čtvrtek 5. března 2015

..až se zima zeptá - Co jsi dělala v létě?

Tak to jsem sama zvědavá, co budu odpovídat. Té poslední zimě jsem se měla čím pochlubit, vlastně i té předchozí.
Jak to všechno začalo?
Vyšel časopis Marianne-Bydlení, kde byla tam reportáž , jak se staví veranda. A mě to naprosto okouzlilo, protože hned za domem má můj milý prostor, kde celý den nezasvítí slunce a je tam jen hromada hlíny, porostlá kopřivama. Kdykoliv vyjdeme na zahradu, nebo posedět v "boudce",tak procházíme kolem té ošklivosti a to nemluvě ani o výhledu z kuchyňského okna... Mít takovou verandu za domem, to by se přece ušetřilo i na zateplení domu, no ne?  Představivost se rozjela naplno. Pak jsem ukázala časopis mému milému-co si o něčem takovým myslí. Pročetl článek pozorně a překvapil mě, jak okamžitě souhlasil. S výhradama- žádná veranda, nic uzavřenýho, ale jedině zastřešená terasa, kam může chodit kouřit. Okamžitě jsem přinesla blok a začala malovat návrhy, jak by to mohlo vypadat. Pak jsme vzali metr a začali vyměřovat- a ani ne za týden se začalo kopat. Přivezli jsme míchačku, zrobili šalung, vylili betonové kostky, na které se připevnily trámy....a než začala zima, byla trámová konstrukce hotová. Neskutečně rychle se taky zateplil dům, do té doby jen z cihel,bez omítky. Na trámovou střechu se hodila modrá plachta-díky které se kuchyň změnila na modrou lagunu....a čekalo se na jaro.

A bylo jaro dalšího roku, začátek března. Listovala jsem v kalendáři a zmínila se, že posledního března se mění čas. Z toho vzniknul nápad, že kdyby jsme posledního sezvali známé a blízké , mohli by jsme slavit (čti -PÍT! ) celou noc....a ráno by jsme byli méně unavení (čti-STŘÍZLIVĚJŠÍ ), protože by jsme slavili o hodinu míň! No jo, ale to by se musela dokončit podlaha na terase, nebudeme přece sedět mezi hromadama hlíny! Zavolali jsme našemu dvornímu zedníkovi - a ten potvrdil, že pokud si mákneme taky, je termín do konce měsíce reálný. Pak to vzalo takový fofr,že uběhly dva týdny a terasa byla hotová!!!  I s průhlednou střechou z polykarbonátu. Velký skládací stůl byl už koupený dřív, židle z Ikea taky...takže konečně se mohlo sedět  venku, v závětří, pod střechou a ....dívat se na hodně ošklivý dvůr! :-(  Se zbytkama cihel, prken a ostatního bince ze stavby.Vnoučata to tam sice milovaly, náš Rocky a dceřina Freya taky, hlavně vyhřívání na slunci...ale prostě to hyzdilo výhled. Takže jsme si dali krátký odpočinek a pak se začala budovat zahrada a s ní můj záhon. Jen můj, kde jsem si mohla zasadit, co jsem chtěla!!  Když bylo hotovo, ještě jsme nachystali místo pro krb. Ten jsme sháněli po inzerátech snad půl roku, aby byl za dobrou cenu a takový, jaký chceme-(aby měl v komíně udírnu,jen takovou malou, jen na ovonění, když tam zavěsíme kus cigára, nebo kabanosu ) a nakonec se poštěstilo! Přes léto se terasa zaplnila kytkama, který se tam letnily a byla využitá na 100%
Do splněných úkolů-pokud by se zima opravdu ptala- musíme započítat i svatbu nejmladší dcerky. Takže této, právě končící zimě můžeme vykázat dostatečnou činnost.
Ale co další rok? Žádné velké plány zatím nemáme. Snad vymyslet a vyrobit zastínění střechy, protože v parných dnech se nedá na terase sedět, ani dýchat.Dodělat podlahu před krbem....a víc nic. Ale co, zima ještě pořádně neskončila, něco vymyslíme.



A takhle nějak to vypadalo před rokem.



                              Na práci se vždycky našli nějací dobrovolníci, co pracovali s nadšením...




                                          nebo s menším nadšením, ale hlavně, že  pracovali!




                         Občas to byly kaskadérské kousky-třeba jako sezení na střešních latích...




Konstrukce střechy hotová, dráty na budoucí zásuvky a osvětlení jsou na místě...

    


Dům se obložil vatou a hned vypadal mnohem líp!




Natáhnout lepidlo...





Chvíli odpočinout...






A na závěr točenou omítku.




...a pán viděl, že je to dobré!





Umístit obrubníky, zaplnit sutí....




A už je to zase tady. Namazat svaly, nachystat kolečka....




...a vozit hromady a hromady šotoliny.




Odborně řečeno-požabovat- !





... položit dlažbu.




Dalo by se tam tančit, že?




Prý se ještě musí dlažba zažehlit!  ( ??? )




Zaplnit nábytkem a trochu zabydlet...




Do okna se může dát televize,
a pak svolat rodinu a přátele...





a může se jíst...




jíst a pít...




...a kouřit...





                                                                       ...a koupat se..



                                             
                                                              Nechat proběhnout psy...




                                                                     ...odpočívat...

                                                      Ale u takovýho bince teda NEEEEE!!!!



                                                   Takže zase kolečka, navozit zeminu,
                                         rozhrabat a urovnat, oplotit, aby tam neběhali psi, ani děti...



                                                    zaset trávu a už jen zalívat a zalívat...



                                                        ...a komu se nelení, tomu se zelení!




                                           A je tu léto, doba grilování, rodinných setkání ..



                        A taky svatba- a z ní moje nejmilejší fotka, nazvaná -ranní rozjezd-






Postavit zídku a vybetonovat sokl...



A nakonec postavit krb, natáhnout provizorní sluneční stříšku
- a pro letošek je hotovo!


P.S. Ta oslava na změnu zimního času na letní sice proběhla, ale ani náhodou celonoční!



2 komentáře:

  1. Teda Marcelko, to je hotový fotopříběh, jsem četla až do konce :o)). Je hezké když se dílo podaří, že ? To mám také ráda. Ála

    OdpovědětVymazat
  2. Hlavně je to velký a krytý prostor,kde se můžeme většinu roku scházet s mou velkou rodinou. V domě se do jedné místnosti nevejdeme...

    OdpovědětVymazat