pátek 27. listopadu 2015

A co zahájení punčové sezóny?

Poslušně hlásím- splněno!

Minulý pátek jsem vyrazila do Olomouce a  neprodleně jsem zahájila  prvním punčem svou letošní punčovou sezónu.


Vánoční trhy ještě nezačaly, v provozu bylo jen několik stánků a samozřejmě mezi prvními fungujícími byli punčové. Jak jinak...

Na náměstí panoval čilý ( i méně čilý) stavební ruch...


..zvonička trpělivě čekala na svůj zvonek.



Některé hotové stánky byly ještě zavřené, ale přesto byly nazdobené a svítily.



Stromek se tyčil nad náměstím a čekal, až příjde jeho chvíle...



Před orlojem na zemi byly pozůstatky pietní vzpomínky na pařížský masakr.



Poté , co jsem si vychutnala svůj první punč s jahodou a s extra dávkou rumu,
 šla jsem koupit svou první pistoli.


...i se zásobou nábojnic. Bohužel jsem nakoupila munici nesprávné ráže, což jsem zjistila až doma...

Pak ještě na skok do knihovny a další plánované nákupy a pak konečně dlouho plánované posezení v kočičí kavárně
http://coffeecat.cz/o-nas-2/
 Miciny byly z toho podzimního počasí nejspíš unavené, takže mě přišla prolustrovat jen jediná, ostatní se uložily k spánku.




Na všechny návštěvníky kavárny přísně dohlížela ze stěny kouzelná černá číča v nadživotní velikosti.


 Bohužel jsem se při brouzdání městem tak nachladila, že celý týden jsem pak už jen  polehávala, smrkala, kašlala, prolévala se litry čaje a bylo mi zle.
Dokonce tak moc, že jsem se ani ve čtvrtek nemohla zůčastnit slavnostního ukončení kurzu, kde byl můj nejmladší jmenován certifikovaným tanečníkem!


 Už je mi mnohem líp. Zítra pojedeme s mým milým do Prostějova na oslavu třetích narozenin malýho Péti....a pak už bude advent!
 Plánovala jsem sice, že budu mít skoro všechno vygruntováno, okna se budou jen třpytit a zbytek času do vánoc budu věnovat zdobení domu a pečení cukroví.

Nu- nedá se nic dělat, dodělám všechno později.

Taky se těším, až v sobotu začnou přenosy ze Světového poháru v biatlonu.

 Prostě zima je tady!



pátek 20. listopadu 2015

Jak jsem to dřív řešila s masem?


Tuhle otázku jsem si kladla, zatímco jsme zpracovávali rozbouraného statného čuníka.

Ve vzpomínkách jsem se vrátila do ranného dětství, kdy nebylo vzácností vidět v domácnostech chladničky oblých tvarů. Některé měly kovovou kliku, jiné se otvíraly sešlápnutím pedálu.








Další, modernější typy měly nahoře plechovou mrazící přihrádku, které se říkalo výparník, kde se dalo někdy i něco málo zmrazit.





V době, kdy jsem jako novomanželka začínala vařit, byly už chladničky s mrazákem a každá část měla své dvířka.



Jenže- popravdě, nebylo skoro co mrazit. V sobotu po ránu jsem sedla na tramvaj, zajela do centra města na tržnici, (samozřejmě jen v sezonu) kde jsem nakoupila ovoce a zeleninu, pak rychle do stánku PNS, abych ještě sehnala sobotní vydání Stráže lidu. A pak fofrem do Jednoty,kde se zezadu v masně stály dlouhé fronty na kus flaksy. Tehdy jsem neznala, jaké maso na co koupit, ale řezník za pultem vždycky ochotně poradil. Co jsem zvládla dotáhnout hezky růčo domů, to se stihlo během víkendu spotřebovat a něco málo jsme občas zmrazili.


Časem jsme si pořídili lednici s šuplíkovým mrazákem.


 To už byla rodina veliká a tři křehké zásuvky přetékaly tajemnými balíčky, pokrytými námrazou. Ale pořád to stačilo.

