pátek 31. července 2015

Jak to dopadlo s Andělkou?

Nedávno jsem vkládala příspěvek na téma, jak jsem nikdy, ale opravdu nikdy nechtěla panenku Andělku- a nakonec jsem si stejně jednu koupila. Plánovala jsem, jak jí ušiju spoustu šatiček na převléknutí..... A jak to dopadlo?

 Napřed ji zhodnotila malá Nikča.



"Panenka nemá pusinku. " zjistila jako první.


A co má panenka na zádech? zeptala jsem se 


"Kytičku!" -zněla odpověď



"Nikolka panenku přikryje...."

A bylo jasno, panenka potřebuje mít pusinku, postýlku a žádnou kytičku na zádech, 
Takže klasickou panenku.!


No, už když jsem se dívala na střihy na panenkovský oblečení, tak mě zaujaly střihy na nejrůznější andělky a panenky- a šatičky samotné přestaly být až tak aktuální. 



Problém byl v tom, že jsem až natolik nedůvěřovala svému krejčovskému umění. No co už, potřebný materiál jsem postupně nakoupila a tak jsem se dala do díla.  A tady vám ji představuju- svou první panenku!






Nechtěla jsem experimentovat, takže jsem se držela návodu zuby nehty. Dnes už vím, kde jsem udělala chyby a co příště udělám jinak. Ze všeho nejvíc mi vadilo přišívat oblečení panence přímo k tělu, to už víckrát dělat nebudu. 
  Fotky nezabírají detaily, je to focené ve stylu socialistického realismu. Ale spokojená  s výsledkem jsem, to zase jo. 

Co- spokojená-, já se přímo dmu pýchou, jako prvorodička!

 A příště je na řadě zaječí slečna.

úterý 28. července 2015

Proč mě to nenapadlo dřív?

Je to asi rok, co jsem obnovila své členství v Knižním klubu.



Aspoň něco, protože  za poslední roky, co jsem na malé vesnici ( a po úrazu těžko chodím) pociťuju něco jako kulturní prázdnotu. 
 S úžasem jsem listovala katalogem a seznamem knih na webových stránkách klubu a jenom vzdychala.
 Tím víc, čím víc se rozšiřovaly moje zájmy.
 Úžasné knihy o výtvarném umění, napínavé detektivky a romány, ...bylo toho tolik, co bych si chtěla přečíst! Návody na nejrůznější ruční práce a výtvarné techniky, které bych chtěla vyzkoušet!
 Zároveň s  koupí šicího stroje jsem se začala zajímat  taky o šití, takže další a další knihy, nad jejichž cenami jsem žalostně vzdychala. Ale jak knihy, tak i časopisy svými cenami překračují moje možnosti. Takže jsem aspoň pátrala po informacích na internetu- a dál teskně vzdychala.

A pak příšel NÁPAD!!!

Že mě to nenapadlo dřív? Vždyť já si můžu jezdit do města do knihovny!

Hned v nejbližším termínu, kdy jsem měla v Olomouci vyřizování jsem si udělala chvilku a vyřídila členství.

Výběr knih a časopisů mě doslova ohromil. Pobíhala jsem po knihovně, celá rozzářená, přenášela jsem stále větší hromadu knih a časopisů a byla jsem ve svém živlu.

Leč tiskoviny jsou překvapivě těžké a mě čekala jízda MHD, s batohem na zádech. Takže jsem knihy zase vrátila na místo a vybrala jsem pro začátek jen tři. 



                                                                Napřed základy!


                                                         Pak věci prakticky využitelné.


                                            A nakonec něco, co mě bude opravdu bavit.

Přespala jsem v Olomouci u Káči, protože na další den jsme měly pochůzky po fakultní nemocnici a pak velké nákupy. Ale teď jsem konečně doma. Dnes ještě dodělám  pár nutných věcí, co nepočkají a hned zítra začnu číst a učit se nové věci a postupy.

Až před chvílí mi došlo, že jsem si nevzala ani jedinou ryze zábavnou knihu! Ale vůbec mi to nevadí. Zítra si totiž chci ušít kosmetickou taštičku, ladící s novou kabelkou. 

