Tohle je úvodní věta, se kterou v poslední době za mnou přicházejí moji drazí a hned potom následuje žádost.
Můj milý: "Potřebuju zkrátit ty nový rifle.....a taky mám díru na montérkách. Podíváš se na to?"
Prvorozená Pavlína: " Mamčo, můžeš mi zahnout tady tyhle kalhoty?"
Druhorozená Martina: " Mamčo, mám díru na svetříku, myslíš, že bys to zvládla spravit?"
Třeťorozená Kristýna: "Můžeš něco udělat s těma pyžamovýma kalhotama pro malou?"
Čtvrťorozená Zuzana: "Julinka nemá žádný krásný holčičí povlečení do postýlky-když koupím látku,zvládlneš to ušít, že jo?"
Pěťorozená Káča: "Podívej, jakou díru má Jirka v kraťasech- a zrovna ty nejoblíbenější....spravíš to nějak?"
Psi neříkali nic,ale zřetelně mi dali najevo, že dokud nebudou mít pohodlný pelech, tak mi každou noc strhají z věšáků všechno, na co dosáhnou a ustelou si na tom.
Takže soudím, že vlastnictvím šicího stroje se člověk samovolně stává profesionální švadlenou.
P.S. Jen nejmladší synek Václav se onehdy přiklátil a užasle říká- "Ty máš šicí stroj???"
Tak tuhle větu znám a slyším od samého začátku s touto obměnou - tak když máš stroj a umíš to, tak bys mohla...:-) např. vyměnit zip na monterkách, opravit zip na spacáku apod. A kromě této věty vnímám taťkovu radost, že "tohle" po něm konečně převzal :-) A počkej, jak budou valit oči až jim tu spravíš díru na kraťasech, ušiješ povlečení apod. Jen to má jedno riziko - že se okruh lidí, kteří budou mít nějaké šicí přání rozšíří:o)
OdpovědětVymazatNo právě....A kdy si budu šít něco jen tak pro radost???? :-D
OdpovědětVymazat