středa 27. května 2015

Kde je Julinka?

Přijeli k nám mladí. Vylodili se před vchodem, vynosili všechna zavazadla a vešli do domu.
První kráčel pyšný otec a nesl autosedačku s malou. Za ním vběhl Peťa a nakonec Zuzka, tlačící kočárek, zaplněný dekama, taškama s potřebama pro děti a ostatníma nezbytnostma.
 Maličká nebyla v sedačce skoro vidět- což mě inspirovalo ke škádlivé otázce: "Peťo, kde je Julinka? "
 Prcek se vůbec nerozmýšlel, přešel se k mamince, ukázal jí na bříško (deset dní po porodu ještě slušně vypouklé) a vážně řekl. "Tady Juli!"
 Všem nám spadla čelist... A my jsme nevěřili, když si Zuzča stěžovala, že Peťa Julinku vůbec nebere na vědomí.

úterý 26. května 2015

Nejsem už trochu moc cimprlich?

Teď se nejspíš mnozí z vás ušklíbnou, ale přiznávám, že u nás doma vášnivě hrajeme hry na facebooku.
My = můj milý + já (protože synek je na úplně jiné úrovni, ten si bouchá sám svoje minecrafty)
Hry jsou jednoduché, odpočinkové, žádná složitá grafika, nebo komplikovaná strategie. Předháníme se, kdo osvobodí víc uvězněných zvířátek, kdo sklidí víc zeleniny, kdo posbírá víc kuliček- a hlavně se trumfujeme, kdo bude dřív na dalším levelu!
 Nedávno jsme objevili novou hru, která se nám moc líbila. Začínalo to čajovnou "U babičky" kam přicházely pohádkové postavičky, které si postupně objednávají, na co mají chuť. První byl Pinochio- ten chtěl jahodový dort. Musela jsem posbírat suroviny-máslo, vejce, jahody. Pokud to v limitu stihnu, postavička se usmívá a odchází a místo ní příjde druhá. Když nestíhám, strašlivě se zamračí, zčervená v obličeji a uraženě odchází....a na její místo další zákazník příjde až za delší dobu. Jako vtipné prvky vnímám třeba to, že Sněhurka má pokaždé chuť na něco s jablky. Když se splním všechny úkoly, přesouvám na další pozici na jiném místě. A tak pracuju každou chvíli jinde- v kavárně s názvem Dortový ráj, v pařížské cukrárně, v čínské restauraci, v americkém bistru a všude se podávají typická jídla. Bavi nás taky další vtipné nápady.Třeba- že  případě, kdy si objednává postavička záporná, například ježibaba, pak je úkolem z potravin odehnat mouchy. Při objednávce salátu se musí vybrat všechny housenky a slimáci. Jako štamgasti k nám chodí hlavně baron Prášil, vlk převlečený za babičku a tři vepříci.
Jak říkám, nenáročná, odpočinková zábava.
 A pak přišel další level- indická restaurace. Stavba vzdáleně připomínající Tadž Mahal, jídla taky typická pro oblast Indie- ale je tu nový prvek. Nejen , že musím posbírat dostatek potřebných surovin, ale jsou tu nastražené bomby! Ty musím zneškodnit, dokud je čas, který se krátí a pak teprve dát dohromady suroviny, potřebné k objednanému jídlu. Snažím se- ale někdy nestihnu. Pak se ukáže varovný nápis a následuje výbuch! Ve vteřině všechno vybuchne a spálí se na popel, všechno zčerná....a je konec. 
 Je to jen animovaná hra, nic se ve skutečnosti  nestalo- ale přiznávám se, že mi to dělá zle. Strašně zle! Zvuk mám raději vypnutý a stejně se mi pokaždé zatají dech a raději se otočím od montoru pryč. PROČ BOMBA?!! Sněhurka přece nikomu neublížila. Ani trpaslík. Tři čuníci,ani Pinochio taky ne....Je to tak nefér! Na monitoru zůstávají černé spálené siluety a mě je z toho nanic.
 Snažím se, co to dá, abych splnila všechny úkoly a mohla jít pracovat někam jinam.. A jestli tam budou zase bomby, končím s hrou. Odcházím  hrát jinam, kde se pohádkové postavy nenechávají vybuchnout a shořet na prach. 
Já totiž mám tu možnost- odejít jinam, kde na mě nečeká pod každým druhým stolem bomba....

středa 20. května 2015

Jaká byla oslava?

-ptalo se mě už několik lidí, z okruhu mých blízkých.
Náročná, protože jsme to vzali zgruntu!

