Mám snad růžové brýle?

                       Ale kdepak! Jenom na víkendové oslavě bylo jen víc růžové než obvykle.

                       Růžová kalanchoe měla kouzelné květy, co vypadaly jako miniaturní růžičky.
                                                  K tomu růžový karafiátek ze záhonku.

Dárek ze všech nejpraktičtější- tzv "flexa na paty"

                                                    Růžový je i jeden z nových hrníčků

Svícen na čajovou svíčku je taky ve tvaru růže

Na obrázku od kamaráda jsou stylizované růže

I solnička romanticky zrůžověla

Dort s růžovým marcipánovým květem a růžovou mašlí od mé nejmladší 

( + 50 "kávových zrnek", ve skutečnosti čokoládových)

 I babička oslavenkyně- v obležení vnoučat měla na sobě růžičkovou halenku

Jak?

Jak u blbečků na dvorečku si poslední dobou připadám. A to docela často!

 Byla jsem u naší obvodní paní dr (mezi místními se jí přezdívá Mengele)

Potřebovala jsem vyplnit formulář pro Úřad práce-ohledně zdravotního omezení.
Nemůžu při práci zatěžovat nohy- takže práce by měla být sedavá. S tichým úžasem jsem poslouchala monolog, který vedla při vyplňování a kroužkování.

-Uklízeč. Hm-uklízečky věčně poposedávají-takže píšu ano.
-Uklízeč veřejného prostranství. Ti, co dělají tady na obci kolikrát ani nejdou ven, když prší. Takže-ano.
-Manipulační dělník. To se stejně celý den sedí na zdvižce. Zase ano.
-Montážní dělník. Klidně se dá montovat v sedě. Ano.
-Skladník. Zase zdvižka-takže ano.
-Recepční-ano
-Prodavačka. Prodavačka? V pokladně se sedí-tak ano.
-Vrátný. ten sedí na vrátnici. Ano
-Pokladní... To už tady bylo, že? Takže ano.
-Strážný. Tam vás stejně nevezmou, tam berou jen invalidy. Ale dám tam ano.
- Pekárenský dělník. Tak to asi ne.

Vždyť vy jste vlastně zdravá!

Zaplatila jsem poplatek a šla.

Na ÚP (kam jsem přišla s berlema, nadopovaná opiáty a se zánětem v artrotickém kotníku) se zasmáli a prý mám formulář odnést zpět k přepracování.
A tak šetřím na další poplatek....

P.S. Ještě jsem se s paní doktorkou chtěla poradit, jak můžu řešit  křečové žíly.
Tak jsem se dozvěděla: "Pošlu vás na cévní, ale tam vám řeknou, že máte zhubnout. Můžu vám napsat punčochy, ale asi je stejně nosit nebudete. A asi by jste je ani nenatáhla... Tak já vám napíšu prášky- ale ty vám stejně nepomůžou.Musíte hodně chodit, Ale nesmíte moc zatěžovat nohy!"
-"A co operace? Mě to už opravdu hodně bolí. A babička zemřela na trombózu právě kvůli křečovým žílám."
" Tak se tam zajděte objednat, ale ono vám to nepomůže, zase se vám udělají..."

Tak si říkám, jestli by nebylo lepší raději rychle a tiše umřít, abych  neobtěžovala přepracované lékaře.

Která fialová je ta NEJ?

Docela mě překvapilo, že nejenom módní návrháři a výrobci barev nám říkají, která barva je tento rok absolutně in, ale že se barevná móda řeší i u květů.  Dozvěděla jsem se, že letos je u květin nejmódnější barva fialová.
 Rozhlídla jsem se tedy kolem sebe a sama žasnu,kolik fialové je kolem mě.

Fialové kaly v kytici- naprosto úžasná záležitost. Samotné květy- už v jiném seskupení vydržely tři týdny!

                                Hortenzie- původně spíš modré- mi po usušení zfialověly.

Orchideje už podezírám, že jsou snad plastové, protože jsou jejich fialový půvab je naprosto neměnný od chvíle, co jsem je dostala. Což je právě pět týdnů!

                                                           Fialové jsou i hvozdíky

                                                                   
                                                                      i surfínie



          To, co by mělo být ze všeho nejvíc fialové- čili levandule-tak zatím se ještě nevybarvilo...

             Ale co vám budu povídat, pro mě je nejkrásnější tahle levandulová holčička.
                                                                          Julinka.

Nestydíš se???

Jako snad úplně poslední dáš na blog příspěvek s ukázkami velikonoční výzdoby.
Stejně tak jako úplně poslední dáš na blog příspěvek s pivoňkama.
Čas pokročil- a kde máš jahody z vlastní sklizně? Zase poslední? Že tě hanba nefackuje! Styď se!

 -takhle nějak se mnou mluví mé černé svědomí.

Ano, stydím se. Mea culpa, mea maxima culpa!

Ale jahody sklízím pilně, no fakt! Loni jsme zrušili dvoupatrový záhon, kde jahody v nejvyšším poschodí byly mocně utlačené okurkama a cuketou a pořídili jsme jim záhonek klasický, podél zdi. Moc se jim tam nelíbilo a sklidila jsem jedinou misku.

V letošní sezóně si to rozmyslely a já sklízím plnou misku snad denně. A skoro pokaždé je mezi nimi extra velká XXL jahoda. Tu dostane můj milý, protože on jahody tuze rád a takhle úplně jednoduše mu můžu udělat radost.

