"Bude zase ve školce ostuda?"
No...jak se to vezme.
Vzala jsem malou do obchodu k našim místním asiatům. Mají v nabídce zboží nečekané množství dětských doplňků a protože venku pořád fouká, chtěla jsem koupit nějakou slušivou pokrývku hlavy..
Mrňavá parádnice neváhala a jako první sáhla po slamáku, který nahoře zdobily kravské uši a rohy- a nechtěla se ho vzdát. Ale babi byla neoblomná. "Venku fouká a musíš mít zakrytý ouška, nebo budeš zase nemocná!"
Nikča tedy s fňukáním vrátila klobouk a pak se dlouze a zodpovědně věnovala výběru správné kombinace růžových odstínů na šátku.
Po návratu domů jsme v první řadě museli nafotit šáteček a poslat mamince na schválení a teprve pak jsem se mohla jít převléknout do domácího.
Nikča přišla do ložnice za mnou a vážně se mě zeptala: "Co to děláš?"
"Převlíkám se."
"A proč? Ty ses počurala?"
Tohle nařčení jsem odmítla, ale zřejmě nějaká pochybnost zůstala.
Později přišel můj milý z práce a já se svěřila, z čeho jsem byla obviněná. Hned si to šel ověřit.
"Niki, babička se opravdu počůrala?"
"ANO!"
A protože se dědeček smál, Nikolka okamžitě větu zhudebnila, začala poskakovat, prozpěvovat si a přidala i druhou sloku.
A nám až do večera znělo v uších- "Babička se počůrala, dědeček se pokakal!"
Tak jen doufám, že si to malá brepta nebude zpívat ve školce, nebo si tam o nás pomyslí, že by nám tak malé dítě neměli svěřovat, když máme dost problémů sami se sebou.
P.S. Raději jsem Kristýně neříkala, co jsme chtěli Nikču naučit a proč jsem si to na poslední chvíli rozmyslela. Tohle povídání si nechám na zítra.
Žádné komentáře:
Okomentovat