Kde by Řekové zaplakali?

   Můj milý si vzal týden dovolené. Nechystáme se nikam do tropických krajin, ani k moři. Je to prostě jen týden k oddychu, k regeneraci a k dodělání menších prací v domě, do kterých se v běžném pracovním týdnu vůbec nechce.
   Domluvili jsme se, že týden začneme několika dny v Olomouci, kde postupně navštívíme dcery a něco podnikneme. Několik dní předem jsem prohlížela kulturní kalendář, seznamy akcí v Olomouci a okolí a těšilo mě, jak jsem to skvěle naplánovala!
   Podle domluvy jsme začali už v pátek. Já tam vyrazím hned ráno ( z naší vesnice do Olomouce jsou jen dva spoje a oba dva ráno) a můj milý za mnou dojede hned po práci z Prostějova.  Původně chtěl jet vlakem...ale protože (jako každé léto) se něco na trase opravuje a část cesty se přesedá na náhradní spoj-  tak zvolil autobus. Byla to PRVNÍ CHYBA, protože na dálnici se převrátil kamion a řidič musel jet s autobusem po okreskách. Protože trasu neznal, odbočil na silnici, kde by neprojel pod mostem, takže se musel otáčet a uvíznul. Cestující si museli vystoupit, než se autobus vytočil do správného směru.  V autobuse bylo hodně přes 40 stupňů a venku na slunci ještě mnohem víc. Mezitím přijeli hasiči, kteří jeli k zásahu a kvůli šprajcnutýmu autobusu se museli vracet a jet jinudy. Nakonec s velkým zpoždění do Olomouce dojeli, ale přijeli na nové autobusové nádraží, zatímco já už skoro hodinu čekala na starém.
    Než jsme se konečně sešli, byli jsme totálně propocení a dehydrovaní a hladoví. Slunko pálilo jak o závod a my nechtěli chodit žádný delší trasy a hlavně nechodit cestou, kde není stín. Vzpoměla jsem si, že mi před před nějakou dobou někdo říkal, že dobře vaří v Kamenném mlýně- což je restaurace,asi 100 metrů od zastávky tramvaje. Tak jo-jdeme tam! To byla DRUHÁ CHYBA.

   Nevzala jsem v úvahu, že v poslední době se majitelé hospod mění rychleji, než si člověk stihne všimnout předchozí změny.

   Už u vchodu jsem se zarazila, vůbec se mi interiér nelíbil. Ani vzduch mi nevoněl, proto jsem se rozhodla pro klasiku, co se téměř nedá zkazit- smažený sýr s kroketama. Po půl hodině se mě přišla slečna servírka zeptat,jestli mi můžou dát hranolky. Tak jo....Můj milý- velký milovník Řecka- se rozhodnul pro řeckou směs a hranolky. A to byla TŘETÍ CHYBA.
Zatímco já měla k dobře usmaženýmu hermelínu hromádku vyschlých hranolek, můj milý je měl nabobtnalé tak, že skoro vypadaly jako krokety. A řecká směs - to byly kousky kuřecího, kusy žampiónů a cibule (nakrájené nejspíš sekerou) , to vše polité trochou hnědé omáčky neznámého původu a zalité snad půl lahví oleje, ve kterém to všechno plavalo, potápělo se a hlavně všechno ten olej nasávalo.

 Myslím, že každý Řek by zaplakal a následně se pozvracel.

   Zbytek třídenního olomouckého pobytu se pak omezil na lapání po dechu (ležíc na gaučich u mých dcer) a ve chvíli, kdy se večer ochladilo, jsme vyráželi na Tour de knajp, která končila hodně po půlnoci. Veškeré plánované aktivity jsme vzdali, protože v tom šíleným vedru se přes den nedalo vyjít z domu.

Po návratu domů jsme zkonstatovali, že se nám stihnul vyhřát do té doby docela chladný dům a tak stoicky trpíme dál.

Po večerech sedáváme na terase a popíjíme vinné střiky s ledem a povídáme si.

Můj milý využil chladného sklepa a natáhnul vodovodní potrubí ze sklepa  až ke dveřím- takže nemusím při zalévání chodit po strmých schodech až dolů.

Dnes večer jedu hlídat malou Nikču a hned v pátek ráno se vracím. Ještě musím zajít k obvodní, aby mi podruhé vyplnila formulář pro Úřad práce.
 V sobotu jdeme popřát k svátku mamince mého milého.
 A v neděli jedu zase do Olomouce, protože přijede Saša! Uspořádáme další etapu Tour de knajp- tentokrát po vinárnách (už má být chladněji), zajedem se vykoupat a v pondělí se vracíme k nám domů.
A tady budeme šít a pít a šít a pít.  S výsledky se určitě pochlubím.

 Určitě půjdeme se Sašou někam na oběd, ale v jednom mám  jasno- už nikdy žádnou řeckou směs!