Napřed důkladná příprava venkovních prostor, které po zimě vypadaly hodně smutně.






                                                Takže jako první dodláždit zem před krbem.





Na zídku přišroubovat desku, aby bylo kam dát bylinky a kam odkládat věci při grilování.




osázet závěsné květináče 


červeně a růžově


Trochu růžové taky pod bohyšku...




Novou zídku zaskládat bylinkama




Přetřít starej žebřík, zavěsit plechový květináče a doplnit je surfínkama.





Vydláždit schody ve svahu, aby rajčata měly nějaký stabilní místo



Naložit utopence.



Upéct slané pečivo- muffiny s žampiony a s hermelínem, taštičky se sardinkama a další s nivou, sýrové tyčinky a salámovo-sýrové šneky.




A pak je zajet k přítelové mamince, ( 82 let) která mi slíbila upéct dvě rolády. A byla jsem v šoku!
 Prý- "Tady máš trochu cukroví..." (bylo jich 5 krabic)



A k tomu dort. Dvoupatrový!



A hosté můžou dorazit! Dostala jsem moře květin, řezaných i hrnkových (ty preferuju)


Hortenzie.



Lilie. 



Úžasně voňavý Stephanotis (český název neznám)



Netýkavky.




Orchidej





A jednu řezanou-ať je něco do vázy.



Oslava byla super,počasí vyšlo úžasně, všem se u nás libilo a chutnalo taky všem .  Z grilu se podávala se krkovice v pikantní marinádě, kuřecí prsa naložená v bylinkách a kuřecí stejky marinované v rozmarýnu a citronu. Hudbu,kterou jsem týdny dopředu vybírala nikdo neposlouchal, protože jsme se dobře bavili.

A co mi udělalo tu největší radost? Můj první android. Acer- úžasný fešák v bílém. 
P.S- jméno ještě nemá...                                                                                                                

úterý 12. května 2015

Ty máš teď šicí stroj, že?

Tohle je úvodní věta, se kterou v poslední době za mnou přicházejí moji drazí a hned potom následuje žádost.
Můj milý:  "Potřebuju zkrátit ty nový rifle.....a taky mám díru na montérkách. Podíváš se na to?"

Prvorozená Pavlína:  " Mamčo, můžeš mi zahnout tady tyhle kalhoty?"

Druhorozená Martina: " Mamčo, mám díru na svetříku, myslíš, že bys to zvládla spravit?"

Třeťorozená Kristýna:  "Můžeš něco udělat s těma pyžamovýma kalhotama pro malou?"

Čtvrťorozená Zuzana:  "Julinka nemá žádný krásný holčičí povlečení do postýlky-když koupím látku,zvládlneš to ušít, že jo?"

Pěťorozená Káča:  "Podívej, jakou díru má Jirka v kraťasech- a zrovna ty nejoblíbenější....spravíš to nějak?"

Psi neříkali nic,ale zřetelně mi dali najevo, že dokud nebudou mít pohodlný pelech, tak mi každou noc strhají z věšáků všechno, na co dosáhnou a ustelou si na tom.

Takže soudím, že vlastnictvím šicího stroje se člověk samovolně stává profesionální švadlenou.

P.S.  Jen nejmladší synek Václav se onehdy přiklátil a užasle říká- "Ty máš šicí stroj???"





pondělí 11. května 2015

Láďa Hruška?

