pondělí 4. července 2016

No nemám já skvělého chlapa?


Můj milý jel do blízké štěrkovny, kde před časem pracoval. V týdnu k nám totiž přijedou vnoučata a pískoviště jsme měli bez písku. A tak jako správný dědeček s konexemi na správném místě slíbil obstarat stavební materiál na hrady a bábovičky.

Předem mě ale varoval, že do štěrkovny pojede sám! "Já vím, jak dokážeš donekonečna přehrabovat kamínky a vybírat ty nejhezčí. S tebou bych tam byl týden!"
Nemohla jsem to popřít. A vidět obrovské haldy kamínků, to bych šplhala, bořila se do nich, výskala radostí, snášela bych si je na hromádky, přerovnàvala je a vyrážela hledat další a další, až naprostého vysílení.

Tak jo, počkám doma....

Netrvalo dlouho a můj milý byl zpátky. Pískoviště se naplnilo žluťoučkým čistým pískem...




a na mě čekalo překvapení!

Kýbl šutrů, jak to označil můj milý.
Ale jakých? Nádhera!
Napřed deset velikých bílých křemenů do skalky...




 a pod nimi hotový poklad!

Drobné kamínky, tak akorát do květináčů mezi ulity, které sbírám.




Nemohla jsem se od nich odtrhnout. Naštěstí byl oběd uvařený od včerejška, jinak by jsme dnes nejedli.
Nejdřív jsem je propláchla, aby vynikly jejich barvy a struktura a pak jsem je hned musela začít třídit a vybírat ty nejhezčí.


Nakonec jich bylo ještě mnohem víc, než je tady na té fotce, ale už jsou roztříděné...

Radosti jsem si s tím užila víc, jak se šňůrou perel.

A můj milý měl radost, že já mám radost.



4 komentáře:

  1. Krásné kamínky. Sice je úplně nesbírám, ale také mám nějakou zásobu. Jsou nádherné.

    OdpovědětVymazat
  2. Já taky miluju kamínky, ulity, škeble...taky se vrhám do koryta řek a sbírám šutry až se celá rodina tváří otráveně :-) a pak se kochám a vymýšlím jak s nimy naložím :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mám toho naplánovanýho, ale jen toho času kdyby bylo víc...

      Vymazat