pondělí 31. srpna 2015

"Kde je to malinové houští?"

-volala na mě Saša.
"No přímo před tebou přece!"
"Já ho nevidím..."
 Musela jsem dojít až k ní a ukázat, kde se nachází.

Jo jo, -malinové houští- to je u nás POJEM.
Začalo to před třemi lety, kdy jsme začali dávat zahradu za domem do pucu, zasadili první jahody a mě se zachtělo sklízet i maliny. Zmínili jsme se o tom mamince mého milého a ta měla hned jasno. "Nic nekopoj, já tě převezo od Lide par odkopkó, jak pojedo do Chocně."

 Zanedlouho jsme měli doma pět velkých zakořeněných sazenic malin.
Vybrali jsme místo,kde by se jim mohlo dařit, rozložili je na trávník, kde jsme je chtěli umístit- ať mají správné rozestupy, až se rozrostou. Sotva ale vyreju první díru, ozve se za plotem ječivý hlas paní sousedky. "Co to tam sázíte?" " Dobrý den!. Maliny....dostali jsme pár sazenic a tak...." Neměla jsem šanci domluvit. "Tam to sázet nemůžete. Rozrostou se pod plotem a bude to u mě. Tady je sázet nemůžete!"  - a šla pryč.
Zůstala jsem státt jak opařená a nevěděla, jak reagovat. Bydlela jsem v tu dobu u přítele jen krátce a ve vesnici jsem byla pořád ta nová náplava (to zůstanu navždy, s tím jsem už smířená). Netušila jsem, jaké jsou tu mezisousedské zvyklosti, takže jsem zabrzdila ostrou reakci, která se mi drala na jazyk a šla jsem se raději zeptat pána domu, co tedy bude dál. "Nebudem se s babou hádat, zasadíme je na druhou stranu."
A jak řekl, tak se stalo. Při přenášení se mi povedlo na jednu ze sazenic šlápnout tak nešťastně, že byla na vyhození. "No co, máme ještě čtyři. To se rozroste za chvíli. Maliny rostou jak plevel, neboj, Co nevidět tu bude houští jak prales"- utěšoval mě můj milý.
 Už to je tři roky....A kdyby plevel rostl tak, jak tyto maliny, budu si výskat radostí.
Dvě sazenice můj milý přejel sekačkou hned při prvním sekání a tu největší si vybral náš Rocky jako svůj osobní patník. A tak dlouho na tom pracoval- až pochopitelně uschnula.
Zůstala jediná, neduživý sirotek, který po třech letech mého opečovávání měři na výšku asi 15 centimetrů.
 Káča mi slíbila, že až budeme mít po sklizni, tak z toho, co nám zbyde ( poté, co naděláme kompoty, sirupy a něco zamrazíme) mi upeče luxusní malinový dort.
A všichni, co znají historii našeho pěstování malin se ptají, jak nám roste naše malinové houští.
 Tak jsem se letos Sašce chlubila, jak pěkně rostou. Jak příští rok už bude sklizeň taková, že přebytky budem prodávat na trhu... A ona to malinové houští nevidí, ani když stojí těsně u něj!

 To fakt nechápu!



6 komentářů:

  1. Marcelko, srdečně jsem se zasmála po dočtení a shlédnutí fotky. Jo, to se občas přihodí věcí....
    Krásné dny.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dozvěděla jsem se,že maliny první dva-tři roky po vysazení potřebují klid, hnojení a přistínění, aby si vytvořily pořádné kořeny. A pak prý porostou....no, jako plevel.
      Takže příští rok budou maliinové hody!!!!

      Vymazat
  2. Držím tobě i maliníku pěsti! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budeme se snažit! Už přemýšlím, jak ji příští léto zastínit...

      Vymazat
  3. To malilinké malinčie by ste mali s niečím ohradiť. Už vidím ako ho niekto prejde kosou. Chudáčik maličký....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Plánuju, že jak se trochu rozroste, tak mu okopu větší prostor. Zatím se dá ze všech stran objet sekačkou...

      Vymazat