pátek 2. září 2016

Proč si připadám jak oliva?


Někde jsem četla citát, že člověk je jak oliva.
 Pod tlakem ze sebe dostane to nejlepší.




Tož přesně tak se poslední dobou cítím.
A můj osobní "lisař" pěkně pomaličku utahuje štrouby na lisu.

Kdybychom spolu vedli debaty, vypadalo by to asi takhle:

"Jsem vyřízená, skoro nemůžu ani chodit. Ujdu pár metrů a musím odpočívat..."
      Tak budeš jezdit na kole. Musíš! Podívej se, jak ti tloustne fena. Chceš aby dopadla jak ty?

"Jo, s ježděním na kole je to v pohodě, ale s chůzí jsem na tom pořád blbě..."
       Tak budeš chodit do práce. 2x týdně. Musíš!

"Dobře, 2x týdně, to je pohoda, to zvládám."
        Zvládáš? Tak přidáme, zkus to 4x týdně. Snaž se.

" S jazykem na vestě, ale jde to. "
        Dobrá, přitlačíme jinde a ukaž, co v tobě vězí!



Prvorozená dcera na tom byla zdravotně hůř a hůř. Tatínka měli přes týden v práci- a ona nemohla být doma sama s malým. Je potřeba pomoct, takže musím aspoň obden jezdit do Olomouce, nakoupit, uvařit, uklidit,vzít malýho ven. A pak do práce.


Začal se na mě podepisovat stres, strach, že dcera upadne a nebude moct vstát....a vnuk tam bude zavřený s ní, třeba dva dny... ¨
Můj nezvykle zatížený organismus se začal se situací vyrovnávat nespavostí. Večer jsem padla do peřin a usnula. Ani ne po dvou hodinách jsem se vzbudila a až do rána si představovala ty nejhrůznější scénáře, co můžou nastat.
Takhle by to teda nešlo. Abych fungovala, musím být odpočatá. Abych mohla spát, nesmím mít strach, že se stane něco špatnýho. Takže musím něco vymyslet, abych mohla být klidnější.

Následovala domluva se skorozetěm, nechala jsem si udělat klíče od jejich bytu a začala dojíždět denně. Dceru jsem objednala ke specialistovi a katastrofální výdaje za dopravu jsem vyřešila kombinovanou jízdenkou v rámci IDSOK. Platí mi na veškerou dopravu v Olomouci i v Prostějově, kde pracuju- a samozřejmě i na vlakové spojení mezi městy.

"Hele, ono to jde! Už zase v noci spím!"
       To je hezký, že spíš. Ale dost poflakování u Pavlíny, je potřeba vodit malýho do školky, tak funguj!

"Ufff! Ráno v šest do Olomouce, vzít malýho a jet s ním na opačnou stranu města do školky. Pak se stejnou trasou vrátit k Pavlíně,nakoupit, uvařit, poklidit, pověsit prádlo Pak znovu přes celý město pro malýho do školky a zase s ním zpátky k mamince. A to už byl nejvyšší čas sednout na vlak a jet do práce. Doma jsem byla o půl deváté večer jak na koni! Sice se doma vůbec nevyskytuju, bolí mě celej člověk tak strašně, že je mi na zvracení, únavou se třesu jak drahý pes- ale funguju. Do rána jsem zase ready."
        No vidíš, tak ještě přitvrdíme- řekl lisař.

Bylo prvního září. A jéje, včera mi skončila smlouva, tak musím jet na podnik, aby mi napsali novou. Jenže s  novou smlouvou musím ještě tentýž den na Úřad práce, kde jsou ovšem jen do jedenácti hodin. Když to nestihnu, bude zle.

 Tak znovu- ráno v šest z Prostějova do Olomouce, pro malýho, s prckem do školky a pak tryskem na vlak do Prostějova. Na podnik jsem se dostala relativně rychle, ale protože jim nefungovala tiskárna, nastalo zdržení. A pak už mi žádný autobus k ÚP nejel. Takže fofrem přes centrum hezky pěšky.
Oba kotníky zaprotestovaly, kolenní vazy se ohlásily hned v závěsu za nimi a posléze odmítly spolupráci obě kyčle. Ale stihla jsem to. Bylo něco po jedenácté dopoledne, já stála před pracákem, třásla se bolestí a předemnou byla ještě celá druhá půlka tohoto maratonu.
Ale dala jsem to. Za pomoci Ibalginu, Magnezia, kávy a kratičkých chvil odpočinku jsem nakonec zvládla další cestu do Olomouce, kde jsem vyzvedla vnoučka. Zašli jsme spolu na zmrzlinu (a kávu), doma jsem ho předala mamince a zase odjela do Prostějova a odpracovala směnu. Pak na vlak, tři zastávky a tam už mě čekalo kolo- a já si mohla říkat-Cestička k domovu, sladce se vine...

A ráno jsem zase byla ready! A jak bylo skvělé, že jen jdu JEN s Robiškem do školky, pak se stavím za Kristýnou v práci, zajdeme spolu reklamovat můj nový tablet, pak nakoupím , uvařím Pavlíně a v poledne jedu DOMů!!!

Dvě hodiny odpočinku, chvilka na uvaření obědu pro synka a mého milého a za chvíli jedu do práce. Jéééé- dnes je tak pohodový den!

Rychle dopisuju text, synek mi šel dofouknout kolo,za pár minut vyjíždím a jsem naprosto v pohodě- a těším se na víkend.

A jako bych někde zdáli slyšela hlas svého lisaře: Neříkala jsi, že jsi vyřízený kripl, nic nezvládáš a ani neujdeš víc, než pár kroků?



"

8 komentářů:

  1. Marcelka neviem co na to povedat. Zvladnut to vsetko zvladnes, ale dokedy?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne moc dlouho, jízdenku mám jen do čtvrtka. A příští neděli odjíždíme na celý týden do Čech. To už by mělo u Pavlíny všechno klapat, jak doufám.A když ne, zapojí se ostatní dcery.A taky asi nebudu v práci tak často, jako v posledních dnech.

      Vymazat
  2. Marcelko, to je hodné obdivu. Je pravda, že někdy to tak v životě chodí a člověk se musí zapřít, i když si myslí, že už nemůže. Hodně sil a energie ať ti vydrží. Ten příměr s olivou se mi moc líbí. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už jsem před lety zažila podobnou situaci.
      Jinak řečeno- když musíš,tak musíš! :-)

      Vymazat
  3. Je mi vás líto, vůbec nemyslím líto jako líto, ale v dobrém, že to vše prostě musíte zvládnout. A to si myslím, jak se na mě všechno sype a proti vám jsem absolutně v pohodě.
    Držím pěsti, ať všechno v pohodě a ve zdraví zvládnete a užijte si dovolenou :-)
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Už je to lepší, dcera už celý týden dokázala vyzvedávat odpoledne prcka ze školky. Dnes ho vedla už i ráno. A já jsem v pohodě, protože celý týden se mi z práce neozvali, asi žádný záskok není potřeba. A pomalu balím na cestu...

      Vymazat
  4. Tohle se neda zvladat. Tedy da, ale jen velmi docasne. Telo uz vola o pomoc. Vim, neni to snadne, ale nejaky zastupce by nebyl? Myslim, ze je to vic nez nutne. Drzim pesti. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě, že delší dobu by to tak nešlo. Ale vlastně jsem ráda, že jsem si vyzkoušela, kolik toho ještě vydržím. Docela jsem sama sebe překvapila.
      V době, kdy budu pryč, nechám druhé dceři klíče, kdyby bylo něco potřeba.

      Vymazat