmyzích nožiček- a celou noc mě pak budily divoké sny.
Tyhle stavy trvaly několik dní - respektive večerů a nocí, než jsem si zvykla. Ale to už jsem vážně uvažovala o změně závěsů.

No co, nakonec jsem se uklidnila a spím zase jako dřív.
Ale do motýlího světa bych se podívat nechtěla.

http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Akce/Tropicti-motyli-ve-Fata-Morgane.aspx


 To bych asi neusnula už nikdy....


neděle 24. dubna 2016

Jak jsem mohla zapomenout?

Omlouvám se Zito, jsem sklerotik a lempl.
 Mea culpa, mea maxima culpa!

Slíbila jsem a zapoměla.

Zita vyhlásila

http://atize-neublog.blogspot.cz/2016/04/giveaway.html

 a já jí slíbila udělat reklamu.

 Takže pozdě, ale přece....

Jak u nás snídáme?

Tímto reaguji na výzvu (soutěž) od Anrejky z blogu Na kraji města
( http://na-kraji-mesta.blogspot.cz/2016/04/snidane.html )

- aby jsme se se svými čtenáři podělili o popis svých snídaní.

U nás jsou snídaně poměrně jednotvárné. Ve všední dny si s mým milým dáme pouze černý čaj s citronem (za doprovodu hudby a rozsvícené svíčky na stole). Každý lichý týden se k nám připojí synek, který snídá jen rozpustnou kávu s mlékem a o půl šesté společně odjíždějí-směr město, za prací a školou.
 Já později posnídám sama.

O víkendech snídáme jen sami dva, synek je buď u sestry v Olomouci (kde chodí na víkendovou brigádu), nebo dlouze vyspává.

Múj výběr jídla je stereotypní- a přesto mi stále chutná. Celozrnný rohlík, nebo žitný chleba, namazaný sýrem a jablko. Někdy prostřídám s vajíčkem naměko.
Můj milý preferuje šunku, uzené, debrecínku, nebo anglickou, někdy se smaženým vejcem, ale vždy s rohlíky, čerstvě rozpečenými dokřupava. To musí být!






Občas nachystám krajíce chleba s máslem a se sardinkama, ale to jen vyjímečně.

Ovšem když se stane, že den předtím jsme u přítelové maminky na některé z mnoha oslav, které pořádá, pak má snídaňové menu naprosto jinou skladbu.

 Jako například tuto neděli...







čtvrtek 21. dubna 2016

Nejsou ty srnky nějaký menší?

 Takový máme výhled z terasy za domem....



Zatravněná zahrada, plot, za plotem malá struha (kde je jen tolik vody, aby se měli kde líhnout komáři a ovádi) a pak pole. A za polem remízek, ve kterém bydlí rodina srnek.
 Každé jaro s potěšením sledujeme, jak vyvádí na pole mladé, jak se vyhřívají v prvních jarních paprscích, jak mladí rychle dorůstají výškou své rodiče....
Letos jich tam bylo celé stádo, devět kusů.

Pak se nějakou dobu neukázaly. Bylo několik deštivých dnů, potom několik slunečných. Pak zase déšť a poměrně teplo.
 A pak se zase objevily. Sedíme na terase, díváme se, jak se vyhřívají, sem-tam něco uškubnou...a pak jsem zaperlila.
"Hele, nejsou ty srnky nějaký menší?"
 Můj milý se po mě nevěřícně ohlídnul, jestli si nedělám srandu, ale já to myslela vážně.

No co, jsem holka z města. Nejsem žádný zemědělec. Na okraj pole nechodím, je tam bláto. Jak jsem teda měla vědět, že se srnky nezmenšují, ale naopak, že ječmen rychle povyrostl???

Celá rodina má teď ze mě psinu. "Mamčo, prý máte za barákem zmenšovací srnky! To se jako nafukují a na noc zase vypouštějí? Nebo mají nohy jak skládací metr?" atd atd..

No co, no, stane se, že je věta rychlejší, než myšlenka.


