úterý 2. února 2016

Mělo by smysl se rozčilovat?

Byly letní prázdniny a já se po dlouhých letech přihlásila do knihovny v Olomouci.
 Mé zkušenosti z knihoven před lety byly takové- že se knihovnice nově zaregistrovanému věnuje, vysvětlí jak jsou rozdělené oddělení, kde jsou jaké knihy a jak jsou řazeny, kde najdu novinky, poinformuje o termínech vracení a o všem dalším, co knihovna nabízí, vypíše průkazku a můžu si jít vybírat četbu.
   Tentokrát to bylo jiné. Po uvedení svých nacionále jsem se dozvěděla pouze, co všechno musím, co nesmím a jaké pokuty mi můžou být uloženy- a nazdar! Průkazku dostanete za měsíc. A poplatek na rok půjčování byl o třetinu vyšší, než platí třeba kámoška v Praze.

 No co už... Knihovna je na dostupném místě- hned u zastávky tramvají, je v nádherné historické budově. Je tu čisto, prostory jsou velké a vzdušné. Interiéry jsou doslova vymazlené, moderní. No a když něco nebudu vědět, tak co, hubu mám sebou, není problém jít k pultíku a zeptat se. Já si to časem všechno pozjišťuju, jak to tady funguje.

První se podívám,jestli nevyšla nějaká novinka od Dicka Francise! Našla jsem regál s písmenem F....a nic! Ani jediná. Snad to nemají řazený podle křestních jmen? Pro jistotu jsem mrkla pod D- ale samozřejmě taky nic. Jdu k pultu se zeptat- ale přede mnou stojí dva, co už mají vybrané knihy. Stojím, čekám. Obě knihovnice spolu probírají osobní věci a pomaličku načítají půjčované knihy. Když se konečně dostanu na řadu- paní koukne, že si nenesu žádnou literaturu, otočí se a mizí někde v hlubinách budovy. Oběhnu pult k té druhé- ale tam zase řada čtenářů. Nakonec jsem se raději zeptala jedné paní, co si vybírala knihy. Poslala mě na opačný konec knihovny, o pět místností dál, kde jsou detektivky. Zvláštní, přesně si vzpomínám, že mi při úvodním kázání bylo řečeno (s mávnutím ruky dotyčným směrem)  "Tam jsou audioknihy."  Byly tam, to jo.....a taky detektivky.

   Objevila jsem počítače, tím se mi hledání usnadnilo.
 Měla jsem poznačené, že chci knížku: Tilda Půvabné domácí šití.  V počítači bylo uvedené, že kniha je k dispozici, ale v dětském oddělení. (????). Vystála jsem zase u pultu řadu, abych si zjistila možnost půjčování. "Dětě si o patro výš. Jo, průkazka vám tam platí taky- panebože, proč by neplatila???"
Budova je krásná, vysoké stropy a schodiště kouzelné, točité a schodů z patra do patra je neúrekom!. Ještě že pro belhavce jako já, jsou tu naštěstí výtahy.
Dětské oddělení bylo doslova kouzelné. Výzdoba, lavičky i polštáře k povalování, výzdoba, no všechno bylo úžasné. A dokonce paní za pultíkem ochotná a usměvavá! Viděla mé hole, tak pro knihu doběhla sama a ještě mi podržela dveře.
První vypůjčení jsem teda zvládla. Zmiňovaná knížka byla plná tak inspirujících nápadů, že jsem půjčovní lhůtu prodloužila a pak ještě jednou. Ostatní knihy přečtené, vrácené, dávno půjčené další a Půvabné šití pořád doma. A pak přišla zlá sms, že jsem ve skluzu. A ať naklušu zaplatit pokutu. HNED!!!
 Aj aj aj, doufám, že mě paní knihovnice nezbičuje hned ve dveřích!

