neděle 26. června 2016

"Proč brečíš?"


- zeptal se mě můj milý nechápavě.
Byl čtvrteční večer, seděli jsme u televize  sledovali hlavní večerní zprávy.
A mě tekly slzy jak hrachy. "Vím já? Asi radostí, že zítra zase jedu makat do Olomouce..."

Během následujících asi dvaceti minut mi začalo téct ještě z nosu, štípat v nosohltanu a na střídačku jsem kašlala a kýchala. Dutiny v hlavě se mi kompletně ucpaly a k bolesti hlavy se přidala i bolest veškerých zbývajících zubů.

Sakryš, to jsem musela pořádně prochladnout, říkám si o něco později, když jsem se pak převalovala v posteli, v marné snaze usnout.
Jenže když noční teploty neklesnou pod 16 stupňů, denní se šplhají běžně nad třicítku a nikde v klimatizovaných prostorách jsem nebyla, to asi nachlazení nebude.

No nic,, půjdu si lehnout na terasu, když už tam máme gauč, aspoň se mi bude líp dýchat.
Lepší to nebylo, spíš naopak. Nemluvím o zběsilém štěkání psů ze sousedních domů, nebo o zuřivém bzučení komárů, co na mě pořádali hromadné nálety.

Usnula jsem až k ránu, až poté, co můj milý a synek odjeli do práce a do školy.

Pořád mi bylo záhadou, co mi může být, protože nikdy jsem žádnou pylovou alergií netrpěla.
Ale jiné vysvětlení nebylo.

Odpoledne mě můj milý odvezl do Olomouce, kde jsem s Kristýnou vyklízela poslední zbytky věcí ze starého bytu.

Práce bylo tolik, že jsme raději skončily brzy a nechali zbytek  na sobotu. Já už zase měla z nosu vodovodní kohoutek  a bylo mi dost bídně.

Druhý den jsem hned po ránu jela do lékárny, kde mi usměvavá magistra potvrdila, že nejspíš jde o alergii na pyl břízy. Prý je toho teď hodně. A že uvidím- jestli mi prášky nezaberou, bude to něco jiného a pak raději jít k lékaři.

Zabraly. Takže jsem byla schopná do nedělního večera fungovat.

Tento příspěvek měl být původně o tom, jak jsme to s Kristýnou všechno zvládly a ještě si zpříjemnily práci.
Ale protože mi dnešní dávka Analerginu ještě nezabrala a už mi zase slzí oči, v hlavě duní, je mi celkově blbě a na klávesnici skoro nevidím, raději se půjdu ještě natáhnout.

Přeju vám všem krásné letní dny bez alergií!


6 komentářů:

  1. Milá Marcelko, mrzí mě, že jste se připojila k nám pylovým alergikům :-(. Já sama jsem alergikem skoro na všechno, pylová sezóna je pro mě některé roky obdobím, kdy mám všechno v oparu z antihistaminik, takže s Vámi naprosto soucítím. To přejde, všechno odkvete a zase budete OK. Krásné dny i noci, Klára.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já měla doteď alergii jen na zlato-k velké radosti mého milého, který občas vzdychá, že by mi rád koupil nějaký zlatý prsten, nebo naušnice...ale když to nesnáším, nic se nedá dělat. A obyčejným stříbrem by mě přece neurazil. A pak mi ještě přímo na alergologii vypěstovali alergii na lepidlo z náplastí. Tehdy byly ukrutné vedra a já měla celá záda křížem krážem polepená náplastí snad pět dní. A od té doby stačí kousek náplasti a osypu se desítkami puchýřků, které ukrutně svědí.

      Vymazat
    2. Ti chlapi, jak na všem najdou pozitiva, že...jo náplast mi taky zalergizovali v nemocnici po operaci mě zalepili jak válečnýho veterána od Stalingradu a doránami to oteklo a bylo vystaráno....

      Vymazat
    3. Já to měla po testech na alergie. Na zádech jsem měla od náplasti hotovou mřížku z puchýřků, od krku a po sedínku. Dcerky říkaly, že by se mi daly na zádech hrát piškvorky...

      Vymazat
  2. Ešte som nedočítala príspevok, už som chcela napísať môj najnovší vynález na bolesť hrdla, ale je to alergia tak s tým neviem pomôcť. Môj manžel sa s alergiou veľmi dlho trápil, ale teraz to už má dobré, vyskúšal všetko možné, študoval na internete, otravoval lekárov, menil lekárov ktorí nechceli spolupracovať, vlastne ani neviem čo, ale niečo zabralo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje známá zjistila, že jí na sennou rýmu spolehlivě zabírá směs Coca-coly a červeného vína. Tehdy jsem to ochutnala a vím, že je to pitelné. Ale popravdě, vůbec se mi do takové léčby nechce...

      Vymazat