A pak jsem začala pracovat na statku. Přišel čas zůčtování- a já se dozvěděla, že si mám vyzvednout deputát- metrák pšenice a vykrmené prase. Pšenici jsem obratem prodala kolegovi-chovateli drůbeže, ale co s prasetem? Byla možnost si za nepatrný obolus pronajmout tzv zabijačkárnu s kompletním vybavením, kolegové mi dohodili známého řezníka (přezdívaného Krkovička) a my začali shánět ostatní potřebné propriety. 
 Koupili jsme pultový mrazák (jak bylo u nás zvykem, hned dostal jméno- říkali jsme mu Karel Květoslav Whirpool). Pak ještě velkou, "dvouchlapovou" várnici na prdelačku, A pak spousty surovin,které nám mistr Krkovička nadiktoval. My- měšťáci jsme byli ze všeho vykulení, ale zabijačka se zvládla v pohodě. Byla to taková celodenní společenská událost pro rodinu a blízké přátele. Každý přiložil ruku k dílu, aby pak byl  samozřejmě odměněn výslužkou.

Po několika letech jsem ze statku odešla, krátce poté přeložili i manžela na jiné pracoviště a hned poté se statek zrušil.

Karel Květoslav se stal přebytečným a prodali jsme ho známým.

Uběhlo pár let a já naráz žila na vesnici u přítele v jeho domku. Jako starý mládenec mrazák nepotřeboval, stačily mu staré známé tři křehké plastové zásuvky. Jenže nás bylo víc a mrazicí podmínky nestačily. 

Nejdřív přišel nám vhod odkoupený starý pultový mrazák od známé, který mrazil snaživě, ale ta příšerná spotřeba! Jednou do roka jsme koupili půlku prasete, zpracovali, zamrazili- a já- starý lakomec chodila se slzami  koukat, jak červené oko, hlásající plný výkon svítí, nezhasíná a motor hlasitě hučí.
Když přišlo vyůčtování za elektřinu, zaplakal i můj milý- a dny starého pulťáku byly sečteny.

Pořídil se nový- jménem Emil, ve třídě A+++ a všichni jsme byli spokojení. Zaměstnanci elektra,kde byl Emil zakoupený ho dovezli, vybalili, použité obaly posbírali a hned si odvezli starého nenasytu.

Letos jsme měli možnost koupit prase velice levně- ale pouze za podmínky, že ho vezmeme celé.
Protože k nám dcerky jezdí na oběd každou chvíli a běžně u nás bývají návštěvy i přes oběd, neváhali jsme. Pašík byl urostlý, z bůčků jsem odkrajovala sádla na čtyři prsty. Vyškvařili jsme vrchovatý plechový kbelík sádla a ještě osm zavařovaček navíc.

Emil se řádně zapotil, než tu nadílku během tří dnů zvládnul, ale je to pašák.

Jo- a chtěla jsem se zeptat vás- majitelek pultových mrazáků- jak to řešíte, aby nebyly útroby plné balíků, ve kterých se pak člověk dlouho a bezradně přehrabuje- aby pak stejně místo kýty rozmrazil balík laloku, nebo kuřecí prsa???

U nás se to dělá metodou,kterou vymyslela maminka mého milého. Otevřu mrazák a ten je plný igelitek. A v každé je společně s balíčkama masa ještě papír,kde je napsaný obsah sáčků 
Takže aktuálně například- Bůček na roládu + bůček bez kosti. 
V další : Plecko.
  V další- Mleté
Nebo: Kosti na polévku


A nemusíme kupovat drahé sáčky s popisovatelným okýnkem, které se občas smazalo a byla jsem v koncích.

Protože jsme aktuálně pořád bez auta, příjde víc než vhod, že nemusíme jezdit do Prostějova, či do Olomouce pokaždé, když chceme vařit něco masitého a jednou za čas se takhle udělají zásoby.


Mít velký mrazák je super. A vůbec nechápu, jak jsme bez něj dřív vůbec mohli existovat?





úterý 17. listopadu 2015

Proč jsem ten příspěvek nakonec nenapsala?

 Původně se měl jmenovat- Proč nemám přes obličej trikoloru?



   Jenže než jsem si promyslela text, mnoho lidí na internetu, potažmo na Facebooku  mě předběhlo a popsalo svůj postoj k věci a své názory a myšlenky - a to daleko expresivněji a úderněji, než bych to tady napsala já. A mě přišlo už zbytečný psát némlich to samé, co jsem víckrát četla od jiných.
 
   Taky jsem se chtěla zmínit o strachu z budoucnosti své země, obavu o budoucnost svých dětí a vnoučat a dalších generací.

