Den blbec?

Tsss- spíš víkend blbec!

 Začalo to už v pátek. Hned ráno jsem jela do Olomouce na dvoudenní pobyt. V plánu byla knihovna, nákup dárku pro nejstaršího vnuka, výlet s dcerou a vnučkou do Bělkovického údolí načepovat kyselku a po cestě nazpátek se stavit v "akvaparku" v Bohuňovicích.         (http://www.bohunovice.cz/index.php?id=5 )

 Druhý den zajet popřát vnukovi a po obědě jít na maškarní, co pořádala školka, kde chodí Nikolka. Pak velký nákup a do sobotního večera bych byla doma. A v neděli by měl být klid a pohoda.

 Tohle byl plán.

Když jsem v pátek ráno vycházela, spadnul mi mobil, prasknul displej a mobil se rozletěl po zemi. 

Autobus měl takové zpoždění, že jsem pořádně  prochladla, protože, se citelně ochladilo a ledově foukalo. Nebyla jsem totiž oblečená na dlouhé čekání v mrazu, veškeré cestování bylo naplánované bez prodlev. Než autobus dojel do vesnice, kde jsem měla přestupovat na spoj do Olomouce, nabral takové zpoždění, že můj spoj už byl dávno pryč. 

Přiznávám, že na hledání v jízdních řádech mimoměstských autobusů jsem naprosto blbá. (tvrdím, že zkřížené kladívka je značka pro hornický autobus a ten, kde je křížek, tak vozí katolíky na poutní místa) A to pominu fakt, že písmenka a čísílka jsou tak malý, že je někdy vůbec nepřečtu. Musela jsem zkompletovat mobil a modlit se, abych ho nastartovala. Povedlo se! Pak zavolat Kristýně, ať mi na netu najde spojení aspoň někam, kamkoliv- jen abych tam nemusela stát ve větru. Za 25 minut přijel autobus, ale ten jel na úplně opačnou stranu- do Prostějova. A vlak odtamtud do Olomouce prý pojede až za tři hodiny....

Tak to se teda na nádraží zeptám osobně, protože se mi taková mezera moc nezdála. U okýnka se dozvím, že je výluka a jede "rychlíkový autobus"-už za deset minut. Tak super!

Autobus mě vyklopil sice u podchodu. co vedl k vlakovému nádraží, ale než jsem se dopajdala celá zkřehlá a promrzlá s holema k zastávce tramvaje, měla jsem pocit, že mě vysadil někde v polích za městem a já se belhám už několik kilometrů. A to jsem měla vybírat hračku pro vnuka a ještě jít do knihovny. To teda ani náhodou, hračkářství počká a ani knihovna mi neuteče, má otevřeno i v sobotu.  Jako první mi jela tramvaj, co jezdí rovnou ke Kristýně. Sice jsem dorazila o půldruhé hodiny později, než bylo v plánu, ale zabalila jsem se do kožešinové deky, dala si horký čaj s rumem a za chvíli jsem začala roztávat.
Poté byl společný oběd a už se jelo pro malou do školky a pak do Bělkovic. Kdysi jsme tam jezdívali s dětma pravidelně, ale naposledy jsem tam byla snad před patnácti lety. Čím výš jsme byli, tím víc přibývalo sněhu, ale počasí bylo neskutečně příjemné. Na nebi jen pár oblaků a skoro pořád svítilo slunce. Příroda kolem byla nepopsatelně krásná a i můj mobil byl natolik okouzlen, že dělal ostré fotky.

Pramen byl už jiný, než si pamatuju před lety, tryskal z rozpuklého kamene a ne jenom z uchrchlaného kohoutku jako dřív.

 Cestu, kudy železitá voda vtékala do potoka byla zabarvená sytě rezavou barvou.

Ze strany, zboku, za pramenem byl schovaný kohoutek, ze kterého se dalo čepovat rychleji, než kdyby se zachytával z kamenného korýtka.

