Jaká je správná odpověď? (aneb- dětská paměť je neuvěřitelná!)

Tříletý Péťa zlobil.
Zlobil opravdu hodně, tak jak to teď bývá téměř  na denním programu, od chvíle, co se mu narodila mladší sestřička. Zlobil pouze doma, ve školce byl bezproblémový.
Dcera mu řekla, že už půjde spát a poslala ho do koupelny ať svlékne se, že ho okoupe a rovnou se budou mýt vlásky. Následoval další výbuch vzteku a pak nečekaně klid a odešel do koupelny.
 Po chvíli se vrátil do kuchyně, kompletně svlečený a prohlásil.: "Maminko, já už jsem velký chlapec, už nebudu zlobit. A budeme umývat vlásky, Péťa nebude plakat."
 Příjdou do koupelny- a tam uprostřed místnosti louže.  Zuzana chvíli pátrala po původu. Domácí zvíře nemají. Z pračky to nenateklo a ze sprchového koutu taky ne. Potvrdila se ta poslední možnost- Peťa se vyčůral na podlahu!
Vážně se ho zeptala, proč to udělal.
Péťa řečnicky rozhodil ruce a naprosto vážně odpověděl: "Na tuhle otázku neznám správnou odpověď. "
"Cože?"
" Ale maminko, já opravdu neznám správnou odpověď!"
Takovou frázi nikdy doma neslyšel, tohle se musel odposlechnout od někoho ve školce.

Po pravdě- taky bych nevěděla, co odpovědět, aby byla odpověď uspokojivá pro všechny.


Před vánoci mi volala Kristýna-  prý Nikolka ve školce jezdila na kole a nahlas prozpěvovala: "Jede kolo rovno, rovnou přes to hovno!" A prý učitelce řekla, že ji to naučil dědeček.

A co se zjistilo? Byla to pravda. V létě, když byla několik dní u nás, můj milý ji to opravdu učil.
Aby text srozumitelně znázornil, použil jako pomůcku kolo strýce Václava a vysušenou psí hromádku, na které předváděl, jaké to je, když jede kolo jen tak kolem- a jak to vypadá, když jede přímo přes...
Malá se tehdy smála, ale básničku nezopakovala. Ale dobře uložila do paměti a po několika měsících použila.

Jak to ale Kristýně vysvětlit, že jí to dědeček nezpíval proto, aby malá zaperlila ve školce?

Jednoduše- "Na tuhle otázku neznám správnou odpověď..."