    O zděšení, se kterým sleduju některá aktuální videa- ať už jsou o vraždách, násilí, mrtvých dětech, nebo demonstrativním ulamování křížů ze střech kostelů.

   Chtěla jsem napsat o tom, jak v posledních měsících se stále víc zajímám o politiku. A jak jsem si jistá, že se nebude opakovat (jako doteď), že k volbám nepůjdu a obhájím to slovy: "Kdyby volby mohly něco změnit, tak by nám je už dávno zakázali!"

  Nakonec jsem příspěvek nenapsala.

  Byl by nekonečně dlouhý a smutný.

  Pořád váhám, jestli zveřejnit i tohle shrnutí všeho, co jsem chtěla napsat a nenapsala.

  Ale jo, přece jenom kliknu na okýnko -Publikovat- .

  Teď!!!











 

středa 11. listopadu 2015

Přijede Martin na bílém koni?







Pokud by dnes přijel Martin na bílém koni, pak by vypadal asi nějak takto.


My  nejspíš využijeme teplého počasí, rozpálíme gril na zahradě a upečeme něco dobrýho...


středa 4. listopadu 2015

Co přináší listopad? Podzimní výměnu!

Blog mám teprve necelých 10 měsíců.
Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se z blogosféře rozkoukala a pochopila různé zkratky, neznámá slova a soutěže.
 Například : - tusal
                    - mystery šití
                    - giveaway
                    - výměny
a podobně.


Několika giveaway jsem se zůčastnila. Vyhrála jsem zatím jednou  ( popravdě docela neprávem, protože víc zájemkyň se tehdy nepřihlásilo), ale na výhru stále čekám.

Teď naposledy jsem se přihlásila do své první výměny- a to podzimní.
Sama, jako prvotřídní lempl ještě nemám výrobky hotové, ale mám je do detailu promyšlené a veškerý potřebný materiál už mám nachystaný.
A dnes mi přišel balíček od Lenky,  ( http://vse-comamrada.blogspot.cz/ ) které jsem byla určená losem.

A tak se vám hned musím pochlubit, co balíček ukrýval.


Nádherně měkounká a chundelatá modrá šála.




Sada hnědobílých  "podkafíček"





Háčkovaná záložka do knížky, uvnitř s protaženou stužkou.



A sada voňavých svíček. Čichám a pořád nedokážu zařadit. Ananas? Broskve? Meruňky? Kdoví....ale voní nádherně.


K tomu ručně napsaný vzkaz s přáním krásně prožitého podzimu.

Díky Leni!


P.S. a teď jdu honem tvořit. Zítra jedu do Olomouce, kde se budu do neděle věnovat politickým aktivitám (že to zní úžasně? :-D ) a taky chci konečně navštívit druhou olomouckou kočičí kavárnu.
V pátek by se ke mě měl připojit můj milý a návrat plánujeme na sobotu večer. A v pondělí chci svůj díl výměny odeslat. Tak to mám co dělat!



pondělí 2. listopadu 2015

Máte vánoční sešit (blok, notes, složku) ?

Měla jsem dlouhé roky složku z tvrdého papíru (myslím že původně to byl obal od dopisních papírů)
Každým rokem v ní přibývaly vložené listy se seznamem úkolů, soupis  cukroví, které jsem chtěla ten rok péct.
 Co všechno musím vygruntovat- a s potěšením jsem si pak hotové odškrtávala.
Samozřejmě taky seznamy dárků.
V dřívějších dobách jsem přikládala též aktuální dopisy pro ježíška.
Na deskách zvenčí přibývaly zbylé samolepky s vánočními motivy.
Taky poznámky a nápady,co komu koupit, recepty vytržené z časopisů, plány na vánoční výzdobu, seznamy surovin na pečení.
 Každý rok jsem se inspirovala tím, co bylo v minulých letech osvědčené a škrtala nevyhovující a zbytečné.
 Během trojího stěhování za dva roky se složka ztratila. Neřešila jsem to,děti byly odrostlé a vánoce se už tak moc neřešily.
Jenže pak začaly přibývat vnoučata, rodina se rozrostla, proběhly velké změny v osobním životě a naráz toho bylo k zapamatování už trochu moc.
 Loni byla potřeba psaných seznamů už tak akutní, že jsem musela něco vhodného pořídit. Takže fofrem do papírnictví a nějaký sešit s pokud možno výrazným, "čučavým" vzorem, abych ho nezaložila někam mezi letáky.