A tímto se s vámi na čtyři dny loučím. Teď, jen co vypnu noťas, jedu postupně vyvenčit psy a pak mě čeká cesta do nemocnice v Prostějově, na preventivku . Klasika- na kole, vlakem, autobusem a zbytek pěšky. Na zpáteční cestě odchytnu po práci mého milého,se kterým jedem na velký nákup, na poštu a taky koupit dárek pro jeho maminku (bude slavit 83. narozeniny).
Zítra hned po ránu jedu do Olomouce, k holiči, do knihovny, do optiky s rozbitýma brýlema a ještě koupit vyhlídnutý dárek pro Kristýnu k narozeninám. (bude se stěhovat, tak do nového bytu, tak dostane sadu nových hrnků) a rovnou dárek předat. V sobotu jdeme na oslavu- což je na celý den a v neděli jsme pozvaní na návštěvu k mamince našeho skorozetě.

Uf- už aby byla neděle večer! Jak já se těším na konec víkendu!


pondělí 18. dubna 2016

Pořádáte pyžamkové dny?

Když byly holky malé, tak občas jsme takovou akci podnikly. Ale když dorůstala Káča, už procházela takovou pozdní pubertou- to byly velkolepé pyžamkové dny!
Už jsme bydleli ve vlastním domečku (čti- nechodila nás kontrolovat tchyně, jestli se doma něco děláme) a my si jednou za čas dovolily lenošit. Nebylo to třeba rovnou v pyžamu, ale pohodlné oblečení bylo podmínkou. Celý den jsme se povalovaly na letišti, plném peřin, polštářů a polštářků všech velikostí. Všechny práce a povinnosti jsme přesunuly na jindy a jen jsme si povídaly, dívaly se na filmy, pouštěly si písničky a mlsaly dobroty. A chvílemi pospávaly. Když se vařilo, pak jen jídlo, co nám moc chutnalo, ale vařilo se to jen vyjímečně.
Byl to den určený k odpočinku těla i duše, taková jednodenní regenerace.

Jde to i sólově, ale ve dvou, či více lidech je takový pyžamkový den super záležitost.

Dnes bych si ho s chutí dopřála a klidně i o samotě. Venku vytrvale prší už od včerejšího večera, je prostě takové spavé počasí. Ráno jsem vstávala jen s vypětím všech sil a nejraději bych celý den strávila v posteli.

Mám za sebou náročný víkend. I když tvrdím, že po padesátce by se měly slavit už jen kulatiny, stejně mi děti jezdily popřát postupně celý víkend. Proč by taky ne. Tím je zajištěné celodenní hlídání dítěte (dětí), dobrý oběd, odpolední grilovačka na zahradě. A protože potomci bydlí ve městě, je jim vzácný pobyt v zeleni. 

Samozřejmě, že jsme je s radostí přivítali.... Jenom je teď potřeba uklidit celý dům- a mě se tak nechce!

Kdyby šlo jen o úklid, ale já si naučila psy na každodenní proběhnutí vedle kola- a z toho se už nevyvlíknu. 
Fenka Conny nám po loňské kastraci začala tloustnout a to dost výrazně. Nezbylo, než s ohledem na její zdraví jí zmenšit porce krmení. To nemělo skoro žádný význam, protože Conny se řadí do kategorie psů, zvaných popelnice (jemněji řečeno-dojížděč). Co nestihnul sežrat Rocky, to mu z misky vyluxovala Conny. Co komu upadlo, bylo sežráno téměř dřív, než to dopadlo na zem. Něco si ukradla, něco vyhrabala, něco sebrala venku při vycházce. A poslouchat pištění hladového psa- to jsem nezvládala nervově. Takže nezbylo, než ji vzít vyběhat venku, vedle kola. Napřed opatrně a pomalinku. Já se bojím pádu na kole jak čert kříže, všechno se mi teď hojí nekonečně dlouho a bolestivě.
 Ale Conny mě mile překvapila, jak se rychle naučila co smí a co ne, já sama se přestala bát a tak postupně jezdíme delší trasy. Budu si kupovat na kolo nové, pohodlnější sedlo, abych si jízdu zpříjemnila a začínám uvažovat i o cyklistických rukavicích.
Dnes je to 14 dní, co jsme jeli s druhým psem na veterinu (měl zánět v uchu) a po týdnu na kontrolu. Do té doby Rockymu stačilo, že běhal po zahradě a vycházky nevyžadoval. Bohudíky, protože on na vodítku neumí chodit a na potkání se chce s každým psem prát. Kdysi jsem s ním na kole jezdila, ale několikrát mě shodil a já se ošklivě potloukla- a pak jsem se už bála jezdit.
No- a díky nasazenému vodítku při cestě na veterinu (do auta a z auta do ordinace) si Rocky uvědomil, že by mohl taky být někde mimo dům, nebo zahradu. A začal vyvádět hrozné scény, kdykoliv jsem odjela s Conny. Otrhal nám z věšáků všechno oblečení, poškrábal dveře, vytáhnul prádlo z pračky a ustlal si na něm.... Musela jsem to risknout a vzít ho taky. Sice se klepu strachy, že uvidí zajíce a já skončím někde ve škarpě, nebo dokonce pod autem, ale zatím to jde. 

