středa 11. února 2015

Kdo se bojí šicího stroje?

JÁ!!!!   Bojím se a přiznávám to otevřeně, bez kouska studu.
 Z hluboké studnice paměti se mi vynořuje vzpomínka na babičku, která si právě prošila prst na šlapací Ladě. Sedávala jsem jí u nohou a fascinovaně zírala na litinový pedál, na hypnoticky se otáčející kolo a každou chvíli prokluzující řemen. A pak vyjeknutí, kapesník kolem prstu,přes něj prosakující krev (pohled na krev u mě tehdy vyvolával komatózní stav) a tiché, tlumené kletby, cezené přes zuby. (babička byla totiž DÁMA a všechno, co nebylo určené dětským uším, bylo řečeno noblesní franzoužštinou, nebo hrčivou němčinou)   No a z té doby plyne můj veliký respekt ke všem typům šicích strojů.
 A teď mám takový zlý aparát doma, jen můj. A mám šít! Čeká se to ode mě. Jéje, plánů a úžasných nápadů,těch bych měla..... až si je musím zapisovat-protože by byla škoda je zapomenout.
Ale když příjde na věc, je ze mě zase malá holka v hránkových punčocháčích, co sedí babičce u nohou a bledne při pohledu na krev...
 No nic, přijede Saška, ta šije jak o závod- dá mi školení a bude to!
 Saša přijela, vyslechla mé nadšené projekty a že se do toho pustíme. Zmenšit polštář, darovaný z pradávné pozůstalosti- aby se v pokoji pro hosty mohlo povlíkat do bílého damašku. Šup šup- a bylo to. Saška hravě zvládla z dalšího povlaku ušít i dva malé. A teď sovy pro vnoučata! Vymyslela jsem vzhled, sehnala materiál, nakreslila návrhy, pak i střihy, připravila jsem látky, podle střihů nastříhala- a Saša šila. Parádní spolupráce! A toho vína, co u šití padlo! :-) Žádné zlomené jehly, žádné prošité prsty....tak bych si to mohla taky vyzkoušet, ne?  A ono to šlo!!!! Jenže za chvíli se začala cuchat spodní nit a já zpanikařila, že jsem stroj zničila ... a vůbec, ještě musím nastříhat oči na další sovu....a ještě poměřit a nastříhat na peřinky do postýlky pro panenky pro ječivku- a zbaběle jsem od stroje utekla.
 S jehlou se kamarádím v pohodě, vyšívám s radostí a snad i slušně-ale ta strojová jehla....jejdanánku....nebylo by to třeba rychlejší v ruce???
Tak ještě Saško potřebuju polštářek a peřinku, aby panenky měly hezký poležení...Na puntíkovaný povlečení vyšít kopretinky,aby to bylo ještě víc holčičí..Pak jsem ještě chtěla na smutnou šedou deku přišít nějaké svěží, jarní plátno a prošít knoflíkama....Ale to už byl den čtvrtý a Saša musela domů.
 Z krabice na mě koukala nedošitá deka,vedle ní se na mě zubil zbytek zelenobílých klikyháků a vnucoval mi představu ladícího polštářku. V polospánku se mi vybavil vzorek na látce-jemný šedobílý proužek-který tak úžasně ladil s těmi zelenobílými zuby...Další den jsem se ocitla v galanterii,kde mě okouzlila bílá látka s červenými srdíčky, béžová s motýlky jako z krajky- a věřte-nevěřte-šedobílý proužek,přesně ten samý, o kterém se mi zdálo.A ještě knoflíky, abych prošila deku-až bude došitá. A kousek krajky, mám doma ještě strašně smutný šedý polštářek...
U pokladny se mi protočily panenky. To jsem kupovala zlaté nitě, či co?
A pak byl nákup doma....látky vyprané,naškrobené, vyžehlené...Izák Singer už na mě laškovně pomrkával- a pak nečekaně odklad! Skolila mě viróza-žádná prokrastinace!
Jenže dnes už je mi dobře. Polštářek, do kterého chci našít srdíčkovou vsadku mám na správných místech rozpáraný. Ten smutný šedivý se pyšní našpendlenou krajkou. Izák už netrpělivě přešlapuje a čeká, až ho vytáhnu....a já sedím u blogu a prokrastinuju jak o život. Ale ještě dnes....jen co skončí ordinace v Růžovce....hned potom začnu! Fakt!







2 komentáře: