úterý 24. února 2015

Je rýmička opravdu smrtelná?

Věřím, že ano! A jestli jen pro muže, pak jdu hledat pučící gonády, protože ode dneška jsem muž!
Dobře mi tak, dalo se to čekat ,když v pondělí po ránu dorazil na hlídání vnouček Péťa s nudlí u nosu. Jindy upovídaný chlapeček (tajně mu říkáme -strýc Pepin) jen popotahoval, utíral odřený nosík do rukávu,když jsem nestihla včas přiskočit s kapesníkem a byl celkově úplně jiný.
Měla jsem si hned nakoupit hory citrusů, naložit zázvor s citronem do medu. Měla jsem v teplých ponožkách sedět zabalená do deky. Měla jsem si preventivně udělat pyžamkový den.
 Ale kdepak já, včera jsem nutně musela začít renovovat starou židli, abych ji zachránila před spálením! Seděla jsem na terase a ve větru šmirglovala jak o závod, ...Odpoledne pak honem aspoň první vrstva nátěru a pak jsem se ještě chodila kochat. Látku na čalounění mám koupenou a nachystanou a mám koupenou i barvu,kterou se židle bude skvět po dokončení. Bude to šperk pokoje pro hosty!!!
Jen nevím kdo ho došperkuje. protože já umírám!
Hlava se mi proměnila v tunel. Je to tunel Blanka-který zeje prázdnotou,ve které se chvílemi projíždějí skejťáci... Postupně jich přibývá, jedou jeden za druhým...a kolečka jejich prken rachotí a duní... zvuk se odráží od stěn a ozvěna ho znásobuje!!!
Chce to nastrouhat kousek zázvoru a nechat vyluhovat, snad ho na dně lednice najdu.
Tunel se mění na hangár, kde startují airbusy a na krku mi sedí svalnatý kovář který neúnavně buší do kovadliny...nebo do mé hlavy? Ne, to není kovář, to jedu rychlíkem...slyším-pokud lze mezi startujícími aibusy vůbec něco slyšet-jak drncají koleje. Tudum-tudum, tudum-tudum.... Slyším to zřetelně, přestože jinak přestávám slyšet. Přestávám chvílemi i vidět, jak mi slzí oči.
Venku se už rozednilo, Musím využít toho,dokud ještě mám poslední zbytky zraku a jdu se ještě naposledy podívat aspoň přes okno na včerejší práci. Židle se skví uprostřed terasy a vypadá už teď o 1000% líp, než včera. Hřeje mě u srdce dobrý pocit....a airbusy jsou pryč. Jen občas projede opožděný skejťák.
 Můj milý vstal a přišel za mnou. Politoval mě, poobdivoval židli a zeptal se, co budu vařit k obědu. Prohlídla jsem zbytky v lednici a usoudila, že to na dnešek vyjde.
 Kovář asi chytnul do ruky křeč, protože přestal bušit.
Přiklátil synek a prý mi zapoměl říct, že mu přijede kámoš, na celý den. Když jsou ty jarní prázdniny... A co že budu vařit k obědu?
Uvolnily se mi ucpaný dutiny a chvílemi dýchám i nosem. Hlídači vyhnali z tunelu Blanka i toho posledního skejťáka a je klid.
Jdu vytáhnout maso z mrazáku a uvažuju o špagetové omáčce.
Copak si můžu dovolit být chlap? Nemám čas marodit-potřebují mě. I ta omládnutá židle se těší, až kolem ní zase budu poletovat se štětcem.
 Tak já jdu vařit.
 P.S Gonády jsem nenašla....

2 komentáře:

  1. Marcelko, můj muž když na něj skočí rýma, skončí s horečkami v posteli a když si to kvůli práci nemůže dovolit, je to pěkný mazec, kapesníky v prádelníku nestačí, papírový ? - no to je výsměch, kam by asi tak smrkl - ale poctivě pije všechny moje bylinky a ví, že týden je k ničemu. Já když mám rýmu, tak si statečně skuhrám, frkám, kýchám, vytahám všechny zásoby papírových kapesníků, mažu si nos bylinkovou mastičkou a přitom vařím, uklízím, peru, žehlím - vždyť je to jenom rýma. Avšak také vím, že když něco chytím od dětí, tak je to dost hrozivé...Takže tě naprosto chápu !! Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ženská toho prostě musí zvládnout víc než člověk! :-)

      Vymazat