Oba psi mi dokážou dát srozumitelně najevo, že už je čas, už bych se měla chystat - a jedeme!!!!

Než takhle vyvenčím postupně oba, to taky zabere dost času. Jenže já si chci lehnout, zakrýt se po bradu a spát!!!

V tuhle chvíli si oba psi zalezli do klece, kterou mají na chodbě jako svou boudu (téměř pořád otevřenou) a pospávají. Ale jak projdu kolem nich, hned jsou čilí a plní energie.

Ale co, konec konců, vždyť si přece můžu ještě chvíli lehnout v obýváku, třeba to na nějakou minutku odpočinku ještě uhraju...


pátek 15. dubna 2016

Znáte lásku na první pohled?

Myslím- takovou tu situaci, kdy vejdete do obchodu, rozhlédnete se a uvidíte.
Ta jedna jediná věc na vás už ode dveří mává, natahuje ručičky a volá: "Konečně si pro mě jdeš! Čekám tu jen na tebe. Pojď ke mě! Vem si mě! My dva jsme si souzení! "
 A vy jdete a a jste ztracení, okouzlení a nemůžete jinak. Je úplně jedno, jestli jdete zrovna pro něco jiného, nebo se jen tak podívat, co mají v regálech,  nezáleží na tom, jestli vedle leží hromada dalších podobných, nebo skoro stejných. Není podstatné, jestli to nutně potřebujete, nebo aspoň, jestli se vám to bude k něčemu hodit.

Vy víte, že -TOHLE JE TO PRAVÉ!!!-

A takhle jsem včera získala dřevěné srdíčko.



Čekala jsem, než můj milý skončí v práci a tak jsem nakoukla do obchodu s dekoračními předměty.
Nešla jsem nic koupit, jen se pokochat. Jak říkávám- jen nakrmit oko.
Navíc v peněžence vymeteno, tak mě ani nenapadlo, že bych něco kupovala.
A pak jsem ho uviděla. Plná krabice dřevěných srdíček. Každé malinko jiné, různé odstíny dřeva- a byla jsem ztracená! Všechny byly krásné, ale jen tohle jediné bylo to pravé.
Na okamžik jsem začala smlouvat sama se sebou.

Nemáš peníze!    Nevadí, zajedu sem zítra.
Co když ho prodají?    Nechám si ho odložit.
Na co ti bude, kam ho dáš?   Nevím, to je jedno, prostě někam...

Pak se podívám na cenovku- a tam: 19,-Kč.
 Vyškrábla jsem peněženku a dala jsem to dohromady.
 Sláva, 3x sláva!

Takže mám srdíčko doma....

                                         - a nevím kam s ním.

Ale to nevadí, časem mu najdu nějaké místo, kde mu to bude slušet a všichni ho budou obdivovat.


Prostě, nemohla jsem jinak, byla to láska na první pohled!

Stává se vám to taky?


čtvrtek 14. dubna 2016

Poprvé?

Včera toho " poprvé" bylo víc.

První letošní sekání trávy.


 Poprvé mi vyrostly opravdu velké tulipány ( a ne jako každý rok nějaké miniaturní, pro trpaslíky)



Na záhonu mi vykvetl poprvé bílý tulipán.



Taky úplně první a  normálně velký hyacint.  (hned za ním obvyklé trpasličí narcisky)





K tomu první letošní přesazování pokojovek do větších květináčů.        

                                          

A první letošní zahradnický úraz-
rozříznuté bříško prstu a krve bylo jak o zabijačce..





Čili první letošní pouštění žilou.



úterý 12. dubna 2016

Není to naschvál od matky přírody?

Je to už několik let nazpátek.
To jsme ještě u mého milého nebydleli, ale byli jsme tu hodně často na návštěvě.

Tehdy vařil k obědu zrovna svůj pověstný vývar a synka jsme poslali na zahradu pro pažitku, s přesným popisem místa, kde ji najde. (...roste u té hromady cihel před boudkou)

Chlapec se vrátil a v hrsti svíral několik divných zelených stopek, bez jakékoliv vůně. Nevěřícně jsme na to nadělení koukali.
Důkladným vyšetřováním se posléze zjistilo, že synek si to namířil sice správným směrem k hromadě cihel, ale tam se už nerozhlédnul. Když uviděl květináč s odkvetlými modřenci, neváhat a ořezal natě. Zelený to je, tak co....

Dodnes dáváme tuto historku k dobrému na rodinných setkáních a synek se vzteká.

Uběhla řada let. Zahrada se změnila, vznikly nové záhony, zbytek tvoří trávník. Na záhonku u zdi je místo pouze pro pažitku, kterou si už náš následník nikdy nespletl. Letos jsme už první pažitkovou úrodu sklízeli a asi ji začnu zamrazovat, protože roste jak divá.

Před chvíli jsem šla kolem záhonu a dívám se, co to roste vedle pažitky- a nevěřím vlastním očím!


Že by příroda chtěla dokázat, že se dá pažitka zaměnit s modřencem úplně snadno?


pondělí 11. dubna 2016

To je teprve deset dní???

Zdá se mi to neskutečné, že je to teprve deset dní, co jsme opět mobilní!

No jo, když se přecení rychlost spalování, podcení se vliv přibývajících roků a brzy po ránu se vyjede na silnici- a ještě potkáme číhající hlídku dopravní policie- to se to pak všechno nasčítá, 
Při povinném fouknutí se pak objeví nežádoucí číslovka- a malér je na světě.
 Není nic platné žasnout, divit se, přepočítávat hodiny spánku a včerejší zkonzumované nápoje, trest musí přijít.

A pak ta dlouhá, předlouhá doba, kdy je život na malé vesnici komplikovaný nedostatečnou dopravou (autobus jen v pracovní dny 2x za den, s rizikem, že navazující spoj ujede), na větší nákupy musíme škemrat po rodině odvoz a všechno probíhá ve stresujícím spěchu. 
Nemůžeme jet nikoho navštívit, žádný výlet se nekoná, vnoučata jsou u nás pouze když  rodiče je přivezou. A akutní cesty na lékařskou pohotovost probíhají opravdu až za minutu dvanáct.

Pak konečně vypršela doba zákonem uloženého trestu, splnily se veškeré podmínky a konečně máme auto a můj milý má svůj vůdčí list!
( Nějaký čas měli naše vozítko půjčené mladí a Káči se povedlo naťuknout přední nárazník- takže akutní opravy proběhly a další nás čekají)

V pátek večer nám mladí auto přivezli.
 V sobotu se jelo na nákup (jak úžasné-žádný spěch, nikdo na nás netlačil s časem odjezdu).
 V neděli bylo tak krásně, že se nedalo být doma. Takže- že v Olomouci naložíme Kristýnu s malou a pojedeme do Horky na Loveckou chatu.  (Nikča, když viděla, jak dědeček sedá za volant, tak se ho přísně zeptala- "A ty máš už řidičák?")





Můj milý se netvářil moc nadšeně- ale to jen proto, že Birell není zrovna jeho oblíbený nápoj.


V pondělí  jsme jeli se psem na veterinu, protože si rozdrápal ucho. (chvála bohu, že s tím počkal na dobu, kdy jsme pojízdní!
 
V úterý se jelo pro maso do jedné malé, ale skvěle zásobené masny, kde navíc mají super ceny.

Ve středu byl odpočinkový den bez cestování.

Ve čtvrtek jsme objížděli hračkářství a sháněli tabulku na psaní křídou-  protože v pátek se jelo ke Kristýně na oslavu. Nikolka slavila třetí narozeniny.







Mimo vytoužené tabulky jsem jí vyrobila z filcu tzv sponkovník- i s výbavou a krabičku na gumičky, zdobenou stejnými barvami.