A ne jenom tak nějakou- ale NA ZIP!!!! 

Tak mi držte palce!







neděle 26. července 2015

Máte oblíbené rituály?

Ranní vstávání k nim asi patřit nebude, nemám pravdu?

   Já jsem založením skřivan, časné vstávání mi nevadí, pokud nejdu spát večer předtím nějak extrémně pozdě.
   A tak jsme si zavedli ranní rituál. Každý druhý týden, když můj milý vstává na ranní směnu, vstanu zároveň s ním, nebo i o chvíli dřív.



 Než se obleče a sejde dolů do kuchyně, už na něj čekám.


 Na stole ve svícnu je zapálená svíčka...




Jsou nachystané dva hrníčky a oblíbeným čajem...


     Vedle v pokoji tichounce hraje hudba a my máme přibližně čtvrt hodiny na dokonalé probuzení, srovnání myšlenek, upřesnění plánů na začínající den.
A nebo taky jenom mlčíme a vychutnáváme si chuť čaje.

Pak vyprovodím milého ke dveřím, otevřu, aby mohl vyjet ven s kolem a dostane pusu na cestu. Tolik můj oblíbený ranní rituál.



V pátek to u nás mělo tři drobné změny.

 Na stole se objevil nový svícen ve tvaru domečku (domečky, to je moje posedlost!)





Taky přibyl jeden malý hrníček....



A u stolu jedna malá holčička...




středa 22. července 2015

"Co je nového ?"

" Mám novou kabelku!"
  Nelekejte se, nejde o tu křečovitě nepovedenou reklamu na léčbu zánětu močových cest, kterou nám servíruje televize každou chvíli.

  Opravdu mám novou kabelku. Ale ne jen tak nějakou- ale SVOJI VLASTNÍ!!!
Střih jsem dostala, stejně jako odkaz na tutorial, jak postupovat při šití. ( byl v němčině a já jsem dokázala přeložit pouze jediné slovo)
  Ale látku, tu jsem si vybrala sama, byla to láska na první pohled!




 Taky jsem si vymyslela jiné uši, než byly v návodu. Potřebuju mít možnost nosit ji jak na rameni, tak křížem přes tělo-aby nepřekážela, když si vyjdu s trekovýma holema (což je skoro pořád) Takže jedno dlouhé ucho, našité v bočních švech. A určitě ho nebudu šít, ale koupím si hotový popruh. Černý-protože ucho se mi zašpiní jako první.
 Podšívku raději jednobarevnou a světlou. Je to docela problém, když musím v kabelce s černou podšívkou rychle najít černou peněženku a nebo černý mobil.
 A na mobil kapsičku...a na klíče taky!

Dokázala bych ušít kapsičku složitější, ale pro začátek bude stačit obyčejný obdélník, uprostřed prošitý-aby byly kapsičky dvě. Pro jistotu v odlišném vzoru, abych nešmátrala v kabelce dlouho.

Tak požadavky by byly- a teď provedení. Původně jsem chtěla šít černou nití. (lstivě, abych nemusela měnit nit, až budu přišívat ucha) nakonec jsou černě prošité jen lemy vnitřní kapsičky a zbytek je růžovou nití.

A tady ji máme.





Ale byla pořád taková....nahatá. Chce to ještě nějakou ozdobičku na přední stranu..
Probrala jsem starší náhrdelníky a přívěsky- a volba padla na mohutný kovový květ.
Jo-to je přesně ono! Byl sice trochu problém, jak ho přišít, ale zvládla jsem to.




A jak jsem byla v tom šití, špendlení a stříhání, vyrobila jsem ještě miniaturního slonečka. 





A protože se mi šilo jedna báseň (popíjela jsem u toho ledové vinné střiky) , tak jsem pokračovala. Večer předtím jsem si vystříhala okopírované střihy na panenku, na zajíčka a na andělku. Volba padla na panenku, tak jsem hned začala obkreslovat, šít a vycpávat.
 Jenže pak už byl docela pozdní večer. Pes pochodoval nervozně kolem stolu a všemožně mi dával najevo, že už je čas spát. Můj milý taky vypnul televizi a chystal se na kutě. Tak jsem sklidila všechny odstřižky, šicí potřeby i stroj  a šla jsem taky spát.

