" Mám novou kabelku!"
Nelekejte se, nejde o tu křečovitě nepovedenou reklamu na léčbu zánětu močových cest, kterou nám servíruje televize každou chvíli.
Opravdu mám novou kabelku. Ale ne jen tak nějakou- ale SVOJI VLASTNÍ!!!
Střih jsem dostala, stejně jako odkaz na tutorial, jak postupovat při šití. ( byl v němčině a já jsem dokázala přeložit pouze jediné slovo)
Ale látku, tu jsem si vybrala sama, byla to láska na první pohled!
Taky jsem si vymyslela jiné uši, než byly v návodu. Potřebuju mít možnost nosit ji jak na rameni, tak křížem přes tělo-aby nepřekážela, když si vyjdu s trekovýma holema (což je skoro pořád) Takže jedno dlouhé ucho, našité v bočních švech. A určitě ho nebudu šít, ale koupím si hotový popruh. Černý-protože ucho se mi zašpiní jako první.
Podšívku raději jednobarevnou a světlou. Je to docela problém, když musím v kabelce s černou podšívkou rychle najít černou peněženku a nebo černý mobil.
A na mobil kapsičku...a na klíče taky!
Dokázala bych ušít kapsičku složitější, ale pro začátek bude stačit obyčejný obdélník, uprostřed prošitý-aby byly kapsičky dvě. Pro jistotu v odlišném vzoru, abych nešmátrala v kabelce dlouho.
Tak požadavky by byly- a teď provedení. Původně jsem chtěla šít černou nití. (lstivě, abych nemusela měnit nit, až budu přišívat ucha) nakonec jsou černě prošité jen lemy vnitřní kapsičky a zbytek je růžovou nití.
A tady ji máme.
Ale byla pořád taková....nahatá. Chce to ještě nějakou ozdobičku na přední stranu..
Probrala jsem starší náhrdelníky a přívěsky- a volba padla na mohutný kovový květ.
Jo-to je přesně ono! Byl sice trochu problém, jak ho přišít, ale zvládla jsem to.
A jak jsem byla v tom šití, špendlení a stříhání, vyrobila jsem ještě miniaturního slonečka.
A protože se mi šilo jedna báseň (popíjela jsem u toho ledové vinné střiky) , tak jsem pokračovala. Večer předtím jsem si vystříhala okopírované střihy na panenku, na zajíčka a na andělku. Volba padla na panenku, tak jsem hned začala obkreslovat, šít a vycpávat.
Jenže pak už byl docela pozdní večer. Pes pochodoval nervozně kolem stolu a všemožně mi dával najevo, že už je čas spát. Můj milý taky vypnul televizi a chystal se na kutě. Tak jsem sklidila všechny odstřižky, šicí potřeby i stroj a šla jsem taky spát.
Na stole zůstal jen takový prapodivný naporcovaný humanoid.
Teď po ránu jsem humanoida pečlivě schovala. Jeho čas ještě nenastal.
Za prvé - nemám materiál na vlásky
Za druhé - nejsem si jistá, jestli mám všechno, čím budu domalovávat obličej.
A za třetí- nemám čas.
V troubě se dopéká plech meruňkové bublaniny, aby měli chlapci k snídani (synek tu má od včera kamaráda) a já už začínám spěchat. Za půl hodiny jedu na autobus-směr Olomouc a přivezu si na tři dny vnučku Ječivku.V pátek ještě dojede Kristýna se psem, tak tu bude veselo.
