Pokračuju v líčení Losinské anabáze v době před osmi lety.
Ráno druhého dne jsme se probudili-a sláva, ve sprše tekla teplá voda! Všechno vypadalo idylicky, svět byl zalitý růžovým světlem a my jsme volným krokem, bez obvyklého ranního spěchu přešli do jídelny na předem objednanou snídani. Ta nás trochu zklamala, množstvím, výběrem a hlavně cenou, ale co už! O tom jsem přece snila, že já, matka šesti dětí, ráno vstanu, sednu si ke stolu a někdo mi přinese snídani až pod nos. A já si na ní pochutnám v klidu, bez odbíhání, bez myšlenek, jestli jsem přece jen neměla první jít vyvenčit psy a bez přemýšlení, co uvařím k obědu. To bude paráda!!! Po snídani se nás slečna Barbie zeptala, jestli chceme snídat i na další den- a upozornila, že jsme jediní z hostů, co chtějí snídani u nich. A že teda jen kvůli nám musí paní uklízečka vstát dřív, přijet na kole a nachystat nám jídlo. Ježkovy voči- tak to kdybych věděla, že strašidelná paní bude muset jen kvůli nám zkrátit spánek, to bych si asi snídani odpustila. Takže na další den jsme pro jistotu snídani neobjednali. (možná ze strachu, aby nám do kávy nedala Savo, nedejbože něco horšího!)
Dojedli jsme a vrátili se do pokoje. Tam jsem teprve zjistili, že koupelna se záchodem nemá žádné odvětrávání. Takže po vykonání potřeby je vhodné otevřít dveře z koupelno-záchodu do pokoje, následně dokořán otevřít okno v pokoji,- a vůbec nejlepší bude odejít na chvíli mimo pokoj...
Potom padlo rozhodnutí jít termálnímu bazénu, podívat se, jaká je otevírací doba, jestli od minulého roku nedošlo k nějaké zásadní změně. Na místě jsme zjistili, že v rámci zlepšování služeb na termálu sice nezvýšili vstupné -jako to dělávali každou sezonu, společně s plynulým úbytkem stánků s občerstvením a službama- ale zato zavedli nové opatření. Pokud opustíš areál koupaliště- ( třeba si dopřát třeba teplé a poměrně chutné a levné jídlo v místní jídelně) tak se sice můžeš znova vrátit, ale musíš zaplatit zase vstupný. Takže pokud tam chceš strávit celý den, tak si musíš vzít jídlo sebou (v případě velké rodiny to chce menší dodávku) nebo se živit místníma párkama v rohlíku, či opečenou klobásou a nebo ....máš smůlu! Tahle novinka nás docela nakrkla, tak jsme se rozhodli, že se půjdeme koupat až ve čtyři odpoledne.A to ještě dostaneme slevu! (jak velkou-to prameny neuváděly) No co- od 16 do 18 to stačí- a za parnýho dne je to docela rozumný,no ne?
Tak jsme si po zbytek dopoledne udělali výlet po okolí -autem samozřejmě- a opět jsme se ujistili o tom, že jsme typicky městští lidé. V krásné přírodě Jeseníků se nám sice líbilo, ale ne natolik, aby jsme se vydali na nějakou tůru, šmajdat někam do kopců se nám ani trochu nechtělo. Tak jsme si zajeli do Šumperka. Obchody, pěší zóny, lidi, stánky, lavičky uprostřed asfaltu- to bylo něco pro nás! Jednak jsme byli v tu dobu oba trvale strhaní z práce a druhak-přiznávám, že spíš než turista jsem založením kavárenský povaleč! Nakoupili jsme tedy drobnosti pro dětičky doma a jeli zpátky do penzionu na oběd.
Hned po příchodu jsme nahlásili slečně u baru,že se jdeme jenom osprchovat a hned budeme zpátky- takže si objednáváme už teď, ať nečekáme. Takže: 2x smažené žampiony s hranolkama a tatarkou. A pivo teda, až příjdeme. A že budeme sedět venku. Byl to skvělý nápad,objednat předem...za chvíli budeme u stolu a oběd bude hned! Nahoře jsme dali rychlou sprchu a honem do jídelny- aby jsme neměli žampiony studený. Po cestě jsem zamávala na slečnu- že už jdeme na zahrádku. Ona kývla,že nás vidí... po 20 minutách nám přinesla pivo- a za dobrých 50 minut i ty žampiony! (mimo nás tam byly obsazené ještě další DVA!!! stoly, takže žádný nával )
Já už skřípala zubama a tlumeně jsem mumlala kletby a sprostý slova. Manžel na mě syčel, že nemám dělat scény a že nechápe, proč jsem tak nespokojená... Přece nikam nespěcháme, no ne? To je fakt,že jsme nespěchali, ale já už měla hlad! A taky jsme platící hosté, navíc jejich- takže pokud ne vyloženě přednostně ,tak by nás měli obsloužit aspoň ve slušném čase. No co-slečna Barbie vyrobila řasama menší tornádo, pantáta zjihnul a bylo všechno v nejlepším pořádku... Po obědě menší siesta a pak dilema- kam jít. V místní papírně bylo vstupné v astronomických cifrách, sklářské muzeum ve vedlejší vesnici bylo zavřené, protože sklárna byla v konkurzu a měla se zavírat. Podívat se do místního zámku manžel nechtěl (pravda, byli jsme tam v minulých letech už několikrát s dětmi) ,tak jsme se šli zase jen projít .Chtěli jsme si sednout na kávu v restauraci místního luxusního hotelu, ale tam nás vyhnali- prý tam budou mít vozíčkáři soukromou párty.
Tak to nevadí, v penzionu se dnes večer bude na zahrádce grilovat, píšou to na všech plakátech! Pečený makrely, grilovaný kolena,pečený žebra-jéje, to bude bašta! Teď můžeme sbalit ručníky a deku a jít se koupat na termál. Po návratu jsme vyhlíželi z okna pokoje na zahrádku, kdy se tam začne chystat ta grilovačka. Byla to naše chyba, že jsme se neinformovali. Když se nedělo dlouho nic, zeptali jsme se obsluhy- a dozvěděli se, že pan majitel odjel a grilovačka nebude. Tak jsme si aspoň koupili láhev vína, tu jsme vypili a šli spát. Další den po ránu jsme se sbalili a jeli domů- s tím, že do tohohle penzionu UŽ NIKDY!!!!!
Když shrnu všechny plusy a mínusy, je to bída.
+ Krásná příroda, čistý, voňavý vzduch, termální koupaliště,
- Nepříjemná obsluha, špatně vybavený pokoj, dlouhé čekání v restauraci, plíseň, všude zvadlé, zaprášené, nezalité kytky, okrasné jezírko plné žabince...
Rok poté jsme se vydaly se Sašou, jen samy dvě na víkend do penzionu, na úplně opačné straně Velkých Losin a tam to bylo docela jiné. Ale to je zase jiný příběh.
Žádné komentáře:
Okomentovat