Na stole zůstal jen takový prapodivný naporcovaný humanoid.



Teď po ránu jsem humanoida pečlivě schovala. Jeho čas ještě nenastal.
 Za prvé - nemám materiál na vlásky
Za druhé - nejsem si jistá, jestli mám všechno, čím budu domalovávat obličej.
 A za třetí- nemám čas.

V troubě se dopéká plech meruňkové bublaniny, aby měli chlapci k snídani (synek tu má od včera kamaráda) a já už začínám spěchat. Za půl hodiny jedu na autobus-směr Olomouc a přivezu si na tři dny vnučku Ječivku.V pátek ještě dojede Kristýna se psem, tak tu bude veselo.

úterý 21. července 2015

Příjde taky Elvis?


                  To byla první myšlenka, co mě napadla, sotva jsme se usadily a já se rozhlídla.
                                     Byly jsme s Káčou v kavárně s názvem Koktejly a sny.



                        Kdo miluje americký styl padesátých let, byl by tam opravdu jako ve snu.



Interiér byl vymalovaný tak, že malby na zdi vypadaly jako pokračování bistra. Stejná černobílá podlaha a obklady zdí.




Kolem stěn stejné sedačky,jako ty, na kterých jsme seděly.
 A taky parket se slušně rozjetými tanečníky.




Vedle baru seděla namalovaná slečna v životní velikosti a zřejmě čekala na telefonát ze stylového, dobového telefonu. A funkčního! Jen nevím, jestli na koruny, nebo centy...



                           Venku asi hodně foukalo,protože slečnám se nadzvedávaly sukýnky.



                             Na protější straně bylo vidět skrz namalovanou výlohu na ulici



                                              Ani prostření stolků nebylo jiné, než stylové.



                          Banánový milkshake s obří dávkou šlehačky a s třešničkou nahoře...



nebo raději čokoládový? Těžký výběr, oba chutnaly naprosto skvostně!
( další příchutě zase příště, protože jeden takový vydal za snídani, svačinu a ještě kousek oběda)



Chodbička u záchodů byla vytapetovaná. Takový výhled měli pánové...



a takový dámy.



Uvnitř jsem to viděla pochopitelně jen na dámské toaletě, ale byla jsem opět okouzlená. Beze studu bych fotila i tam, protože celá místnost byla něco jako dámský budoár. Ale světlo bylo tak tlumené, že bez blesku dost dobře  fotit nešlo.



Snad proto, aby dohlížející James Dean nebyl pohoršen detaily,které by snad na svém postu nad splachovadlem mohl zahlédnout...




středa 15. července 2015

Jaká být v padesáti?






Hned co začal rok 2015 jsem začala rekapitulovat svůj život a promýšlet budoucnost.

Přece jen, mám letos padesát (to číslo mě děsilo) a měla bych se začít chovat....no, řekněme trochu rozumněji a dospěleji.





Zklidnit se a zpomalit- což s pajdavýma nohama nebude vůbec problém.





Přestat konečně infantilně pojmenovávat předměty a domácí spotřebiče.
    - no, tak ještě pračku s obrovským bubnem jsem pokřtila Obryně Stáňa  a už dost!
      A okurek na záhonku-tomu říkám Jarek. A tím končím, určitě!




Přestanu se bláznivě radovat z prvního dozrálého rajčete, říkat mu důvěrně Pepo a nutit své děti, aby ho chodili zdravit a zdvořile mu vykat
    -  ale můžu já za to, že jsou zvyklé a samy od sebe za ním chodí a říkají:"Dobrý den pane Josefe."?




Nechám si narůst delší vlasy a udržovat nějaký decentní účes. Nemůžu přece v padesáti nosit ježka!
  - tohle jsem dodržela, ale protože mi vlasy dorůstají na krk,strašně mě lehtají a potím se o to víc, tak nosím na zátylku miniaturní culíček, se kterým vypadám opravdu jak blbec.






Naučím se šít a ušiju si několik solidních halenek a blůziček.
     - zatím jsem ušila tři sovy pro vnoučata, deku pro vnučku a plánuju šití šatiček na panenku andělku.