 Bylo tam tak krásně, že mě veškerá špatná nálada z dlouhého cestování přešla.
A pak v Bohuňovicích bylo taky parádně. Hodina a půl strávená střídavě v páře a ve vířivce, byla nesmírně příjemná a uvolňující. Dokonce i Nikolka byla roztomilá a nevztekala se.

Po cestě zpátky krátká zastávka v obchodě, pro víno a suroviny na jednohubky, plus nějaké zobání.
 Hned po příjezdu se stavila Káča, pojedla polovinu jednohubek a skoro celý čas její návštěvy strávily s Kristýnou na balkoně-s cigaretou a kávou.
 Když jsme dali nakonec Nikolku spát, byla jsem tak vyřízená, že jsem nezvládala ani základní konverzaci. Krátce po deváté hodině jsem usnula- zatímco mi Kristýna povídala, jaké rodinné problémy jí Káča vylíčila.Vlastně jsem o nic jsem nepřišla, protože několik minut po půlnoci volal zeťák, aby mi pověděl zhruba totéž a vylil si srdíčko. Pak až do rána mi v pravidelných intervalech volal a psal sms, stále na to samé téma, prokládané omluvami, že mě asi budí a omlouvá se. (samozřejmě, že mě napadlo, že být tchýně- megera a semetrika,které se zeťák vyhýbá jak může,  má své nepopiratelné výhody)
 Kolem páté se vzbudila i Kristýna a přišla se mě zeptat, s kým to pořád mluvím. Tak už jsem nespala.

  Posnídaly jsme i s malou Nikčou, ještě jsem počkala, než Kristýna vyvenčí fenku a pak honem- směr centrum města, knihovna a hračkářství.

Už dlouho jsem nejela v Olomouci městskou dopravou o víkendu po ránu. Vůbec jsem nevěděla, že se změnily trasy tramvají, že o víkendech se přímým spojem ke knihovně nedostanu- protože jede jen část své trasy. Nakonec jsem se vrátila skoro po třech hodinách, opět zmrzlá, protože dobrou polovinu času jsem strávila čekáním na zastávkách. Pozdním příchodem se posunul čas, kdy jsme dojeli k prvorozené, popřát malýmu Robišovi k šestým narozeninám. Posunul se i oběd a Nikolka odmítla spát- plná vzrušení, že půjde na karneval " za bedušku". To už bylo jasný, že to nedopadne dobře.
 Karneval měl být původně asi jen pro děti ze školky, ale nakonec byl pro všechny, kdo viděl plakát a přišel. Což podle mě byla chyba. Tělocvična narvaná dětmi od 2 do 15 let, k tomu naplánované soutěže, hry, předváděčka bojových umění, tanec a tombola- a to vše vtěsnat do dvou hodin, to bylo nereálné. Už na začátku začala unavená a ospalá Nikolka plakat, vyděšená z ohlušující hudby a z davů lidí. Pak našla kamarádku ze školky,které se držela jak klíště až do konce. A když se jí kámoška ztratila, chytila za ruku kteroukoliv holčičku ve stejném kostýmu. (princezna Elza je letos velkým hitem!)
Křídýlka, respektive krovky se ukázaly jako nepromyšlené a odložila je skoro hned. No- do příštího karnevalu, co bude u nás, se maska musí vylepšit. Takhle nemám ani žádnou pořádnou fotku.

                                 Osamělá beruška bez krovek hledá svou Elzu. A že jich tam bylo!

Plánovaný velký nákup se nekonal a rovnou z karnevalu se jelo k nám domů.
Tam bylo veselo. Můj milý spolu se zeťákem  probírali manželské problémy- a samozřejmě u rumu.

Celou neděli jsem se z pobytu v Olomouci léčila.
 A od pondělka tu máme na celý týden nemocnou Nikču, která na karnevalu chytila chřipkový bacil.

To byl teda víkend-jak se lidově říká- pokakaným nahoru!