pondělí 2. listopadu 2015

Haloween, nebo Dušičky?

V dětství nám byla ve školách vtloukána do hlav láska k Sovětskému svazu.

Povinná četba, jako Timur a jeho parta.
Povinný odběr časopisu Kolobok s gramofonovými deskami z modrého igelitu. 
Na školní akademii tanec v kostýmech rukých báryšní.
Na prvního máje pochod s transparenty oslavujícími náš vzor, velkou CCCP.
Na výročí VŘSR povinný pochod v lampionovém průvodu a učitelkou dozorovaný pokřik- Ať žije Sovětský svaz!  
Před vánoci recitace básně- "Děduška Moroz, jolku nam priňos." 

Už nechci, aby mi někdo podstrkoval nějaký další povinný vzor, hodný zbožňování.
Nechci, aby mi pořád někdo předkládal cizí zvyklosti a čekal ode mě  nekritický a nekončící obdiv.
Nechci se povinně opičit a slepě napodobovat zvyklosti jiných zemí.
Nechci, aby mým vnoučatům nosil dárky Santa.
Chce se mi plakat, když vidím 5.prosince chodit všechny ty  zparchantělé směsky dědy Mráze a Santy- vydávající se za biskupa svatého Mikuláše.
Když vidím pod okny bimbající se figurky Santy,zavěšené na miniaturních žebříčcích, je mi z toho smutno.

 Loni mě dorazila otázka, jaké je naše nejoblíbenější vánoční zvíře a zmatené děti školkového věku tápaly mezi sobem a jelenem.

Pro mě je typicky české vánoční zvíře jediné- KAPR!

Na začátku listopadu mi připadá normální vzpomínat na ty, co nám zemřeli a na jejich památku zapálit svíčku- a ne vydlabávat strašidelné obličeje do dýní, zdobit dům umělými pavouky a netopýry a pořádat halowenské maškarní.

A dýně? Z té mi chutná kompot, který v době dávno minulé babička zavařovala jakoby ananasový kompot.A z tohoto kompotu je naprosto skvělá bublanina a to je tak všechno. 
Můj milý má k těmto- výše vyjmenovaným věcem stejný postoj,jako já, s vyjímkou ČEHOKOLIV, co je vyrobené z dýně. K těm má vyložený odpor,

O víkendu jsme hlídali Péťu. A chlapeček nám byl předán včetně krásně vybarvené dýně- s žádostí, jestli by jsme ji společně nevydlabali. Můj milý se otřepával nevolí, ale nahlas nenamítal nic. Tím spíš, že jsme nedávno dostali při nákupu v obchodě Tescoma jako dárek speciální dvoudílný vykrajovač. A tak nám trůní na stole na terase zářivě oranžová dýně.



S Peťulkou jsme během víkendu pekli společně kávové sušenky.


Upekli jsme taky velké -P-,  jako Péťa



Říkali jsme si básničky a zpívali písničky...


Peťa dokázal při pobíhání na zahradě dokonale unavit oba psy.



Pořád bylo co dělat- ani jsme se nenadáli a bylo neděli odpoledne a přijeli mladí i s Julinkou. 




Pak odjeli- a dýně tu zůstala. Plánovala jsem, že když už tu je, tak během dneška do ní vyřežu nějaké ornamenty (určitě ne zubaté obličeje) a nechám ji na zahradě. 
Jenže se nám tajuplně ztratil ještě nepoužitý vykrajovač dýní. 
Nikdo z těch, co si s ním včera hráli neví, kde skončil

Takže dýně nejspíš zůstane celá.

Co už...




10 komentářů:

  1. Tak to mě rozesmálo! Nelenila jsem a zeptala se starší dcerky, jaké je její oblíbené vánoční zvíře...usmála se jako anděl a povídá: Garísek, jak nám oždibuje stromeček...to je náš kocour :-D, no moji dcerku nechává americká masáž chladnou a klidnou, důležitá je pro ni rodina:-)
    Dýně k nám domů donesli paradoxně moje rodiče, hrozně se jim to líbí jako dekorace na chalupě a vydlabávali je s Márinkou každý rok :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš rozumnou dcerku-tak ať jí tento postoj dlouho vydrží!
      Oranžový dýně mají nádhernou barvu, perfektně zapadá do podzimní barevné palety.Krásné jsou vyřezané kroucené ornamenty....ale kde vzít inspiraci? Včera jsem na netu hledala dlouho, ale všude jen kolozubé ksichty.

      Vymazat
    2. Pinterest? Jo dostala mě, čekala jsem všechno, ale tahle odpověď mě odrovnala :-)

      Vymazat
    3. No jo, máš pravdu,Pinterest,,, Jsem nějaká zabržděná. :-(
      Jenže když není čím vyřezávat... A to jsem mému milému dokonce volala do práce,jestli neví,kde se sada ztratila. Dlouho mlčel a pak prý, že vůbec neví. Ach jo....

      Vymazat
  2. Akurát som v práci miesto roboty:-) dorábala jeden príspevok na blog a vidím že naskočil nový od teba. Bola som zvedavá na Tvoj Haloween, lebo ako si si všimla, u mňa nijaké tekvičky na blogu, ani ježibaby a podobne. Je to jeden z USA privezených sviatkov, ktorý mi neprirástol nejak k srdcu. No ja neviem, ale tú lásku k Sovietskemu zväzu si vystihla úplne a tá tvoja pamäť? Ale keby mi tú tekvicu priniesol vnúčik, tak by som asi s ňou niečo urobila.....Hoci s prednáškou o blbom sviatku. Dedo Mráz ku mne má dvere otvorené, toho mozem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme s Péťou chtěli dlabat...ale nestihli jsme to...Mladí pro něj měli přijet až večer a místo toho dorazili hned po odpoledním spánku.
      Podezírám ze zmizení vyřezávací sady mého milého, ale dokázat to nemůžu. :-)

      Vymazat
    2. Uz je po Haloweenu, treba tekvicu zjest. Tento typ tekvice sa da zjest? Akurat v tv ukazuju znamych sportovcov ako sa zhovadili na haloween.

      Vymazat
  3. Budeš se asi divit,ale ty žluté vydlabané dýně mají kořeny v Evropě. Původní obyvatelé Ameriky jsou přece indiáni a přístěhovalci - původní Evropané si zvyky přivezli z domova. Jen teď se nám ty svátky jako bumerang vracejí zpět, samozřejmě v trochu nabubřelé podobě. 1. listopad slavili už Keltové v maskách, aby děsili živé před svátkem zemřelých a podle lidových tradic dýně a řepy vyřezávali mládenci, aby s nimi strašili děvčata při přástkách - takže odtud ty obličeje. Dyni tím pádem vidím jako to nejmenší zlo, ale na Vánoce jen Mikuláš a Ježíšek :-)
    PS - Omlouvám se, jen trochu obhajoby lidových tradic :-)
    Zdravím a klidně dlabejte.
    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím,že tahle tradice není původně čistě americká. Jenom amíci kolem Haloweenu dělají takový rozruch, že se to už automaticky spojuje s tímto kontinentem. A u nás se spousta lidí snaživě opičí...

      Vymazat
    2. No takze tradicie a z Europy. Ale aj tak som alergicka na tento sviatok.

      Vymazat