 Dědeček objevil kouzlo tzv kinetického písku a když  našel v přenosném pískovišti i formičky a lopatičku, nebyl k zastavení.








Vraceli jsme se z oslavy domů a plánovali jsme víkend v klidu. Ale ještě ten večer přišla zpráva, že Martinu právě odvezla záchranka do nemocnice. Naše nejmladší vnouče si usmyslelo, že by se mohlo podívat na svět o 7 týdnů dřív, než je vhodné. Lékaři mu to prozatím rozmluvili, ale Martina leží na kapačkách, postel na špalkách.  Zatím se drží.

Takže v sobotu dopoledne jsem pekla a po obědě zase - směr Olomouc, fakultní nemocnice.

Bylo těžké vymyslet, co přinést. Cokoliv s čokoládou není vhodné pro těhotné, zvlášť, když leží. Stejně tak slané pochutiny-kvůli otokům. Ovoce jí určitě bude nosit každá návštěva. 
Nakonec jsem napekla klasické linecké kytičky...




a zkusila jsem upéct cibulové muffiny. Poprvé. Zmizely rychleji, než jsem stíhala fotit.


Tady jsou poslední dva a na pozadí na radiátoru vysychají už jen umyté formičky.

V neděli jsem měla naplánované práce na zahradě, ale kvůli vytrvalému dešti se dalo uklízet jen doma. 
Teď je pondělí a rekapituluju uplynulých deset dní. Najezdili jsme za tu dobu víc, než za poslední dva roky. A už plánujeme další cesty. Konečně nebudu "uvězněná" v mrňavé dědince uprostřed polí!!! 
                                                                        ALELUJA!!!!




čtvrtek 7. dubna 2016

Nebude tam moc lidí?

- ptám se sama sebe, když beru do ruky novou knížku.
Poslední dobou mi dělá problém orientovat se v ději, když se vyskytuje příliš mnoho osob. Zvlášť, když příběh nemá spád, knihu odkládám a pak se zase v textu vracím, abych byla v obraze.

Od Liane Moriarty jsem toho četla víc, takže kniha s názvem Sedmilhářky bude určitě příjemné čtení.





Tak jdeme na to!
 O čem kniha vlastně je?
Tři kamarádky- Madeline, Celeste a Jane a každá skrývá nějaké tajemství.

       Super, to bude fajn čtení!

První strana a už další osoby. Paní Patty Ponderová a Marie Antoinetta.. .

    Aha, to druhé je kočka. Konec kapitoly a další odstavec, kde v několika řádcích Gabrielle komentuje děj na školní oslavě. Kdo je Gabrielle? Další odstavec, kde totéž komentuje Bonie. Po ní ještě všechno zlehčuje Stu. Co to je za lidi??? No nic, budu číst dál. Poté svůj názor na konflikt mezi rodiči školáků komentuje ještě slečna Barnesová, po ní paní Lipmanová a Carol. Pak ještě Jonathan a Jackie a Harper. Nelenili a přispěchali se svou troškou do mlýna ještě Graeme, Thea, Melisa a Samantha.. Jo takhle, oni vypovídají seržantovi Adrianu Quinlanovi. Tak ono tady jde o vraždu! Jejda, to je lidí....a to jsem teprve na straně 16.
Obávám se, že tuhle knihu nedám.

Další den pokračuju ve čtení (poté, co jsem si oživila předchozí text).

A máme tu Madeline. (hurá, konečně jedna z hlavních hrdinek. Jen aby každá neměla moc velkou rodinu, jinak se ztratím dokonale). Madeline jede v autě a s ní Chloe a Fred. Jedou do školky, seznámit se s ostatními (že by jako k zápisu? Asi.) Fred je starší, aha. No jo, taky se hned rozbíhá za Jacksonem a začínají se prát- pod přísným pohledem Jacksonovy matky Renaty, která do té doby byla zabraná do debaty s Harper.
    Uffff- a to je teprve strana 17.

A už tu máme druhou hlavní hrdinku- Jane. Ta veze syna,jménem Ziggy.
 A je tu konec kapitoly, kde  znovu říkají svůj názor na školní párty všichni ti, co vypovídali předtím. Skoro všichni.

     No nic, zatnu zuby a budu číst dál, třeba se začnu líp orientovat.

