neděle 25. ledna 2015

A tak se ptám


Od chvíle, co zvládáme základní komunikaci , pokládáme otázky. Svému okolí, někdy i sobě, ostatní se zase ptají nás….Celý život jen samé otázky.
Jsou třeba zvídavé-např : Proč prší?
nebo zoufalé: Proč právě já?
nebo taky: Co jsem komu udělala?
Jsou otázky z kategorie “zbytečné”-protože čekáme jen jedinou odpověď: Nemám v tom velkej zadek?
Taky otázky zásadní- Vezmeš si mě?
Otázky které se časem odpoví samy: Pane doktore, poznáte, jestli to bude konečně kluk?
Ptáme se samy sebe- Jak dlouho tohle budu snášet?
Na záda mi dýchá blížící se VELKÉ JUBILEUM a já si kladu otázky “životní”. Kolik mám ještě času?  Co mě ještě čeká?  A hlavně- Co tady po mě zůstane?
Děti, pravda….-ve svých potomcích se stáváme nesmrtelnými-… A ještě něco? Co jsem vlastně v životě vykonala? Je něco konkrétního, na co se budou další generace dívat a říkat-to je od babičky Marcely!!!  Snad každý dostal do vínku nějaké talenty a bylo by dobré je využít naplno, aby aspoň na nějakou dobu po člověku zůstalo něco konkrétního. Něco, u čeho se budou nostalgicky usmívat ti, co nás znali osobně  a  ti, kteří nás poznat nestihli jen obdivně  zahýkají.
Tyto otázky mě nutí udělat “NĚCO”…. Nápadů by bylo dost, inspirací a dokonce i času je zatím dost. Jen vlastní lenost mě brzdí.  Takže?  Už to mám- začnu tím, že si založím  blog….no  a pak se uvidí! :-)
A tak mě tady máte- incomplette.  Neúplnou. Nedokončenou. Nekompletní. Stále hledající odpovědi na otázky. …

2 komentáře:

  1. Ano, otázky a odpovědi, každou chvíli se čím dál tím víc zabývám jak si odpovědět sama sobě na své otázky. Jenže čas je neúprosný... A tak se budu zabývat jen tím co vlastně můžu ovlivnit - a to je jak vyplním a čím svůj ČAS.... Marcelko moc hezký začátek tvého blogu. Budu ráda nakukovat. Ála

    OdpovědětVymazat