sobota 12. listopadu 2016

Jak vysvětlím svou dlouhodobou nepřítomnost na blogu?



   No... chodím do práce.

Dost chabá výmluva, že? Navíc, když dělám jen pouhé tři hodiny denně...
To je sice pravda, ale já se na to dívám trochu z jiného úhlu.
Ještě před rokem jsem každou cestu delší než 50 metrů absolvovala pouze s dvěma holemi, protože víc bych prostě nezvládla.
 Letos, jen co se trochu oteplilo, jsem začala jezdit na kole s naší fenkou a tím pádem jsem měla něco málo pravidelného pohybu.
    A protože jsem se začala cítit fyzicky líp a líp, v srpnu jsem si sehnala práci. Jen nárazově, zástup za dovolenou, nebo za nemocnou kolegyni- což dělalo tak dva, maximálně tři dny v týdnu. A to ještě ne pravidelně. Ze začátku mě museli po práci odvážet autem, protože bych se nedokázala sama dopravit domů, ale časem jsem si zvykla a dokázala jsem zvládnout i přesuny po vlastní ose.
    V říjnu jsem dostala nabídku, že bych mohla zastupovat paní, která je dlouhodobě nemocná a bude marodit možná i dva měsíce. Troufnu si na to? Určitě!!!
 Zezačátku jsem se po směně sotva motala, ale nacpala jsem se léky proti bolesti, práci jsem si zorganizovala tak, aby mi to vyhovovalo a šlo to. Pak se ozvala dotyčná, kterou jsem zastupovala- a prý, že už zůstane doma a do práce se nevrátí. Hned poté mi volali z firmy, jestli mám o trvalé místo zájem. Troufnu si na to?
Jasně že jo!  Jen musím začít pomalu vysazovat analgetika, nebo ze mě bude za chvíli závislák. Takže začalo další období, kdy jsem přijela po práci domů, zkroucená bolestmi, padla jsem na gauč a několik hodin jsem se nemohla pohnout. Ale i to se časem srovnalo a dnes jediné, co užívám je magnezium.
    Když už jsem se začala cítit docela dobře, dostala jsem přidáno- jak práce, tak i platu. Taky jsem si zvykla.
    A když už bylo zase všechno OK a já dokázala fungovat i doma po práci (čili bych se už konečně dokázala vrátit i ke psaní blogu). píchla mě vosa. Nikdy jsem alergii na žihadla neměla a samotné bodnutí nijak nebolelo, jen svědilo, tak jsem to nijak neřešila. Do dvou dnů jsem měla nohu od kolene po prsty rudou, nateklou, točila se mi hlava, zvracela jsem, těžko se mi dýchalo. Až poté jsem se na netu dočetla, že pokud vosa píchne koncem léta, či na podzim, je větší šance na získání alergie a pořádného zánětu. To proto, že se na vose usazují bakterie z nahnilého ovoce a vůbec všeho, na čem seděla.
   Když jsem se otřepala z žihadlových komplikací, začaly mě trápit do té doby neznámé klimakterické problémy a hned potom mě skolila viroza. Ale to už jsou jen takové dočasné prkotiny, které mě můžou jen zpomalit, ale už ne vyřadit z provozu.

Minulý víkend u nás byla kamarádka Saška a poprvé i s manželem. Před jejich příjezdem jsme v domě ještě malovali a přestavovala jsem kompletně celý pokoj pro hosty.

A teď se konečně zase "hlásím do služby", co se týká psaní blogu.
Už nebudu mít tolik volného času, jako dřív, ale je to jen na mě, jak si čas zorganizuju.

Tímto se tedy omlouvám za delší dobu bez příspěvků a slibuji, že se polepším.

P.S. Taky se tak těšíte na advent a vánoce?




   

4 komentáře:

  1. Hurá hurá! To jsem ráda, že jsi zpátky. Už jsem si říkala co se děje :-). Na pracovní nasazení se taky těším začínám 2. ledna, jsem zvědavá jak to budu všechno zvládat. A ano už nás s Márinkou chytla předvánoční nálada, už jsme měli vinnou klobásu k obědu a zkusmo upekly dva druhy cukroví (jestli jsme to nezapomněly), broukáme si koledy a řešíme Ježíška a jak to s ním je...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak vinnou klobásu jsem snad v životě nejedla. U nás spíš klobásky klasický. A celoročně! :-) Už se chystám na pečení zázvorek. Problém je, že potřebují delší dobu k rozležení a u nás se většinou sní ještě tvrdé.

      Vymazat