Protože jsem doma, rozvrhnu si domácí práce a každý den si určím čas,který věnuju úklidu.
   - duše by chtěla, ale tělo je slabé! Dost času strávím na noťasu a pak v poslední hodině před návratem mého milého z práce kmitám jak motorová myš.






Budu pravidelně okopávat a plet záhonky, podle potřeby přesazovat a přihnojovat kytky.
  - pleju, až není původní porost vidět a na přesazování se chystám. Určitě tento týden!





Budu se víc starat o svou pleť-přiměřeně věku.
   -  to jediné jakž-takž dodržuju, ale to jen proto, že mi v okamžiku překročení  padesátého roku začaly bujet velké uhry.






Budu pravidelně cvičit a vůbec-starat se o své tělo.
   -sice chodím s trekovýma holema, ale to jen proto, že bez nich bych skoro nic neušla. Ale jinak se o své tělo starám-hlavně o žaludek. Za chvíli jdu upéct celý plech žloutkových řezů podle receptu z TV Nova.






A pak rychle uklidit kuchyň, než příjde můj milý z práce!


sobota 11. července 2015

Už to je rok???

No jo, už je to rok, co se vdala moje nejmladší dcerka. A já tím pádem získala právoplatný a nezpochybnitelný titul - TCHYNĚ:
Jak jednou  utrousil zeťák Jirka-tohle slovo vzniklo zkřížením tchoře a svině. Ale to on mě jen tak škádlí, protože se máme docela rádi. Aspoň myslím. :-)

A teď pár náhledů do 365 dní staré minulosti....


Bylo s tím pro všechny spoustu práce.


                                                         Sehnat ty pravé prstýnky...
                                  protože na stromě teda určitě nerostou, i když to tak vypadá.

                                   


                                                            Samozřejmě šaty a boty



Objednat jídlo na odpolední raut.


  Ovoce...



 a zeleninu. Řízky taky.



                                                                      Sýry a uzeniny




                                                                            Cukroví


                                                                   
                                                                     Dorty klasické.



Dorty speciální.



Vyzdobit stoly



Zajistit květinovou výzdobu na auta.



A taky květiny taky na stoly, vyrobit a namalovat jmenovky.



Poskládat ubrousky do tvaru leknínů.



A pak konečně nastal den D.


 12. červenec 2014


Trocha pátrání- k čemu tady tohle slouží...?



Jóóó- to je kapesníček!



A jsem ready-tady mě máte!



                                                  Svědkyně Zuzča se naky musí nazdobit.
                                                                       Naušnice...


náramek



A může se nalít první ranní startovací!
(pán domu ještě v civilu)



A co nevěsta?
První se činil kadeřník (přezdívaný Zohan)





Do správné výšky umístit šaty



Dotáhnout sněrovačku



 Nalíčit a honem do kostela, už všichni čekají!



Už jdou!




 A jako poslední nevěsta, kterou pyšně vede můj milý.



Jeden ze svatebčanů už dojetím pláče. 
Nebo steskem po mamince?





"Já Kateřina, odevzdávám se tobě Jiří..."




                            Prstýnky, polibek, podpis- a už tu máme naše zářící novomanžele.



Čekají zástupy gratulantů všech věkových i výškových kategorií.
















                                                            Ještě focení před katedrálou.

Veselá svědkyně


                                                                   

Moje děti. (jen prvorozená chybí, musela odejít...)



                                                                 Nevěsta a její sestry.




                             Pak rychle přehodit výzdobu aut- ať všichni vidí, že už jsou svoji!




 A rychlý přesun. V restauraci Pod lipama už čekají!



Tradiční zametání střepů.



 Tradiční přenášení nevěsty.



Přípitek s tradičním proslovem svědkyně 
a může se jíst!


  

A nezapomenout ještě podle tradice zesměšnit novomanžele společnou lžící a jednou porcí nudlové polívky




Po jídle další tradice.

První společný manželský tanec.





Divoký tanec se švagrem



A další zvyky





A pak už tančil každý s každým a kapela jim k tomu hrála..




...až do bílého rána....