pondělí 25. července 2016

Kdo by vyhrál soutěž o největší překvapení?

V sobotu se u nás ukázali mladí z Prostějova i s Peťou a s Julinkou a hned se hrnuli na terasu, kde můj milý zrovna pokuřoval.

"Mamčo, pojď se mnou za Jarou, musíme vám něco říct." řekla Zuzča vážným hlasem.

Ten vážný tón mě znejistil. Proboha, co se stalo? Určitě se nerozcházejí, vždyť spolu žijí už šest let a mají spolu dvě děti. Že by další přírůstek do rodiny? To ne, dušovali se, že druhým dítětem mají splněnou kvótu a víc už ne. Proboha, oni se budou stěhovat! Určitě se zase budou stěhovat! Ještě nemám vrácené všechny bedny a přepravky, co jsem půjčovala Kristýně na stěhování a už je to tu zase...No to bude něco....určitě si zase vybrali bydlení pod střechou ve čtvrtým patře bez výtahu,jak mají zvykem! (až mnohem později mi došlo, že jsem ani nepomyslela na nějakou zlou nemoc.)

Vyjdu na terase, sednu si a Zuzča postrčí juniora, který žmoulá v ruce kartičku směrem ke mě. "Běž Peťo a dej to babičce!" Mládeneček první zamířil k oblíbenějšímu dědečkovi, odkud byl s obvyklou poznámkou- Nemám  brejle!- přesunutý ke mě.

Podívám se, co mi to podává- a spadla mi čelist.

Byla to polaroidová fotka celé jejich rodiny...



Tak už se nám vdala i druhá dcera, ale tentokrát utajeně.

Kolikrát jsme se o tom bavili, že nejlepší by byla malá svatba, až se jednou budou brát, jen rodiče a svědci. Máme všichni v živé paměti ty nekončící stresy, spojené s Káčinou svatbou. Pojali to velkolepě a velkoryse a pak sami uznali, že mohli ušetřit peníze, nervy, čas...a že se nedá zavděčit všem.

Ale že se nakonec vezmou úplně sami, jen s dvěma svědky a fotografkou (+ vlastními potomky), to jsem nečekala.
Zuzana se přiznala, že celé dva měsíce, co vyřizovali potřebné záležitosti, tak byla v pohodě, ale až poslední tři dny dostala strach, jestli mě to neurazí, jestli se nebudu zlobit...

Ale moje první reakce byla- Tak to gratulujeme! To jste udělali  moc dobře.

Samozřejmě, že bych se chtěla účastnit svatebních příprav, že bych chtěla dceři pomoct... ale rozhodli se takto a já to respektuju. A lakomí hanáci v mých genech- ti vyloženě jásali nad ušetřenými penězi.

A navíc, já mám ještě čtyři svobodné potomky, takže určitě si nějakou svatbu ještě užiju, ale smutná by se mohla cítit druhá babička. Dcera se jí asi vdávat nebude a syn se oženil tajně....

Ale to není důležité. Hlavní je, že si svatbu užili a byli spokojení ženich s nevěstou.


Ale překvapení to teda bylo, to vám povím!



10 komentářů:

  1. Tak to mě pobavilo :-)
    A není to tak nejlepší?
    Přeji hodně štěstí v novém stavu ;-)
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejlepší...no, jak se to vezme. Ale je to jejich rozhodnutí a oni byli spokojení. A to je podstatné.

      Vymazat
  2. Bože kdybych tak mohla vrátit čas vdala bych se taky tajně! Moji rodiče na přípravách pracovali půl roku, utratili spoustu peněz, já byla vynervovaná jak blázen a z toho dne si skoro nic nepamatuju :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já kdybych mohla vrátit čas, tak bych si mýho bývalýho vůbec nevzala. Jenže pak bych neměla své úžasné děti.... To je dilema! :-)

      Vymazat
  3. U nás se v červnu odehrálo to samé a taky mají dvě děti :-) Naprosto jsem s tím souhlasila, chtěla jsem kdysi to samé, ale nepodařilo se to. Hezké dny. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takže nejsem sama, to mě těší. Dnes je prostě jiná doba, v době mého mládí by se to bralo jinak.

      Vymazat
  4. Gratulace. Myslim, ze kazdy si to ma udelat tak, jak uzna za vhodne - zenich a nevesta. Je to jejich den a vsichni ostatni to maji respektovat, jen ne kazdy to umi:-). Tady je maminka rozumna:-). M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Výborně - tleskám velmi hlasitě, je to sen většiny matek, nejen s hanáckými geny :)))))))))))

      Vymazat
    2. No, nemít za sebou Káčinu svatbu, asi by mi to bylo trochu líto. Ale z jejich hlediska to bylo moudré a prozíravé!

      Vymazat