úterý 7. července 2015

Kam jít, když je potřeba nakrmit oko a duši?

Jedině do Olomouce! A tak jsem si vyrazila na dva dny k dceři a jejímu manželovi.
  Na Facebooku jsem na stránce milovníků Olomouce našla skvělé reference o jedné malé kavárničce v centru města. Sice jsem ji znala už dřív, od vidění , ale už samotná výloha a vstup mě docela odrazovaly. Takže já, založením kavárenský povaleč jsem pohrdla a ani nenakoukla dovnitř.
   Když jsem si pak pročítala pochvalné věty a prohlížela fotky, úplně se mi tajil dech z té krásy,  laděné do Provence stylu. Tak tohle prostě musím vidět!!!
A protože v Olomouci bydlí většina mých dcer, nebyl s tím problém. Odvoz jsem si objednala na časnou dopolední hodinu, Kačce jsem pomohla doma s nějakými nedodělky a pak jsme vyrazily do centra.




Vchod  do Café La Fée opravdu nic moc..





 Ale už u vchodu mě okouzlila bílá skříň, obklopená dvěma "almárkama".




Za ní věšák s typickým baretem a se směrovkou  na zahrádku.




Ještě místnost pouze pro pány..


Pak následovala kavárnička, kde jsem se nechtěla motat a překážet s foťákem , protože bylo plně obsazeno a ani hostům by se to asi nelíbilo. Snad nafotím někdy příště.
   



A tohle je už zahrádka s dřevěným pódiem. Židličky byly dřevěné...




i kované




Každý stolek měl jinou mozaiku.




I to poslední zákoutí bylo promyšlené. Celá zahrádka byla oplocená proplétaným dřevěným plotem s bílou patinou a v části u domu (s dřevěným nábytkem) byla zastřešená, s možností spustit ze všech stran rolety a přitopit si.


Moc ráda bych nafotila třeba bíle natřené kolo s košíkem na řidítkách, jen tak opřené o zeď, ale seděla před ním dáma a když viděla, že fotím, mračila se na mě hodně zle. 
Nebo půvabná zákoutí s malými stolečky a romantickými polštářky v hlavní místnosti.
Nebo úžasný obraz okna v kamenné zdi, s květináči po stranách... ale nedalo se.



Frapé podávali v klasických zavařovačkách 





 Chesecake a čokoládový dort s banánem byly na babičkovských taliřcích.
Ten čokoládový skoro zmizel dřív, než jsem zmáčkla spoušť.

Obsluha měla neformální, ležérní  a velice šmrncovní oblečení, taky ve francouzském stylu.
Bylo obsazeno do poslední židličky a přesto byl klid. Asi nejvíc jsem ocenila, že nikde neběhaly vřeštící děti, takže se dalo mluvit tiše a nerušit sousedy od vedlejšího stolečku.
Za plotem šuměly vzrostlé stromy, byl slyšet zpěv ptáků a tichá hudba z reprodukrorů nijak nerušila.
Prostě oáza klidu!  






 Na zpáteční cestě jsem nemohla odolat koupi srdíčkové dekorace.
 Byla to láska na první pohled.
A košíku s kapradinou velice sluší.




Po cestě jsem ještě krátce navštívila Kristýnu a žasla jsem, jak malá Nikča za pár týdnů vyrostla.






Obrovské keře hortenzií, které kvetou před domem, kde naši mladí bydlí ve mě jen podporovali romantické rozpoložení.



Ale to nejvíc "romantikuš" pro mě připravil zeťák Jirka,když se po cestě z práce stavil v obchodě. Prý  kvůli mě rozdělal čtyři balíky, než našel ten, s tím pravým nápisem!







6 komentářů:

  1. tak to mě teda zaujalo.Prosím,můžeš tu dát nějaký odkaz?díík.Z.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jistě! Tady je-
      https://plus.google.com/117604136939271596935/about?gl=cz&hl=cs

      Vymazat
    2. Jestli se tam podíváš, dej vědět, jestli se ti to tam taky tak líbilo, ju?

      Vymazat
  2. Do Olomóca se taky chystáme....kavárnička vypadá úžasně.

    OdpovědětVymazat