čtvrtek 13. října 2016

Nejsem nějak moc rozmazlená?


Od malička mě brávala babička na jednodenní zájezdy (pro důchodce) a tak jsem vymetla kdekterý hrad a zámek v okolí. Něco jsem taky absolvovala se školou, něco se svými dětmi. A tak mám určitou představu, co mě bude na prohlídce dalšího hradu či zámku čekat.
Někteří lidé říkají, že stačí vidět jen jeden a stačí, protože ostatní jsou skoro stejné, ale pro mě je to pokaždé báječný zážitek
Můj milý není moc velký fanda do takových prohlídek, ale když jsme byli minulý měsíc v Čechách, byl ochotný několik prohlídek absolvovat. ( a zasponzorovat!)

Dlouze jsem vybírala lokality, aby jsme navštívili právě ty, na které budeme dlouho vzpomínat.

Počasí nás poněkud zaskočilo. V půlce září byly tropické teploty, takže zříceniny hradů Hazmburk, nebo Střekov, kde se musí jít do strmého kopce- to jsme vzdali hned.

Dala jsem tedy na doporučení a do užšího výběru se dostali dva vítězové. Nakonec jsem místo zámku Libochovice, nazývaného "perla nad Ohří" vybrala vodní hrad v Budyni. Z netu jsem zjistila, že výraz "vodní hrad" je značně zavádějící, voda se prostě nekoná už několik stovek let. No co už...
Přijeli jsme na místo a já jen zírala. Co se týká hradů, jsem prostě rozmazlená. Hradby musí být hradby, mohutné, jaké jsou na Sovinci, nebo na Helfštýně.Nebo jako na Bouzově. A tady byly...no, mohutné, to jo. Ale na výšku byly spíš takové trpasličí. Téměř se dalo dosáhnout na cimbuří





No co, na hradbách až tak nezáleží.
 Už se těším, až nazujeme pantofle a budeme prohlížet komnaty a sály.

Ten den jsme byli jako jediní návštěvníci, takže průvodkyně tu bude jen pro nás. To bude super!

Průvodkyně nám otevřela dveře  a vybídla, ať si prohlédneme vykopávky umístěné ve vitrínách. Na opačném konci místnosti bylo několik schodů dolů a tam byla do detailu zrekonstruovaná alchymistická dílna hradního pána.
Poté jsme se dozvěděli historku, jak opilý strážný šel s pochodní zkontrolovat, jestli se náhodou někdo nevloupal do věže, kde byl střelný prach. Následkem toho přišel hrad nejen o věž, ale i o dvě hradní křídla. Poté byl přestavěn na zámek.

Potom jsme vystoupali po venkovním schodišti do poschodí, ale žádné pantofle na nás nečekaly.
Prosklenými dveřmi jsme omrkli obřadní síň, kde bývají svatby. V předsíni visel pod stropem "Budyňský drak". Krokodýla si kdysi přivezl hradní pán z cest po Africe a v Budyni jej vypustil do vodního příkopu, kde ovšem vydržel jen do první zimy.


Nakonec jsme vystoupali točitým schodištěm do dalšího patra, kde byl rytířský sál, ve kterém se v  současnosti bývají divadelní představení a slavnostní setkávání místních důchodců.
 A to bylo vlastně všechno.

Byla jsem zklamaná. Bez pantoflí- to není ono!

Ale pak jsem zjistila, že jen 20 km od vesnice, kde bydlí Saška (a kam za dva dny pojedeme), je hrad Křivoklát. Hurá- budou pantofle!


Nebyly. Na hradě byli filmaři a pro veřejnost bylo zavřeno.

No nic, za rok snad pojedeme do Čech zase a užiju si očekávaných pantoflí....




6 komentářů:

  1. Mně se Budyně líbila (zbytek městečka je ale tedy docela "díra" - slušnou hospodu aby jeden s lucernou pohledal). Kdoví, jestli jsem ti ji nedoporučila já...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo,byla jsi jedna z těch, na které jsem dala. 😀 Hospody byly hned pod hradem tři a jedna herna, ale všechny měli zavřeno...

      Vymazat
  2. Pár rokov som cestovala na chalupu okolo trenčianskeho hradu, lenze vždy sme sa ponáhľali. Až raz sme sa išli pozrieť. Take sklamanie ma čakalo ako teba. Skoro nič tam nie je. Jedna polovica spalne, posteľ bez matraca, prehodeny cez ňu saténovy prehoz, pravdepodobne made in China. Veľká obrazaren a veľké sklamanie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vím naprosto přesně, jak ses musela cítit. No co, není všem dnům konec. Byla jsi někdy na Bouzově?

      Vymazat
    2. Už neviem, musela by som sa spýtať manžela :-). Smejem sa pritom, ale je to naozaj tak, nepamätám si názvy hradov a zámkov. Veď ja si nepamätám ani mená svojich spolužiakov z gympla.

      Vymazat
    3. Já jsem na tom stejně, ne-li hůř...

      Vymazat