pondělí 7. září 2015

Kdo ordinuje v neděli na pohotovosti ?

Musela jsem- ač nerada- na urgentní pohotovost do nemocnice.
Celá rodina a veškeří naši známí máme né moc dobré zkušenosti s víkendovýma službama v olomouckém špitále.

Můj milý mě varoval: "Neblbni, na urologii bude přinejlepším ortoped, ale spíš jen maník od ochranky. Nebo borec, co přijel doplnit kelímky do automatu..."

Ráda bych počkala do pondělka, už třeba jen kvůli ušetřenému poplatku, ale musela jsem.

Zeťák mě cestou do práce nabral do auta a vysadil až u špitální brány. Ještě, že jsem sebou měla své úžasné hole, jinak bych- předkloněná do pravého úhlu- asi nikam nedošla.

Na příjmu se mě sestřička vyptala na příznaky a usoudila, že je nejlepší mě nasměrovat na urologii.
"Ještě počkejte. Stoupněte si a otočte se ke mě zády." Bezelstně jsem poslechla a pomalu jsem se snažila rozmotat z embryonální polohy,ve které jsem od předchozího večera trávila veškerý čas.
Přišlo to nečekaně rychle. Sestřička se naklonila nad pult a prásk-prásk, dostala jsem dva karate údery do zad. Zplna hrdla jsem zajódlovala, sestřička spokojeně pokývala hlavou a strčila mi do ruky doporučenku.

V čekárně jsem byla jako první, ale bylo předčasné se radovat. Po mě přišla paní, ještě víc zkroucená než já a vzali ji přednostně. Měla jsem sebou sice knížku a sešitek se sudoku, ale nebyla jsem schopná se soustředit, střídavě mě polévalo vedro a pak jsem se zase třepala v zimnici. V čekárně nebylo žádné závětří, Byla průchozí a při každém otevření dveří zafoukal ledový průvan. A že se dveře otevíraly jó často!
Dlouhou chvíli jsem si krátila úvahami, jestli ordinuje aspoň nějaký lékař, nebo si pozvali z agentury brigádníka, odvolaného z doplňování regálů.
 Pak přivezli nehybnou paní na lůžku-což mě lehce vyděsilo. Že by sloužil patolog- a ve volné chvíli si střihnul narychlovku jednu pitvu?

V každém případě byl nesmírně pečlivý a důkladný, protože na řadu jsem se dostala za půldruhé hodiny.
Pak jsem se konečně dostala do ordinace. Velice mladinký doktor ( takže medik?) se zeptal, co mě přivádí. Já na to-že mě bolí ledviny.
" A vy jste vystudovaný lékař, že hned víte, co vás bolí?" Polkla jsem otázku- "A vy jste?"
Povzdychla jsem. "Tak teda jinak. V pátek celý den příznaky jako při zánětu močových cest plus horečka  a přes noc mě začalo bolet tady a tady. A moč mám kalnou, že není vidět na dno mísy. Tak se domnívám, že by to asi mohly být ledviny..."
"No, to by mohlo být. A kde to bolí víc?"
Zamyslela jsem se. "No, napřed jsem myslela že obě strany stejně, ale co mě sestra na příjmu jebla přes záda, tak je to znatelně horší napravo."
Doktor chvíli podrážděně chrochtal nad klávesnicí a pak mě vyzval, abych se položila. Dlouze mi promačkával všechny orgány v břišní dutině, na které dosáhnul a já uhýbala, jak se dalo, protože to sviňsky bolelo. Poté pokračoval v rejdění sondou ultrazvuku, což nebolelo o nic míň
Nakonec si poručil, abych se otočila na bok- a následně mi snad přímo do ledviny zabodnul.....něco. Asi to byly dlouhé nehty, ale mě to v tu chvíli připadalo jako šroubovák. V duchu jsem si říkala, jak blízko byl můj milý s odhadem. Sice ne ochranka, ani doplňovač kelímků , ale údržbář to je!
A aby řeč nestála, začal se mě vyptával: " A kolik vážíte? Neměla by jste držet nějakou dietu? A kolik jste už zhubla? A s tímto výsledkem jste spokojená?" Sípala jsem odpovědi mezi bolestným kvílením. Pak jsem dostala ten dost blbej nápad a říkám- "Jestli mi chcete prodat Herbalife, tak nemám zájem..."
 Ještě chvíli se snažil mi pravou ledvinu přišroubovat k levé a pak toho nechal.
 Ve chvíli,kdy se mi vrátil zrak a sluch jsem odněkud zdáli slyšela debatu se setrou, že se tak nějak projevuje apendix. (sakryš-tak že by to byl chirurg?) Nezdvořile jsem jim skočila do řeči s argumentem, že slepák mám vyoperovaný už 44 let  určitě to mám v kartě. Doktor protáhnul obličej, rozhodil ruce a říká-"Tak to teda padá.... Víte co, zajděte si ještě na magnetickou rezonanci."
Což obnášelo další dvě hodiny na chodbě, páč se nějak neměli k tomu, aby mě zavolali zase do ordinace.
 Nakonec jsem dostala zprávu pro naši obvodní, kde byly dvě diagnózy,které se týkaly mých problémů- a třetí, která zněla- obezita způsobený nadměrným příjmem kalorií.

 Hajzl jeden mstivej, udržbářskej!

A tak už dva dny se doma kroutím, polykám antibiotika, třepu se v horečkách, co se blíží ke čtyřicítce. I tento příspěvek píšu na etapy, protože nevydržím sedět.

A pořád marně dumám, jakou profesi měl dotyčný felčar.

Pak jsem se podívala do mobilu,kde mám fotky ze soboty,kdy mě navštívily vnoučata- a pochopila jsem.
Osud mě varoval a říkal mi- bacha, bude tam OČAŘ!!!






2 komentáře:

  1. Marci,tak to znám.A nemysli si,že je to jen v Olomouci,v Přerově je to to samý.Přeju brzké uzdravení!já jsem využívala antibiotika ,ale myslím,že vyhráno ještě nemám,cítím se pod psa.asi jsem zas po dnešku přepracovaná.Tak se pořádně vykurýruj!!Zdena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vím, že v Prostějově je to to samý....Pod psa se cítím takya po takových horečkách se dávám dohromady vždycky hodně dlouho. Jenom marodění s ledvinama je pro mě novinka.

      Vymazat