"Zaplatíte nám 30,- korun pokutu a v dětském oddělení 5,- korun!"
Vyjela jsem o poschodí výš, vrátit dotyčné čtení, pětikačku v dlani- a ono bylo zavřeno. "Dětské oddělení otevřeno od 12:00"-bylo psáno na dveřích.
Vrátila jsem se zpět, mezi dospělé a nahlásila problém.
     "Copak nevíte, že děcka mají otevřený jenom odpoledne??!!"
 "Nevím. Když jsem tam byla minule, bylo dopoledne a měli otevřeno."
      "No jo- ale to asi byly prázdniny- né?!"
  "Ano, to byly prázdniny, máte pravdu. A mohla bych teda tu knížku nechat tady u vás?" (mezitím jsem si totiž všimla, že knihovnice běžně rotují mezi patry a neustále spolu něco řeší)
Následovalo dlouhé mlčení, pak několik srceryvných povzdechů, dlouhý, výmluvný pohled směrem ke kolegyni a pak rezignované" "Tak mi to teda dejte. Ale tu pokutu musíte zaplatit přímo tam. A co nejdřív!"
    "No, s tím bude kapku problém. Od nás z vesnice je spojení jen dopoledne. A poslední autobus k nám odjíždí z Olomouce o půl dvanácté. Já se do Olomouce odpoledne prostě nedostanu.Nemohla bych těch pět korun nechat tady u vás?"
Trochu jsem kecala. Můžu sednout na kolo a jet do vedlejší vesnice na vlak. Ale s hůlkama položenýma na řidítkách se jezdí hodně blbě, protože pak řídím jen dvěma prsty. A ještě mám v dlaních křeče. I to by se dalo vydržet, kdyby to jinak nešlo. Co jsem nechápala bylo, proč knihovnice může při jedné ze svých pochůzek vzít o poschodí výš knížku, ale už ne pětikačku? Kdyby šlo o nějakou větší sumu, pak by se to dalo pochopit, ale takhle?
    "Ne, to by nešlo. Tak přijeďte v sobotu, to je otevřený i dopoledne."
" Ale o víkendech od nás nejezdí vůbec nic..."

Paní zrudla ve tváři a pak po mě štěkla-"TAK SI NEMÁTE NIC PUJČOVAT!!!     A odešla.

Po nějaké době se mi podařilo být v Olomouci v odpoledních hodinách (Kristýna mě vezla domů autem) a tak jsem v oddělení pro děti s velkýma omluvama zaplatila pokutu. Paní se smála, že se nic neděje, hlavní je, že kniha se vrátila.

A tak běžel čas, moje návštěvy v knihovně probíhaly v klidu a lebedila jsem si, jaký obrovský výběr knih mají.
Teď onehdy jsem zase byla na otočku v Olomouci a potřebovala jsem toho vyřídit víc- a vůbec jsem nestíhala.  Tak co- v knihovně jen vrátím knihy a půjčím si jindy.
Ten den bylo plno sněhové břečky, můj zimní kabát je neskutečně těžký, v batohu na zádech jsem měla naložený menší nákup a vůbec mi nebylo dobře. V nohách takové křeče, že jsem úpěla při každém kroku. Ale co, když tam nebude řada a neujede mi hned tramvaj, ještě ten autobus domů stihnu. Naštěstí jede výtah hned z průjezdu a nemusím do zvýšeného přízemí, ušetřím tím pěkných pár schodů!
Vystoupila jsem v prvním pochodí a hned za dveřmi jsem narazila na tu věčně nenaladěnou knihovnici. "Dobrý den..." říkám
"Musíte si odložit v přízemí v šatně!"
Nadechla jsem se, že vysvětlím, že jdu knihy jen vrátit. Že vůbec nebudu vcházet do prostor mezi regály. Že strašně spěchám, jinak se nedostanu domů. Ale paní knihovnice stála přede mnou, bráníc posvátné prostory svým tělem a z očí jí sršely blesky. Neměla jsem sílu se dohadovat. Vycouvala jsem zpátky do výtahu a sjela do přízemí. Dveře se otevřely-ale vyjít se nedalo-ve výklenku stál rozložitý muž, něco studoval v mobilu a nevnímal svět kolem sebe."S dovolením, můžu projít?" Chvíli trvalo, než na mě zaostřil a pochopil, co po něm chci. Ustoupil bokem a já se doberličkovala do šatny. Tam byla zase fronta. No co, jsou tu skříňky, tak nacpu kabát do skříňky a je to hned. Třeba ten autobus ještě stihnu. Vrátila jsem se k výtahu- a ve výklenku dveří pořád stál onen urostlý pán a celý vstup ucpal vlastním tělem. A byl nadále zabraný do mobilu. "S dovolením, já bych prošla..."
V oddělení pro dospělé bylo u pultu tolik lidí, že jsem se vzdala myšlenky na to, že bych jela domů, jak jsem chtěla původně. Budu muset poprosit Káču, nebo Kristýnu, aby mě vzaly autem. No jo, to bude nejlepší. Aspoň můžeme po cestě udělat nákup. Super. A nemusím spěchat! Hned jsem měla lepší náladu. A když už teda jsem tady, tak už si rovnou něco vypůjčím.
V klidu se můžu posadit a prolistovat novinky, mrknout do počítače, jestli mají další knihy, co bych ráda přečetla... Věděla jsem, že domů pojedu až odpoledne a že mám několik hodin času. Jediné, co mi nedopřálo klid, bylo náhlé nutkání (volání přírody). Vystála jsem poslušně řadu u pultu. "Mohla bych prosím dostat klíč od záchodu?"  " Nemohla! Tady je to jen pro invalidy. Běžte si dolů do přízemí, paní šatnářka vám dá klíč. Ale knihy nechte tady!"
Sjedu výtahem do přízemí- a bylo to jako časová smyčka. Dveře ucpané mužem, zírajícím do mobilu. "S dovolením, můžu projít?" Ufffff, to mi to už začíná být trapný, jak ho pořád obtěžuju.
 Dobelhám se k šatně." Dobrý den. Můžete mi prosím dát klíč od záchodu?"
" Nemůžu! (následovala dramatická pauza) A příště se mě neptejte a vemte si ho tady sama!" napřáhla ruku a ukázala  ... -na prázdný hřebík, zatlučený do obložení zdi.
 Obě dvě jsme chvíli zíraly na prázdný hřebík- až pak dodala: "Vidíte - není tam! Tak je asi obsazeno. Tak si počkejte!"
Samozřejmě, že když jsem chtěla (po vykonání potřebného) nastoupit do výtahu, vytrvale tam stál muž s mobilem.
Pak už to šlo rychle. "Mohla bych projít? Děkuji"
Výtahem nahoru, vzít knihy, výtahem dolů, "S dovolením, já bych prošla..." vyzvednout v šatně kabát- a už bylo u výtahových dveří prázdno.

