Je to pár dní, co jsme si s mým milým říkali, že už u nás dlouho nikdo nebyl. Holky mají své životy a na nás nemají čas...Chápeme to, ale bylo by fajn,kdyby se občas zastavily taky osobně a ne jen pár vět v mobilu.
A pak se ozvala Kristýna- že v naší vesnici bude v sobotu dětský karneval. A že by s Nikolkou přijely.
Super!
A že teda u nás přespí a domů pojedou až v neděli odpoledne...
V pohodě, budeme rádi. Vašek jede na víkend do Olomouce a my by jsme tu byli sami.
A kdyby to nevadilo, tak by jich přijelo o jednoho víc....
A tak jsme se dozvěděli, že se po třech letech ukázal Nikolčin tatínek a vypadá to, že je vybouřený. Prý u nich bydlí už nějakou dobu a že prožívají hotové líbánky a malou dcerkou je naprosto okouzlený.
Co na to říct? Nemělo by smysl vykládat něco o tom, že slepované vztahy obvykle nevydrží....zvlášť, když Nikča vytrhla mamince telefon z ruky a udýchaně mi hlásila: "Je tady tatínek, babi! A je to můj tatínek! My přijedeme s tatínkem!"
Jasně, přijeďte všichni, budeme rádi.
Dorazili na oběd, pak šla malá chvíli spát a už volala Zuzča. "Právě se chystáme na ten váš karneval a pak by jsme se chvíli zdrželi, jo?" "Dobře, ale stavte se teda ještě v obchodě a kupte nám balení trampskýho cigára,. Zatopíme venku v krbu a pověsíme ho kousek do komína..."
Sotva se obě rodinky s namaskovanými dětmi vypravily do sokolovny, zavolala Káča, že se u nás na chvíli staví, když jsme se tak dlouho neviděli- a rovnou přivezou Vaška.
No jasně, přijeďte, bude tu pár lidí....
Když přijeli, volala ještě Zuzča ze sokolovny, jestli by s nimi mohla přijít i kamarádka Lucka s rodinou (dvě děti a tatínek). Lucka je profi- pekařka, naše Káča k ní chodila na praxi a taky pekla část cukroví na Káčinu svatbu a byla mezi pozvanými-takže to není nikdo cizí.
A tak se to u nás sešlo. Kristýna, Nikolka a tatínek. Zuzana se dvěma dětma plus tatínek. Káča s manželem. Vašek. Lucka s dvěma dětmi plus tatínek. A my dva. A k tomu naši dva psi, kteří byli nadšení z přítomnosti tolika lidí. Děti byly tři kusy mezi třemi a čtyřmi roky a dva mrňousové, co ještě neměli rok.
Ti starší běhali spolu se psy po zahradě sem a tam a nebyli k zastavení. Sice bylo čerstvě vysbíráno, ale děti si dokázaly najít zapomenuté psí hovínko a důkladně ho vyšlápnout. Takže když jsme se později přesunuli do tepla do domu , kde se nezouváme, měli jsme během chvíle podlahu pokrytou kousky bláta (ačkoliv je venku sucho) a taky kousky něčeho úplně jiného... Návštěvy se rozloučily až ve večerních hodinách. Nikolku jsme dali spát a povídali jsme a probírali jsme eventuální budoucnost až do časných ranních hodin. Dnes- v neděli jsme ještě absolvovali velký nákup a poslední hosté odjeli až když se skoro stmívalo.
Před chvílí jsem teprve douklízela dům. Bolí mě záda, ruce mám vytahaný až po kolena a těším se, až zase budeme doma jen my dva a Vašek.
Příště si budu svá přání formulovat svá přání víc konkrétně...
"To je můj tatínek!" říkala každému malá beruška
Péťa byl za piráta a Julinka? Ta byla za Julinku...
A pak se jedlo...
a jedlo...(a taky se hlídalo pod stolem, jestli neupadne sousto)
a jedlo, až byly boule za ušima..
Psi měli novou hračku,
zaujatě poslouchali, o čem se povídá,
až nakonec vyčerpáním odpadli....
:-). Mile.
OdpovědětVymazatA náročné... :-)
OdpovědětVymazatHezké povídání :-).. ať je takových setkání víc, i když jsou náročná. Pěkné dny, HanaL.
OdpovědětVymazatTaky si říkám. A nebýt náročných hromadných sešlostí, jak by jsme si pak mohli vážit klidu a soukromí, že? :-)
VymazatDěkuji za návštěvu, Hani.