Madeline a Jane nechávají děti ve škole a jdou do kavárny, ke krásnému Tomovi, posnídat šampaňské s džusem.A přichází Celeste- poslední hlavní hrdinka. Celeste má krásného a nestydatě bohatého manžela a dvojčata -kluky. Jména zatím nevím. Jane je svobodná matka bez partnera. (Hurá, tady nebude moc jmen k zapamatování!) Zato Madeline je vdaná podruhé. Z prvního manželství má dceru Abigail.  Bývalý manžel Nathan se oženil s mladou Bonie a mají spolu malou dcerku. Jméno mi taktéž zatím zůstává utajené. (Chvála bohu!).
 U snídaně (stále jen šáňo s pomerančovým džusem ) probírají školní politiku, kde si to vzaly na starost matky, kterým se hromadně přezdívá - blonďatá mikáda. Snad je nebudou jmenovat jednu po druhé, protože už se opravdu docela ztrácím.
Carol Quigleyová ( není to do rodiny s tím seržantem? Listuju zpět...Není, ten se jmenuje Quinlan.)
Jackie Montgomeryová- óóó, ta má dokonce pro děti chůvu až z Francie. Všechny matky jsou tímto faktem znechucené. Ještě se tu zmiňují, že Thea Cunnighamová každému vykládá, že má čtyři děti. (bože na nebesích, snad si nebudu muset ještě pamatovat jména všech čtyřech?) A je tu konec další kapitoly s obvyklými jedovatými komentáři pro sežanta Q.
 
     Obávám se, že tuhle knihu nikdy nedočtu. Můj limit zapamatovatelnosti je asi tak 15 osob.

Aha, takže Renata má nejen syna Jacksona, ale i dceru Amabell. A má taky chůvu. Juliette.


Strana 58, kapitola osmá, skok v čase do minulosti. Aha, Madelinin současný manžel se jmenuje Ed. Přichází sms od Abigail. (Sakra- kdo je Abigail?????) Ta je na prázdninách u Nathana a Bonie a hraje si s malou Skye, která je o tři měsíce mladší, než Chloe...

    Nevím, kdo je Abigail, ale kašlu na to, budu číst dál.

 Kapitola devátá a do děje se zapojují Perry, Max a Josh.   Aha, manžel a synové dvojčata. Ale čí manžel???

      Ještě že Jane má jen jedináčka a je svobodná matka!
Uf- asi jsem se unáhlila. Začíná výčet rodinných členů. Nebožtík dědeček od Jane se jmenoval Stan.

K výpovědím pro serženta Q. se přidává Melissa. Nebo ta už tam byla? Kdo si to má pamatovat!

  Myslím, že už by nemuselo těch lidí přibývat. Jsem na straně 97 a čtu už druhý týden. A nedaří se mi plynule pokračovat a ještě se orientovat v ději.

 Kdepak, přibývají další. Rodiče Jane- Di a Bill.

A to ještě není konec. Ještě instalatér Pete. A Emily Berryová.

  Už DOOOOOST!!!!

 Kamarádka Anna a její bratranec Greg. Samantina dcera se jmenuje Lily. A ještě Perryho kolega Mark Whittaker.
  Asi je to málo, je tu ještě plyšový maskot třídy,nosorožec Harry. Už by to opravdu mohlo stačit, jsem skoro v půlce knihy a to už se tam všechny výše zmíněné osoby nemůžou nijak účastnit děje. To by nebyla kniha, ale seznam ze sčítání lidu!

Ruth Sullivanová. Zach- to je bývalý přítel Jane, ale není to otec Ziggyho. Aha, to jsem potřebovala vědět. Tak co se tam montuje, když se už dávno rozešli? Ten se do textu nacpal jen z čiré zlomyslnosti, to Zach je poslední kapka, kterou přetekl pohár mé trpělivosti. Už víc jmen nesnesu. Končím! Dál nečtu!

Půlka knihy a já ještě pořád nevím, koho zabili. Já bych jich povraždila klidně půl městečka, aspoň by měl děj trochu spád.

Po několika dnech  se k četbě vracím. Čtu a čtu- a snad už nebudou žádné další osoby.
  Druhá půlka knihy a stejně tam paní Moriarty propašuje ještě několik dalších jmen. Bývalá spolužačka od Celesty- Linda. Korejský manželský pár, co k nim chodí společně uklízet -ale to si naštěstí ani Celeste nepamatuje, jak se jmenují. Ziggyho strýček Dane a prastýc Jimmy. Terapeutka Susie.