U tramvajové zastávky jsem se otočila a přečetla si transparent, zdobící balkon knihovny.


                                                   Nejlepší městská knihovna roku 2015

Jestli se posuzoval jen interiér a množství čtiva, pak souhlasím. Ale jinak, v nejlepší knihovně bych si představovala personál trochu ....no, řekla bych- vlídnější.

Po cestě domů jsem sama sobě domlouvala: Nerozčiluj se a buď ráda, že to je nejlepší knihovna. Být to nejhorší, podělala by ses někde na schodech.!



18 komentářů:

  1. Tak ti musím Marcelo říct, že postupným čtením mi stoupal adrenalin v těle. Asi bych to vše v klidu neustála a paním knihovnicím něco "milého" pověděla. Vše je o lidech...
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemůžu tam udělat scénu, když tam chci pravidelně chodit... A to jsem ještě nepřidala historku o tom, jak mi Kristýna šla vyzvednout zamluvenou knihu-když já byla v Čechách. Ta tam dostala takový pojeb, že jí bylo zle.

      Vymazat
  2. Pane jo, to je tedy něco... asi bych vypěnila a trochu ty dámy tam srovnala do latě. Naštěstí u nás jsou příjemné a ochotné, i když... já tam jdu jen jednou - dvakrát do roka... Přeji ti už jen příjemné zážitky nejen v knihovně. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Pořád doufám, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.Teda, chtěla jsem vlastně říct- že slušnost převládne nad hulvátstvím... :-) Já byla do celý život taky zvyklá na neskutečně milé a ochotné knihovnice.

      Vymazat
  3. To snad ani není možné, že se tak někdo chová.to bych si asi nenechala pro sebe a pěkně to pověděla šéfovi knihovny. vždyť je tolik dalších lidí, kteří na práci čekají a vážili by si jí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám zkušenosti, že takhle arogantně se chovají ti, co jsou ve vedoucích funkcích. A ještě mají podporu seshora.Ale máš recht, asi si to propříště už nenechám líbit jen tak beztrestně.

      Vymazat
  4. No popravdě řečeno, nejdřív jsem se smála nad absurditou těch jejich pravidel a pak jsem pěnila, jestli mě něco štve tak lidi kteří zbožňují svou práci a práci s lidmi...a teď si tak říkám co si z toho příběhu odnést...Marcelko přeji pevné nervy při návštěvách knihovny...:-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jo, pevný nervy mám, jinak bych nepřežila do dnešních dnů jinde než v blázinci. Život mi je zocelil. Tohle byly vlastně jen další lekce zocelení nervů...

