úterý 30. srpna 2016

Proč mi nepřibývají příspěvky?



 Už nějakou dobu se mě přítel pravidelně ptal, jak to vidím do budoucna se zaměstnáním?

Musela jsem sama sobě přiznat, že jsem v začarovaných kruzích a nevím jak z nich ven.

Můj poslední zaměstnavatel mi neprodloužil smlouvu a neoficiální odůvodnění bylo, že po úrazu a operaci budu stejně pořád marodná. Tím spíš, když mě čeká další operace (vyjmutí šroubů a dlahy), tak nemá cenu mě v práci držet. Oficiální důvod byl- že aktuálně mají dostatek zaměstnanců.

 Tehdy jsem se vztekala a připadalo mi to strašně nespravedlivé. Jenže po druhé operaci jsem měla dlouhodobé potíže, rána se dlouho nehojila. Několik let jsem pravidelně mívala v noze zánět a prudké bolesti, na které žádná analgetika nezabírala. Takže jsem musela uznat, že zaměstnavatel jednal ze svého hlediska moudře a prozíravě.

A tak jsem zůstala v evidenci Úřadu práce. Noha bolela dál a já se vyhýbala pohybu a zatěžovala jsem druhou nohu. Tak dlouho, až jsem si poškodila kotník i na zdravé noze. Díky nedostatku pohybu jsem samozřejmě přibrala spoustu kil. Čím víc se zvyšující váhou zatěžovaly oba kotníky a víc bolely, tím víc já se zase vyhýbala pohybu.
Tak to by byl první začarovaný kruh.

Mé potíže ale nejsou natolik vážné, abych dostala aspoň částečný invalidní důchod.

Z úřadu dostávám na živobytí dávky hmotné nouze,které jsou pro dva lidi (pro téměř dospělého synka a pro mě) naprosto nedostačující.

Když si najdu zaměstnání na částečný úvazek (kterou bych snad fyzicky zvládla) a výdělek bude nižší, než dávky hmotné nouze, pak mi úředně odeberou část dávek- aby finální suma, kterou obdržím, byla stále stejná. Teda- zase úplně všechno vydělané mi neodečtou. Něco málo budu mít navíc, ale to bude sotva pokrývat částku, kterou dám za dopravu. V úplném výsledku je to šul-nul.
To je další začarovaný kruh.

V blízkém okolí, kam bych mohla dojíždět na kole práce není. Nebo jsem ji aspoń zatím nenašla.
A představa, že pojedu na kole do vedlejší vesnice na nádraží, pak vlakem do nejbližšího města a tam autobusem na pracoviště, kde odpracuju směnu a zase stejně pojedu domů, tak už jen to cestování mě dokonale odrovná... Tak jak bych ještě mohla pracovat?
Což je další začarovaný kruh.

A to jsem ještě nezmínila možnost, že bych byla schopná práce na plný úvazek a vydělávala si slušný obolus. V tom případě přispěchá exekutor a plat mi zkrouhne opět na téměř minimum- protože bývalý manžel ještě v době manželství nadělal dluhy a neplatí je.
Což je další kruh.

To snad ani nemluvím o možnosti, že by jsme se s přítelem vzali. To by exekutor zabavil majetek rovnou i jemu.
Další kruh....

No a pak jsem tady na blogu vyhlásila: Akci pupek a kila šla pomalinku  dolů.
Zároveň jsem trochu nabrala kondičku ježděním na kole.
Díky prázdninám, kdy jsme tu stále měli na hlídání nějaké vnouče, jsem měla víc pohybu.
Venku je teplo, ale nejsou úmorné vedra, já se postupně cítím líp a líp-a tak jsem se zkusila zeptat na práci v jedné Prostějovské úklidovce. Vysvětlila jsem jim svou situaci, že si nejsem jistá, jestli to zvládnu, ale chci to zkusit. A vyjmenovala jsem všechny pracoviště, na kterých jsem uklízela v letech, kdy jsem pracovala v úklidových firmách. A že jich bylo!

Uklízela jsem sama, ale taky jsem šéfovala skupině uklízeček. Uklízela jsem výrobní haly, šatny i kanceláře.. Uklízela jsem v jídelně, restauraci i v obyčejné hospodě. Uklízela jsem v baru, v kavárně, v herně i v nevěstinci. Uklízela jsem v obchodních centrech, v hypermarketech i ve velkoskladech. Uklízela jsem na studentských kolejích, v obyčejných kasárnách i na vojenském Velitelství společných sil.
Podepsala jsem bezpočet potvrzení o mlčenlivosti, prošla jsem řadou školení. Umím obsluhovat, seřizovat a dělat menší opravy na velkých i malých úklidových strojích. A věřte-nevěřte, práce v úklidovce mě vždycky bavila.
Jenže teď jsem poloviční kripl a sama nevím, kolik toho ještě zvládnu.
 Poděkovali mi za zájem a prý se mi ozvou.