Tohle snad nikdy neskončí!!!


Saxon Banks. To je ten padouch, Ziggyho pravý otec! (nakonec se tak stejně nejmenoval, to jen si přivlastnil jméno svého bratrance. Tuplovaný padouch!)

Geoff Klein- manžel Renaty.
Harvey Norman- což při dalším čtení zjišťuju, že to není osoba, ale název obchodního domu s nábytkem.
Rose a její dcery Isabella a Daniella (víckrát se v knize neobjeví, jenom je Celeste potká na chodbě a oni se jí představí. A nepochybuju o tom, že to udělaly jen proto, aby mě vytočily! Ještě by mě zajímalo, kde mají pantátu a jak se jmenuje!!!!!)
Tetička Anita, tetička Evelyn - to jsou Perryho tety. V ději se nevyskytují, jsou tam zmíněné jen abych se mohla pokochat dalšími jmény.
Chelsey- holka, co občas chodí hlídat Ziggyho.
 Irene- Chelseyna matka.


Kniha se chýlí ke konci a pořád nevím, kdo a koho zabil.

Snad už teď nebude přibývat nikdo další.

Psycholožka. V celé kapitole, kde se o ní píše se ani jednou nezmíní její jméno. Paní Moriarty- že by vám došla fantazie???

Lucy, kadeřnice- dcera paní Ponderové.

Larry Fitzgerald- osoba zcela fiktivní a vymyšlená.

    Mě fakt z těch jmen štrejchne! Fakt, že jo!
 A na závěr je tu ještě Mindy!!!

Mindy, kterou nikdo nezná. Realitní makléřka, která se v ději vůbec nevyskytuje, ale jen pošle vzkaz- díky kterému všechno vygraduje, bouchnou saze,  vražda- smrt -zabití, či co, ale hlavně je tu KONEC!!!!!


Dala jsem to, dočetla jsem!

Ale něco vám povím, paní Moriarty, příště si to pořádně rozmyslím, jestli budu ještě od vás něco dalšího číst!




neděle 3. dubna 2016

Je možné používat jazykolam v běžném životě?

 Určitě ano!

Je to už nějakou dobu, co naši mladí potřebovali uschovat sadu dřevěného zahradního nábytku. Jen na nějakou dobu, než budou mít zase bydlení se zahradou, nebo aspoň s terasou. A tak nábytek skončil u nás a prý ho klidně můžeme zatím používat.
Křesílka jsme hned rozestavěli kolem našeho obřího stolu, protože jsou značně pohodlnější, než naše skládací židličky. Stolek byl ale na naše potřeby příliš maličký, takže zůstal složený v zahradní boudce a nepoužíval se.
Před pár dny konečně přišla jeho chvíle. Protože se bylo krásné počasí, udělali jsme si posezení na trávníku, kde svítilo sluníčko a bylo to úplně jiné, než být na zastřešené terase. Vždyť víme, jak jsou vzácné první jarní paprsky!
Ale zároveň jsme zjistili, že stolek je rozeschlý a dřevo začíná praskat.
Takže víkendový program byl jasný, se štětcem v ruce jsme doháněli, co se na podzim zanedbalo.



Nábytek teď vypadá o 100% lépe a leskne se jak psí příslušenství.




Nakonec bylo od oleje úplně všechno, včetně nás a lepilo to opravdu fest!

 A tak mě napadlo, že kdyby v tu chvíli mladí přijeli i s nejmladší Julinkou, musela bych si klást otázku:

NAOLEJUJE-LI SE JULIE, ČI NENAOLEJUJE-LI SE JULIE?




pátek 1. dubna 2016

"To je z plastelíny?"

-ptal se lehce znechuceně můj téměř dospělý synátor.

"To jsou blbý vtipy teda, to je přece 3D fotka! A na ní tvůj nejmladší synovec!"


Později jsem ale musela uznat, že na první pohled to tak trochu jako z plastelíny opravdu vypadá.

 Tak tohle je prosím náš Filip-Lukáš- Pavel-Marek-Jiří.
Podle toho, které jméno mladí nakonec vyberou.