      Vymazat
  5. Marcelka, cudujem sa ti, pisat vies perfektne , ale pusu otvorit asi nevies. Teraz ma asi ukamenujete, ale na Slovensku sa nestretavam tak casto s takymto chovanim ako v Cechach. Vsade, v obchode, restauracii, kde sa pohnem. A ked este pocuju slovensky jazyk. Vzdy poslem manzela. 1. Je sympaticky pekny chlap, ktory mluvy perfektne cesky a po 2. To iste. Dlho ma hnevala jedna predavacka v obchode na Morave, vravim susedke ze ma vzdy zlu naladu ,kto je to. Zo Slovenska sa sem prestahovala. Takze nevyberies si. Ja pracujem s ludmi, neviem si predstavit ze by som bola nahnevana na cely svet len preto ze som sa zobudila. Marcelka napis na stranku kniznice. Trebars aj anonym:-) Zisti si meno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To by bylo určité řešení, ta stížnost. Jméno si nezjistím-páč moje paměť na ksichty je naprosto zoufalá. Pokud člověka nepotkávám pravidelně, nebo není něčím výrazně odlišný, zapadá mi v paměti do davu podobných ksichtů. Doma si ze mě dělají srandu- když vážně tvrdím, že tu ženskou jsem v životě neviděla - a přitom je to třeba sousedka o dva domy vedle.

      Ale máš pravdu, při příštím střetu se začnu bránit.

      Vymazat
    2. Marcelka nie som ten typ, co sa hned vie pohadat. Vzdy si to musim premysliet , urobit si scenar, ako niekomu nevrazit hned, ale slusne mu to vysvetlit. Celu noc nespim a si to premietam v hlave co mu poviem, co on mne atd. Zatial sa mi to dari. Ale raz som napisala do jednej lekarne v obchodnom dome, kde zavreli o 10 minut skor, rovno pred nosom, pozerala na mna a obratila klucom. Mala som strasnu migrenu a tie lieky som surne potrebovala. Ked som na slecnu zaklopala, tak isla k svetlu a zhasla. Napisala som im a veduci sa ospravedlnil a ze na to da pozor aby sa to viac nestalo. Po dlhom case som musela do tej lekarne a taka mila predavacka tam bola, az mi bolo blbo. Ja si myslim, ze ked tam pojdes znovu, tak si nemusis pamatat ksicht, on sa ti pripomenie sam :-)

      Vymazat
    3. Je to možné, že ji poznám. Ale když ty knihovnice jsou si tak podobné! Fakt! No, možná tak moc ne, jenom mi trochu splývají. Pamatuju si jen mládence,který tak nějak divně tahá nohu a má velké brýle a uhrovaté čelo. Jo- toho si pamatuju. Možná bych ho poznala i na ulici-ale musel by mít na sobě stejné oblečení jako v knihovně. Jinak má smůlu- nepoznám ho!

      Vymazat
    4. Uz som ti raz spomenula, mam knihovnickua skolu.
      A ked som byvala v Prerove, tak som pracovala v Olomouci, vtedy vo vedeckej kniznici. Nahoda je blbec. Ja by som ta Marcelka pustila na WC na poschodi :-)

      Vymazat
    5. Jsi moc milá. Já uznávám, že na WC pro postižené by neměl chodit kde kdo-ale já v tu dobu visela na dvou holích, celá zkroucená a určitě jsem se jako invalida cítila. Ale průkazku ZTP nemám, to je fakt...

      Vymazat
  6. To jsem tedy četla jedním dechem, to je jako detektivka se špatným koncem! To se mi jen zdá! Víš co? Já mám jednu kamarádku - blogerku, která je z Olomouce, bývalá knihovnice, třeba ti poradí, jak jednat s takovými ochotnými knihovnicemi, ne? V každém případě raději nemám slov, protože jsem vynechala ta neslušná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D Já doufám, že už žádná taková situace na mrtvici nenastane. Uvidím, jdu tam zítra. V každém případě kontakt přivítám.

      Vymazat
  7. to jak paní popisuje přístup knihovnice, plně odpovídá tomu, jaké má knihovna vedení, kdo v této knihovně chvíli pracoval mi dá za pravdu. O to komičtější se pak jeví ocenění knihovna roku :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obyčejný, tuctový čtenář nezná, jak to chodí ve vedení knihoven. A kdo vlastně uděluje tyhle tituly? To bude nejspíš nějaká knihovnická politika- já na bráchu, brácha na mě a ruka ruku myje...
      Na druhou stranu-co se týká vybavení a výběru literatury, můžu jen chválit.

      Vymazat