Bílá, bílá, bílá, bílá-komu by se nelíbila?

Bílá vrána, bílá noc,
bílé není nikdy moc.

Nás by tak nejvíce vábilo,
natírat celý svět na bílo.
Motýla i jeho larvu,
milujeme bílou barvu.

"Čmeláci vy jste snad šílení,
okamžitě nechte bílení."
Kdo se někam neuchýlí,
za chviličku bude bílý.

Bílá, bílá, bílá, bílá,
komu by se nelíbila.
Bílá vrána, bílá noc,
bílé není nikdy moc.


Taková chytlavá melodie- a prý je to hymna pravicových extremistů! No, možná je, ale nic to neubírá na její schopnosti vlézt do hlavy a přehrávat se pořád dokola.
 V rámci jarního šílení jsem se rozhodla pro změnu všeho, co se dá natřít a -zpívala jsem si to půl dne, zatímco jsem měla v ruce štětec a na dosah plechovku s barvou.
 Jako první omládnul prastarý zděděný košík.

Poté jsem se zaměřila na tmavohnědé obaly na květináče, koupené předloni v Levných knihách, které zatím zdobí almárku.

Nalezená a zachráněná židle dostala první, základní nátěr a v plánu jsou další vrstvy ale už jiné barvy.

 Okenní skleníček už bílý byl, tak jsem ho jen přestěhovala ze dvora na kuchyňské okno a už v něm hýčkám sazeničky surfiníí.

Obývák jsme vymalovali před časem, ale ještě jsem doladila změnu ze zimní na jarní.

                        Další barvení a natírání je v dalším plánu, ale s tím se pochlubím zase příště.




P.S. Pes byl bílý už dřív, ten unikl mému natěračskému běsnění.