Proč ne, já s jeho vařením problémy nemám. Co mě láká vyzkoušet, to zkusím, někdy dám na doporučení, někdy se odhodlám až po ochutnání.
 Že jsou některé recepty nechutné? Vždyť on vařil podle receptů, co mu lidi sami posílali a sami doma dělají, tak proč s tím mít problém?
 Hned v začátcích si národ rozdělil receptem na plněné kuřecí kůžičky. Pak už byli jen příznivci a zuřiví odpůrci. Protože já osobně od dětství miluju dokřupa upečené kuřátko a kůži? Tu žebrám beze studu u ostatních spolustolovníků. Takže vyzkoušet tento recept určitě musím! Ovšem přiznávám, že tuhle specialitu jsem dělala jen jednou. Tak jsem spěchala, že cibuli do játrové náplně jsem nakrájela na velký kusy (což nemám v jídle ráda) a pekla jsem to pak moc krátce. Efekt křupavé kůrky se nekonal a jídlem jsem byla zklamaná. Ono to mohlo být dobré, ale zkazila jsem to sama...
Časem jsem vyzkoušela mnoho dalších- pro mnohé lidi fujtajblů- jako třeba bramboráky ze starýho chleba (chuťově dobré), jablkový dort (dělali jsme už dřív, takže vyzkoušený a dobrý), řízky z černého bezu (kosmatice-ty jsem dělávala už dřív-mě chutnají, pach bezových květů mi nevadí), velikonoční beránek s pudinkem ( tak ten mi nechutnal vůbec) tvarohový mazanec ( to bylo veliké zklamání), tvarohový dezert-termix (dělávala jsem dětem, takže za 1!) , třepací dort (děláváme často a moc chutná!) domácí pribiňák ( skvělá záležitost), domácí tavený sýr ( myslím, že chyba byla ve mě- špatné ochucení, jinak konzistence OK) domácí koblihy jsem ochutnávala u babičky (dobré, ale s koblihama, jak je známe neměly nic společnýho),
 Už nějakou dobu mě Zuzča lanařila , ať vyzkouším skořicový pletenec. Pořád nebyla na to nálada, nebo čas, až jsme jednou byli u mladých na návštěvě a tam jsem ho ochutnala. Byla to bomba! Jen co jsem měla chvíli volnou, okamžitě jsem vyzkoušela- a byl chuťově skvělý. Protože nejsem na pečení profík, náplň jsem rozehřála (proč se dřít s tuhým máslem, že jo? ) a pak jsem se divila, proč mi při krájení vytéká na plech... Chuť skvělá, tím spíš, že místo Hery jsem použila máslo-ale vzhledem tak nějak všelijak. Hned druhý den jsem zjednala nápravu, náplň opět rozehřála, aby se chutě propojily- a dala na chvíli do mrazáku. Pak jsem ji na těsto NATŘELA, a zbytek, co zbylo na stěnách kastrůlku jsem rozehřála a už upletený polotovar potřela. Výsledek předčil očekávání a bude to častý hit naší kuchyně. Vypadá efektně, je toho hodně-vlastně plný plech- a hlavně ta božská chuť! Do druhého dne prostě nezbyde...
Můžu jen doporučit.





Přikládám videorecept:
http://tn.nova.cz/clanek/sladka-pochoutka-lada-hruska-upekl-skoricovy-pletenec.html

čtvrtek 7. května 2015

Která dvojice je ta nej?

a) Romeo a Julie

b) Petr a Lucie

c) Petr a Julie


Ano- C je správně!
Půl hodiny po půlnoci se narodila Julinka. Peťa je tím okamžikem velký bratr a ze mě je čtyřbába. :-) Samozřejmě ještě parametry- 3.9 kg a 51 cm.



                                                       A ještě snímek s prvního setkání...

středa 6. května 2015

Skončil ten blázinec společně s dubnem?

