úterý 17. listopadu 2015

Proč jsem ten příspěvek nakonec nenapsala?

 Původně se měl jmenovat- Proč nemám přes obličej trikoloru?



   Jenže než jsem si promyslela text, mnoho lidí na internetu, potažmo na Facebooku  mě předběhlo a popsalo svůj postoj k věci a své názory a myšlenky - a to daleko expresivněji a úderněji, než bych to tady napsala já. A mě přišlo už zbytečný psát némlich to samé, co jsem víckrát četla od jiných.
 
   Taky jsem se chtěla zmínit o strachu z budoucnosti své země, obavu o budoucnost svých dětí a vnoučat a dalších generací.

    O zděšení, se kterým sleduju některá aktuální videa- ať už jsou o vraždách, násilí, mrtvých dětech, nebo demonstrativním ulamování křížů ze střech kostelů.

   Chtěla jsem napsat o tom, jak v posledních měsících se stále víc zajímám o politiku. A jak jsem si jistá, že se nebude opakovat (jako doteď), že k volbám nepůjdu a obhájím to slovy: "Kdyby volby mohly něco změnit, tak by nám je už dávno zakázali!"

  Nakonec jsem příspěvek nenapsala.

  Byl by nekonečně dlouhý a smutný.

  Pořád váhám, jestli zveřejnit i tohle shrnutí všeho, co jsem chtěla napsat a nenapsala.

  Ale jo, přece jenom kliknu na okýnko -Publikovat- .

  Teď!!!











 

8 komentářů:

  1. Som na tom presne tak ako ty, vzdy si poviem "lutujem svoje deti a deti svojich deti". Ja tu politiku pocuvam doma od manzela denne, hned na rano ma nas....e spravami o emigrantoch a podobne. Stiahne sa mi zaludok .....
    Vela krat som chcela zacat svoj prispevok s tym, ze ja sa tu hram s vencekmi a kreslami a podobne a pritom co sa robi okolo nas, ale potom si poviem, ze netreba kazit krasny slnecny den aj inym ludom.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás je to podobný. Jak se ráno zapne noťas, první se čte, co ve světě nového. Pak během dne se doplňují čerstvé informace. Něco se pochytí z ČT24 a zbytek ve večerních (a často i odpoledních) zprávách. Nadáváme na novináře, jak informace zkreslují...ale copak můžou,když jejich chlebodárce si přeje vidět svět po svém? Taky jsem dlouho váhala, jestli mám na svém blogu reagovat na současné dění, nebo to přejít mlčením...
      Myslím, že je to každého věc, co píše.Kdyby každý hned komentoval všechno, co se děje, bylo by to moc smutný čtení.

      Vymazat
    2. Marcelka a pritom moja starsia dcera radsej nepozera vobec spravy a zije si svoj zivot. Tiez netreba zavierat oci pred realitou. Ked nieco povieme, tak chce pocut len pozitivne spravy. A su nejake, v poslednom case?

      Vymazat
  2. Mám Marcelo stejné pocity, také jsem na svém blogu zatím situaci nekomentovala, ač je ve mně tolik obav .... Zprávy sleduji každý den, chci mít alespoň trochu přehled a dělat si vlastní názor.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to dobrý, vědět, co se děje- a hlavně, mít svůj názor!

      Vymazat
  3. Ať čtu příspěvků kolik chci, ať koukám na kolik chci videí, vždycky skončím s hroznou myšlenkou že se řítíme do války a že nemáme moc šancí vyhrát, nejsme dost fanatici a nejsme ochotní umřít, snažím se získávat zprávy z různých zdrojů a nepodléhat myšlenkovým proudům, ale dozvíme se všechno?

    OdpovědětVymazat
  4. Taky bych o tom nepsala, už proto že se mě to osobně dotýká, mám v Paříži dceru, ale byla jsem požádána o rozhovor hned v sobotu a v pondělí vyšel v novinách. Měla jsem to tím pádem snadné, zveřejnila jsem jej i na blogu i se svými názory.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, četla jsem to. Musí to být pro tebe příšerný,to bezmocné čekání, jestli se něco zase nestane...

      Vymazat