Jak jsem to dřív řešila s masem?

Tuhle otázku jsem si kladla, zatímco jsme zpracovávali rozbouraného statného čuníka.

Ve vzpomínkách jsem se vrátila do ranného dětství, kdy nebylo vzácností vidět v domácnostech chladničky oblých tvarů. Některé měly kovovou kliku, jiné se otvíraly sešlápnutím pedálu.

Další, modernější typy měly nahoře plechovou mrazící přihrádku, které se říkalo výparník, kde se dalo někdy i něco málo zmrazit.

V době, kdy jsem jako novomanželka začínala vařit, byly už chladničky s mrazákem a každá část měla své dvířka.

Jenže- popravdě, nebylo skoro co mrazit. V sobotu po ránu jsem sedla na tramvaj, zajela do centra města na tržnici, (samozřejmě jen v sezonu) kde jsem nakoupila ovoce a zeleninu, pak rychle do stánku PNS, abych ještě sehnala sobotní vydání Stráže lidu. A pak fofrem do Jednoty,kde se zezadu v masně stály dlouhé fronty na kus flaksy. Tehdy jsem neznala, jaké maso na co koupit, ale řezník za pultem vždycky ochotně poradil. Co jsem zvládla dotáhnout hezky růčo domů, to se stihlo během víkendu spotřebovat a něco málo jsme občas zmrazili.

Časem jsme si pořídili lednici s šuplíkovým mrazákem.

 To už byla rodina veliká a tři křehké zásuvky přetékaly tajemnými balíčky, pokrytými námrazou. Ale pořád to stačilo.

A pak jsem začala pracovat na statku. Přišel čas zůčtování- a já se dozvěděla, že si mám vyzvednout deputát- metrák pšenice a vykrmené prase. Pšenici jsem obratem prodala kolegovi-chovateli drůbeže, ale co s prasetem? Byla možnost si za nepatrný obolus pronajmout tzv zabijačkárnu s kompletním vybavením, kolegové mi dohodili známého řezníka (přezdívaného Krkovička) a my začali shánět ostatní potřebné propriety. 

 Koupili jsme pultový mrazák (jak bylo u nás zvykem, hned dostal jméno- říkali jsme mu Karel Květoslav Whirpool). Pak ještě velkou, "dvouchlapovou" várnici na prdelačku, A pak spousty surovin,které nám mistr Krkovička nadiktoval. My- měšťáci jsme byli ze všeho vykulení, ale zabijačka se zvládla v pohodě. Byla to taková celodenní společenská událost pro rodinu a blízké přátele. Každý přiložil ruku k dílu, aby pak byl  samozřejmě odměněn výslužkou.

Po několika letech jsem ze statku odešla, krátce poté přeložili i manžela na jiné pracoviště a hned poté se statek zrušil.

Karel Květoslav se stal přebytečným a prodali jsme ho známým.

Uběhlo pár let a já naráz žila na vesnici u přítele v jeho domku. Jako starý mládenec mrazák nepotřeboval, stačily mu staré známé tři křehké plastové zásuvky. Jenže nás bylo víc a mrazicí podmínky nestačily. 

Nejdřív přišel nám vhod odkoupený starý pultový mrazák od známé, který mrazil snaživě, ale ta příšerná spotřeba! Jednou do roka jsme koupili půlku prasete, zpracovali, zamrazili- a já- starý lakomec chodila se slzami  koukat, jak červené oko, hlásající plný výkon svítí, nezhasíná a motor hlasitě hučí.

Když přišlo vyůčtování za elektřinu, zaplakal i můj milý- a dny starého pulťáku byly sečteny.

Pořídil se nový- jménem Emil, ve třídě A+++ a všichni jsme byli spokojení. Zaměstnanci elektra,kde byl Emil zakoupený ho dovezli, vybalili, použité obaly posbírali a hned si odvezli starého nenasytu.

Letos jsme měli možnost koupit prase velice levně- ale pouze za podmínky, že ho vezmeme celé.

Protože k nám dcerky jezdí na oběd každou chvíli a běžně u nás bývají návštěvy i přes oběd, neváhali jsme. Pašík byl urostlý, z bůčků jsem odkrajovala sádla na čtyři prsty. Vyškvařili jsme vrchovatý plechový kbelík sádla a ještě osm zavařovaček navíc.

Emil se řádně zapotil, než tu nadílku během tří dnů zvládnul, ale je to pašák.

Jo- a chtěla jsem se zeptat vás- majitelek pultových mrazáků- jak to řešíte, aby nebyly útroby plné balíků, ve kterých se pak člověk dlouho a bezradně přehrabuje- aby pak stejně místo kýty rozmrazil balík laloku, nebo kuřecí prsa???

U nás se to dělá metodou,kterou vymyslela maminka mého milého. Otevřu mrazák a ten je plný igelitek. A v každé je společně s balíčkama masa ještě papír,kde je napsaný obsah sáčků 

Takže aktuálně například- Bůček na roládu + bůček bez kosti. 

V další : Plecko.

  V další- Mleté

Nebo: Kosti na polévku

A nemusíme kupovat drahé sáčky s popisovatelným okýnkem, které se občas smazalo a byla jsem v koncích.

Protože jsme aktuálně pořád bez auta, příjde víc než vhod, že nemusíme jezdit do Prostějova, či do Olomouce pokaždé, když chceme vařit něco masitého a jednou za čas se takhle udělají zásoby.

Mít velký mrazák je super. A vůbec nechápu, jak jsme bez něj dřív vůbec mohli existovat?