Přijela jsem domů, postavila na kafe- a už volali. Prý, jestli bych mohla nastoupit ještě dnes odpoledne? No, to bych nemohla. Formality na úřadech jsou posvátné a jejich porušení je nelítostně trestáno. Bez pracovní smlouvy a jejím předložení na Úřadu práce nastoupit nemůžu. Tak prý, že se mi ještě ozvou.
Než jsem stihla kafe odnést ke stolu, volali zase. Přijďte zítra ráno, podepíšeme smlouvu, vyřídíte si formality a pozítří nastoupíte, ano?

A tak se stalo. Mám smlouvu tzv Na dohodu. Budu dělat zástupy za nemocné a za dovolenkující se. Teda aspoň prozatím.

První směna byla společně s paní, kterou jsem měla zastupovat, tak ta mi dala pořádně zabrat- a to bylo jen pár hodin. Pak byl víkend a v pondělí jsem už dělala sama a tělo nezvyklé na pohyb protestovalo. S  protestní nótou se dostavily i všechny části těla, co byly dřív zraněné, v čele s kolenním vazem. Ještě že pro mě přijel můj milý s autem. Po návratu domů jsem se do přítele musela zavěsit, a opírat se o něj, abych byla schopná dojít pár metrů od auta do domu. Pak už jsem se podél zdi sama doplížila k lékárničce, zhltla Brufen a Magnézium, namazala koleno Dolgitem a poprosila o donášku panáka rumu. Přítel jen vrtěl hlavou a pochyboval o tom, že další den budu schopná pohybu.
Jenže já poznala, že to je jen únava a stačí odpočinek a budu zase funkční.

Taky že jo. Další směnu jsem si už najela na svůj systém postupu prací a byla jsem hotová daleko dřív, nenachodila jsem se tak moc a poměrně v pohodě jsem zvládla cestu autobusem, vlakem a na kole.. A pak bylo volno.... Takový prodloužený víkend!  A na další směnu jdu zase dnes odpoledne, zase na tři dny. Ano, přesně tak to teď zezačátku potřebuju. Krátké směny, jen několik dní v týdnu. A tělo si zvykne. Aspoň doufám.

Peníze teď neřeším, nahrnuly se totiž na mě další starosti a problémy, které jsou akutnější.
Ale o tom zase příště.






10 komentářů:

  1. Milá Marcelko, držím všechny palce co mám ať to vyjde a funguje jak má :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale jo, ono se to časem nějak srovná a půjde to.
      A nebo taky ne... :-D

      Vymazat
  2. Och, život je neustály boj. Držím palce, aby sa našla nejaká sedavá práca.

    OdpovědětVymazat
  3. Marcelo, i já držím palce, ať už to jde k lepšímu - hlavně zdraví, ale i peníze.

    OdpovědětVymazat
  4. Život je boj! Dluhy po exmanželovi? Znám. Je tomu 2 měsíce kdy jsem za něj všechno zaplatila. Tedy to, co stihl za manželství, po rozvodu se zadlužovalmdál, ale s tím už nemám nic společného. Vůbec nevim kam ty pravhy dal, přesto jsem je musela zaplatit já. Protože pracuji a on, chudák, ne. Dělá na černo, peněz má dost. Ale já zaplatila 750.000!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, tohle někteří pánové umí! "Přece nebudu někde makat, aby mi pak strhávali peníze a posílali je tobě!" Jak bych výživné měla určené na svou osobní potřebu. Za pět let od rozvodu mi zaplatil na alimentech jednou jedinkrát 500,-kč.

      Vymazat
    2. Ach jo. A člověk nic nenadělá, protože tady mají navrch dacani.

      Vymazat
    3. Když jsem podala trestní oznámení, bylo mi řečeno, že když nepracuje, nemůže mi nic platit. A bylo mi naznačeno, ať už je neotravuju. Po delší době jsem zjistila, že nějakou dobu byl zaměstnaný, ale srážky šly exekutorům, nikoliv na dlužné výživné. A to by mělo být prvořadé, jak jsem slyšela. Nechápu, nerozumím...

      Vymazat