Sama se stydím,jak málo příspěvků mám za duben. Vůbec to ale neznamená, že by se nic nedělo. Jenom bylo všechno vzhůru nohama, nic nefungovalo podle očekávání, nic se nestíhalo- aspoň teda u nás doma.
 O počasí ani nemluvím, tím jsme trpěli všichni. V jediném dni se vystřídalo sněžení, déšť, krupobití, vichřice, bezvětří a téměř sluneční úpal.
 Díky vlezlé zimě jsem nestíhala práce, co se dělají venku. Proto se mi taky  zaseklo několik rozdělaných projektů, od broušení a natírání nábytku přes zahradnické práce, až po jarní úpravu terasy.
 Vnučka, co se měla narodit v dubnu -tak ta si to taky rozmyslela a přesunula si termín na začátek května.
 Deku,kterou pro Julinku tajně vyrábím, tak tu jsem taky nestihla dokončit, protože malýho Peťu máme na hlídání několikrát týdně- pokaždé, když jede dcera do porodnice na ozvy.
  Začátkem dubna měla slavit druhý narozeniny Nikolka - ale díky prodělanému černému kašli se oslava posunula až na kone c měsíce.
  V dubnu taky proběhly moje kulatiny, ale bez oslav. Ty vypuknou až od příštího týdne a bude se slavit na několikrát, protože celá rodina moje i mého milého- to je tolik lidí, že by se to všechno k nám ani nevešlo. Posunuté je to taky kvůli počasí, aby se dalo grilovat v krbu a být na terase.
  Složitější bylo,když jsme se rozhodli přezout gumy na autě. Když už byly nové pneumatiky koupené, začalo sněžit a vypadalo to na souvislou sněhovou pokrývku na vozovce- takže odklad. Když se vyčasilo a pneumatiky byly nachystané, zjistilo se, že mají špatné rozměry. Sice souhlasily  s údaji v technickém průkazu- ale už ne s koly na autě. Takže honem objednat další, co mají správné parametry! Mezitím si Kristýna přivezla svoje náhradní kola + další dvě, co má na prodej- a prý si je u nás schová. Takže boudka, kde se  skladuje zahradní nářadí, vypadá jako pneuservis.
 Aby toho nebylo málo, rozbila se nám pračka a tím se rozjela série zábavných historek s panem opravářem. Vodní kámen, to je prevít, topné těleso bylo totálně na odpis. Oprava proběhla rychle, jenže za deset dní pračka zase odmítla poslušnost . A navíc ještě vypouštěla vodu spodem. Oprava byla jednoduchá- při čištění filtru se nám totiž vyškubla hadička- takže ji stačilo nasadit. Pan opravář slíbil, že jak příště pojede kolem, tak se staví a  na hadičku pro jistotu přidělá kovovou sponku, aby to drželo opravdu fest. A kdyby náhodou zapomněl, ať se mu připomenu. Po třech dnech jsem mu volala- nejen kvůli slíbené sponce, ale hlavně kvůli nefungující myčce. Bylo mi pana opraváře líto. Vestavěná myčka se držela okolních skříněk vší silou a odmítala se nechat vytáhnout ven. Poté, co ji hrubou silou přemohl, vytáhnul a ulehl na podlahu, aby zkontroloval aparaturu vespod- myčka zlomyslně vyplivla snad litr vody. Sice jsem louži rychle vytřela, ale opravář už byl kompletně promáčený- včetně vlasů. A nakonec se vůbec žádný problém nenašel, myčka začala fungovat sama od sebe.Horko těžko ji nacpal zpátky na své místo.
 Já už po něm ani nechtěla nic víc, protože se jen v kuchyni mordoval skoro dvě hodiny, ale sám připoměl, že ještě nasadí svorku na hadičku u pračky. Vyždímal vlasy, utřel mokré skráně a vyběhnul do patra do koupelny. Pračka- po vzoru myčky- odmítla opustit své stanoviště a tak se s ní nějakou dobu pral. I když se naklonila, pořád nebylo vidět, kam bylo potřeba vidět- a to ani když si inkriminované místa vyfotil. Nakonec se stejně musela odpojit, vytáhnout doprostřed koupelny a položit na bok. Pračku to evidentně urazilo, takže počkala, až opravář přiklekne- a zlomyslně vypustila kaluž vody.... Sponka odmítala držet na místě,když se pevněji přitáhla ,takže klečíc v mokrých montérkách pořád dokola zkoušel, jak moc se nechá utáhnout, aniž by sklouzla. A pak bylo konečně hotovo, pračka stála na svém místě se všemi zapojenými hadicemi a šňůrami. Tak  že ji teda vyzkoušíme.  Ale pračka ani neškytla, ani světýlkem nemrkla - prostě nic! Pan opravář ji rozebral-tentokrát seshora a zjistil, že odešel programovač...programátor...Prostě-odborně řečeno, ta zelená destička se stříbrnýma kapkama. Takže po půl dnu práce odcházel opravář promáčený, s bolavými zády a otlačenýma kolenama - bez jediné vydělané koruny. A vypadalo to, že se strašně stydí.
 Můj milý se po návratu z práce smál a doporučil mi, ať se příště zeptám, co si dá k obědu....a mám mu hned ráno po příchodu dát pivo. Stejně nebude odjíždět dřív, než odpoledne kolem třetí...
 Další den přinesl opravenou destičku- ale pračka opět nefungovala. Objednal tedy novou součástku z Anglie. Díky prvomájovému státnímu svátku se doručení zdrželo někde v Německu. Když součástka dorazila- a byla namontovaná- pračka začala fungovat. Ovšem pouze bez prádla. Naplněná prádlem škytla a po dvou vteřinách zhasla. V tu dobu jsme už měli vybranou novou pračku, na kterou jsem se nehorázně těšila. Měla IQ tak vysoké, že jsem uvažovala, jestli jí nezačít vykat. Jenže když už jsme ji měli jet koupit (byl nejvyšší čas, už jsme neměli skoro nic čistýho na sebe) -dorazil pan opravář se znovu opravenou součástkou- a pračka jede!
   Mezitím mi upadla ještě korunka se zubu, který se musel následně vytrhnout- ale to už byl květen. Tak snad konečně všechny komplikace skončily zároveň s bláznivým dubnem.

 Už aby bylo zítra- protože zítra....ale pst, to je překvapení! :-))



                                          Nikčiny narozeniny s dortem od tety Káči







                                          Když ne oslava, tak aspoň kytka...





                                                    Náš malý pneuservis v boudce