Měl lord Voldemort sestru?

( Lord Voldemort-alias Pán zla-alias Ten, jehož jméno se nesmí vyslovit
- neboli zloduch ze série příběhů o Harry Potterovi, který se vyznačoval bledou pletí, holou hlavou, obličejem bez nosu a černýma kruhama pod očima )

Tak jsem tu svou první andělku dokonale zprasila.
Ono to stvoření bylo dost divný už od začátku.
 Je to klasická Tilda, s vertikálním švem prostředkem hlavy, s mohutným pozadím, takže žádná křehká, štíhlá andělína. Nosík, který měl být výrazně vystouplý se někde ztratil během šití- což inspirovalo Káču k nadšenému výkřiku: "Jé, to je lord Voldemort! Ušij mu černej hábit a já si ho vezmu!" No to teda určitě-vždyť je to andělka.....Teda zatím bez obličeje a vlasů, ale nepochybně je ženského rodu.  Aby nedošlo znovu k nějaké trapné záměně, tak jsem prostudovala veškeré dostupné návody, jak se tvoří andělkám vlasy a pustila jsem se do toho. Leč výsledek byl tak nějak....divný. Nakonec se mi podařilo pokrýt celou hlavičku a rozhodla jsem, že bude mít u uší dva malé drdůlky. Po delší době, kdy jsem motala vlnu pořád dokola mi došlo, že nejsem schopná vyrobit dva totožné drdoly- a proto dostala jen jeden- na temeno. Taky dobrý! A teď obličej... Černou fixou na textil jsem udělala dva puntíky- a ono se to rozpilo. Nikdy předtím takhle barva na látce nereagovala. Zírala jsem na tu bytost,co vypadala opravdu jako lord Voldemort s drdolem a nevěděla jsem, co dál.
 To přece nemůžu tak nechat! Nebýt toho, kolik práce mi daly ty vlasy, tak bych asi opravdu ušila černý hábit a předala to celý Káči, ať má radost. Ale toho bohdá nebude, abych z toho neudělala pěknou panenku.
A abych tu chudinku odškodnila, jsem jí ušila župánek.

Stvoření sedělo na stole a vypadalo jako znechucená, otrávená a zakyslá úřednice před důchodem, nacpaná v levném županu-který jí vůbec neslušel.

Pak jsem si sehnala velkou jehlu, navlíkla vlnu a přes ty šílený oči jsem vyšila hustou ofinu. Oči jsem pak domalovala štětcem o kousek níž.
Aby nemusela být pořád jen naostro v županu, ušila jsem jí noční košilku-ale pořád to bylo nic moc.
 Tak jsem na košilku našila krajku a vyšila světle fialovou lemy a do výstřihu kytičku. Stejný kytičky i na župan. Vím, jak se vyrábí andělkám krásný slušivý pantoflíčky a taky bych zvládla baletní piškoty se šněrováním až pod kolena. Jenže tahle naštvaná bytost má nohy asi tak čtyřiačtyřicítky, ty by v pantoflíčkách moc nevynikly. Tak jsem jí ušila ještě bačkůrky a vyšila na ně stejnou kytičku, jako na župan a noční košilku.

A pak jsem stejně došla k názoru, že jí bílá prostě nesluší.

Šatník doplním později, teď musím vyrobit postýlku s ložním prádlem, protože v sobotu tu budou vnoučata a Nikča bude chtít panenku ukládat na spaní.

A jak se tak koukám na ty její nohy, vidím, že má kotníky oteklý stejně jako já. Ani se jí nedivím, že vypadá tak naštvaně...

Jo- a říkám ji -lady Voldemort.