Našla jsem si taky rychlý a báječný recept na jahodovou bublaninu. A protože jsme doma už jen tři, dělám ji z poloviční dávky do větší koláčové formy (o průměru 28cm).

2 vejce
1/2 hrnku cukru krupice
1/2 hrnku oleje
1/4 hrnku mléka
1 hrnek mouky
1 kypřící prášek.

Do mísy vyklepnu vajíčka, přidám cukr a šlehačem vyšlehám do pěny. Pak po troškách přilévám mléko a olej (klidně smíchané v jednom hrnku) a na závěr mouku s kypřícím práškem.
 Formu vyložím pečícím papírem,který namočím pod tekoucí vodou a vyždímám- protože pak líp přilehne ke stěnám formy. Nahoru nakladu jahody- pokud možno rozpůlené, nebo rozkrájené na tři a více dílků. Peče se při 180°C maximálně 25 minut.

Nedávno jsem dostala skvělý (lakotný) nápad, že tu poloviční dávku můžu ještě rozdělit, druhou část těsta naleju do zapékací misky a budu mít bublaniny jednou tolik!!!

 Nedoporučuju to zkoušet, těsto bylo tak nízké, že řezy nešly krájet.

Hotovou bublaninu jsem nikdy nestihla vyfotit, protože pokaždé okamžitě zmizela.

Kdy se ochladí a začne pršet?

Tak to vím naprosto přesně!
 Nejpozději několik hodin poté, co vyšroubujeme sedáky z kuchyňských židlí a vydrhneme je kartáčem ve vaně.

  Tato akce pak vyžaduje přibližně dva až tři dny nepřetržitého slunečního úpalu a teploty pohybující se nad třicítkou.
 Takže teď sušíme sedáky pod střechou na terase,kde zabírají víc než polovinu stolu. Do schnutí se jim nechce a obávám se,že než se dosuší, tak hezky zasmrádnou...

 Ještě, že máme židle v jídelně, jinak by jsme asi jedli na stojáka.

Bude stačit jedna jediná?

Kolegyně-blogerky, bude stačit aspoň tahle jediná? Víc opravdu nemám...

   Každý z blogů, které pročítám, (aspoň těch, kde se přispívá pravidelně) je v této době plný nádherných fotek pivoněk. Květina,kterou od dětství miluju úplně NEJ.

   Když jsem si loni založila záhonek, jen a jen můj, kam si můžu vysadit, co chci, první jsem začala shánět pivoňky. Nebyla vhodná doba,nebyly s sehnání. Až pak jsem objevila v Lidlu, ale za tak nekřesťanskou sumu, že jsem při placení málem slzela. Geny lakomých hanáckých sedláků mě fackovaly, nutily mě sazeničku vrátit do regálu a odejít- ale pivoňku jsem sama se sebou (se svou vrozenou lakotou) nakonec vybojovala. Po několika dnech jsem objevila jedinou sazenici- úplně poslední- na trhu, za zlomek ceny té z Lidlu. A nakonec mi ještě někdo ze známých volal, že v Lidlu mají nové pivoňky a ve slevě!
    Takže celkem tři sazeničky- hurá! To bude příští rok kytice, že to do náruče nepoberu! Na zahradě prý kdysi kvetly pivoňky v celých lánech, takže podmínky tu budou dobré. Zasadila jsem, chodila kolem po špičkách a těšila se.
    A bylo jaro, dalšího roku- a po pivoňkách ani vidu, ani slechu. Nepřežila ani jediná... Hanáci se pošklebují, strouhají mrkvičku- a já se smutně vzdychám při pohledu do sousedních zahrad.
   Dnes ráno se u nás stavila Káča, jako vždycky, když jede do školy a přinesla mi poupátko. Do hodiny se otevřelo a já se můžu kochat, čichat jemnou vůni a ve vzpomínkách se vracet do dětství, kde babička měla celou sezónu plné džbány pivoněk.

 A taky si můžu na blog přidat pivoňkovou fotku!

Stádo slonů a malinká holčička- půjde to dohromady?

Snad jo, když to budou bílí sloni na růžovém podkladu...

  Původně jsem měla deku pro novou vnučku vymyšlenou trošku jinak. Hlavní roli měly hrát puntíky a proužky v bílé a sladce růžové. Jenže pak jsem v obchodě objevila látku se slony a bylo rozhodnuto (mému milému -pyšnému dědečkovi-  totiž už už dětství přezdívají Slon a mé dcery ho tak někdy i oslovují) 

 Takže z jedné strany sloní stádo (přesně 96 kusů!) a z druhé strany bílá deka. A aby vrstvy držely u sebe, vyrobila jsem aplikaci ve tvaru stylizovaného kočárku, dozdobeného kouskem krajky a prošila jsem obě vrstvy. Kolečka a držadlo kočárku je ručně vyšité růžovou moulinkou ve třech řadách. Po okrajích prošito ještě podél sloního zástupu.

  A co ještě přidat? Nejlíp hračku, něco měkce mazlivého. Péťa, když byl maličký, měl v postýlce háčkovaného zajíčka- kterému se podle jeho nejčastější funkce říkalo Zajda Pobliťák. Ano- Peťulka byl hodně blinkavé miminko. 

  Háčkovat neumím, takže musí stačit kupovaná zaječice. O jménu pak rozhodne obdarovaná slečna sama.