Nejsou ty srnky nějaký menší?

 Takový máme výhled z terasy za domem....

Zatravněná zahrada, plot, za plotem malá struha (kde je jen tolik vody, aby se měli kde líhnout komáři a ovádi) a pak pole. A za polem remízek, ve kterém bydlí rodina srnek.
 Každé jaro s potěšením sledujeme, jak vyvádí na pole mladé, jak se vyhřívají v prvních jarních paprscích, jak mladí rychle dorůstají výškou své rodiče....
Letos jich tam bylo celé stádo, devět kusů.

Pak se nějakou dobu neukázaly. Bylo několik deštivých dnů, potom několik slunečných. Pak zase déšť a poměrně teplo.
 A pak se zase objevily. Sedíme na terase, díváme se, jak se vyhřívají, sem-tam něco uškubnou...a pak jsem zaperlila.
"Hele, nejsou ty srnky nějaký menší?"
 Můj milý se po mě nevěřícně ohlídnul, jestli si nedělám srandu, ale já to myslela vážně.

No co, jsem holka z města. Nejsem žádný zemědělec. Na okraj pole nechodím, je tam bláto. Jak jsem teda měla vědět, že se srnky nezmenšují, ale naopak, že ječmen rychle povyrostl???

Celá rodina má teď ze mě psinu. "Mamčo, prý máte za barákem zmenšovací srnky! To se jako nafukují a na noc zase vypouštějí? Nebo mají nohy jak skládací metr?" atd atd..

No co, no, stane se, že je věta rychlejší, než myšlenka.


A tímto se s vámi na čtyři dny loučím. Teď, jen co vypnu noťas, jedu postupně vyvenčit psy a pak mě čeká cesta do nemocnice v Prostějově, na preventivku . Klasika- na kole, vlakem, autobusem a zbytek pěšky. Na zpáteční cestě odchytnu po práci mého milého,se kterým jedem na velký nákup, na poštu a taky koupit dárek pro jeho maminku (bude slavit 83. narozeniny).
Zítra hned po ránu jedu do Olomouce, k holiči, do knihovny, do optiky s rozbitýma brýlema a ještě koupit vyhlídnutý dárek pro Kristýnu k narozeninám. (bude se stěhovat, tak do nového bytu, tak dostane sadu nových hrnků) a rovnou dárek předat. V sobotu jdeme na oslavu- což je na celý den a v neděli jsme pozvaní na návštěvu k mamince našeho skorozetě.

Uf- už aby byla neděle večer! Jak já se těším na konec víkendu!