Před pár dny jsem pocítila, že je nejvyšší čas začít sepisovat nápady na dárky, než je pozapomínám. Ale kde je sešit???? Prohledala jsem marně několik míst,kde by mohl být, až mi to docvaklo. Mám přece v horním pokoji velké plastové krabice na sezónní věci a jedna je plná věcí na vánoce a advent!.
Byl tam! A k mému překvapení i další, zapomenuté věci na vánoční dekorace, které jsem vloni koupila v povánočním výprodeji.

Rychle jsem zapsala pár aktuálních nápadů na dárky, předběžný soupis letošního cukroví ...

A advente můžeš začít! Jsem připravená!


















Haloween, nebo Dušičky?

V dětství nám byla ve školách vtloukána do hlav láska k Sovětskému svazu.

Povinná četba, jako Timur a jeho parta.
Povinný odběr časopisu Kolobok s gramofonovými deskami z modrého igelitu. 
Na školní akademii tanec v kostýmech rukých báryšní.
Na prvního máje pochod s transparenty oslavujícími náš vzor, velkou CCCP.
Na výročí VŘSR povinný pochod v lampionovém průvodu a učitelkou dozorovaný pokřik- Ať žije Sovětský svaz!  
Před vánoci recitace básně- "Děduška Moroz, jolku nam priňos." 

Už nechci, aby mi někdo podstrkoval nějaký další povinný vzor, hodný zbožňování.
Nechci, aby mi pořád někdo předkládal cizí zvyklosti a čekal ode mě  nekritický a nekončící obdiv.
Nechci se povinně opičit a slepě napodobovat zvyklosti jiných zemí.
Nechci, aby mým vnoučatům nosil dárky Santa.
Chce se mi plakat, když vidím 5.prosince chodit všechny ty  zparchantělé směsky dědy Mráze a Santy- vydávající se za biskupa svatého Mikuláše.
Když vidím pod okny bimbající se figurky Santy,zavěšené na miniaturních žebříčcích, je mi z toho smutno.

 Loni mě dorazila otázka, jaké je naše nejoblíbenější vánoční zvíře a zmatené děti školkového věku tápaly mezi sobem a jelenem.

Pro mě je typicky české vánoční zvíře jediné- KAPR!

Na začátku listopadu mi připadá normální vzpomínat na ty, co nám zemřeli a na jejich památku zapálit svíčku- a ne vydlabávat strašidelné obličeje do dýní, zdobit dům umělými pavouky a netopýry a pořádat halowenské maškarní.

A dýně? Z té mi chutná kompot, který v době dávno minulé babička zavařovala jakoby ananasový kompot.A z tohoto kompotu je naprosto skvělá bublanina a to je tak všechno. 
Můj milý má k těmto- výše vyjmenovaným věcem stejný postoj,jako já, s vyjímkou ČEHOKOLIV, co je vyrobené z dýně. K těm má vyložený odpor,

O víkendu jsme hlídali Péťu. A chlapeček nám byl předán včetně krásně vybarvené dýně- s žádostí, jestli by jsme ji společně nevydlabali. Můj milý se otřepával nevolí, ale nahlas nenamítal nic. Tím spíš, že jsme nedávno dostali při nákupu v obchodě Tescoma jako dárek speciální dvoudílný vykrajovač. A tak nám trůní na stole na terase zářivě oranžová dýně.



S Peťulkou jsme během víkendu pekli společně kávové sušenky.


Upekli jsme taky velké -P-,  jako Péťa



Říkali jsme si básničky a zpívali písničky...


Peťa dokázal při pobíhání na zahradě dokonale unavit oba psy.



Pořád bylo co dělat- ani jsme se nenadáli a bylo neděli odpoledne a přijeli mladí i s Julinkou. 




Pak odjeli- a dýně tu zůstala. Plánovala jsem, že když už tu je, tak během dneška do ní vyřežu nějaké ornamenty (určitě ne zubaté obličeje) a nechám ji na zahradě. 
Jenže se nám tajuplně ztratil ještě nepoužitý vykrajovač dýní. 
Nikdo z těch, co si s ním včera hráli neví, kde skončil

Takže dýně nejspíš zůstane celá.

Co už...