pátek 16. října 2015

Kolik vlastně máte psů? 2. díl

Rudla, náš další pejsek  vlastně patří do kategorie-  ne tak úplně náš pes-.

   Falko byl u nás už nějaký pátek, už jsme se s ním sžili, zvykli si na jeho neustálé pokusy o útěk i na bojové akce s cizími psy.
  V tu dobu se u nás zastavil rodinný známý s prosbou. Prý má dědečka někde v Čechách a aby dědovi nebylo smutno, má pro něj pejska. Štěně. Z útulku samozřejmě. Ale k dědovi jede až koncem týdne a rád by vyhlídnuté štěně vzal z útulku nejraději hned, než si ho odvede někdo jiný. No a protože je v práci denně až do večera a prcek by byl doma sám....tak...no- nemohli by jsme ho do pátku nechat u nás?
 Což o to, nám by to nevadilo, jenom nevíme co na to řekne ten náš divoch Falko. Cizí psy by nejraději mordoval i venku, co pak  udělá s vetřelcem přímo v jeho teritoriu?
   Riskli jsme to a známý jel hned do útulku pro prcka.
Rudánek byl černý, malinkatý štěňátko neurčité rasy. Narodil se přímo v útulku, protože jeho březí matku našli bezprizorně běhat po ulicích. Byl tak maličký, že nedokázal ještě chodit po schodech.
Falko sice vrčel, před miminem utíkal, aby ho neobtěžovalo, ale jinak to bylo v pohodě.

Pak byl konec týdne a my se s mrňouskem rozloučili.
 Dál to víme jen z vyprávění. Rudánek dával najevo svou nespokojenost s jízdou autem tím, že celou cestu blil. Každou půlhodinu se dělala pauza s procházkou, ale nic moc to nepomohlo. Do cíle prý dojeli asi po šesti hodinách..
Rudla byl předán dědovi, kterýho okamžitě pozvracel- a následně udělal v místnosti několik loužiček.
Děda nejen, že nebyl z dárku nadšený, ale vyjádřil se ve smyslu- že buď tu bestii zase odvezou, nebo ho odvede do lesa. A tak známý okamžitě volal k nám, jestli by se mohl Rudla vrátit k nám, aspoň na čas, než se najde jiné řešení.

Druhý den se vrátili- a jiné řešení se našlo takové, že u nás Rudánek zůstal nafurt.
K naší veliké radosti, protože jsme si na něj rychle zvykli.
 Rudánek  je poměrně bezproblémový pejsek. Ani moc nějak moc nevyrostl a  s Falkem nakonec byli nerozlučná dvojka.
Akorát se od Falka naučil nebát se větších psů (a větší je skoro každý) a když je potřeba bojovat, ztrácí pud sebezáchovy. Minulý rok jsme ho u nás na pár dní hlídali (jinak bydlí s mojí druhorozenou dcerkou) Dnes už je to stařeček s bílou bradou, ale stejně se nebojácně porval s naším bojovníkem Rockym. A to je proti Rockymu sotva třetinový.

Falkova škola se prostě nezapře!




4 komentáře:

  1. Jo psí přirozenost, je holt přirozenost, připomíná mi to psa mého dědečka, ten se taky rval a neměl strach z nikoho a to byl "přešlechtěný" dalmantin, prý :-), dneska už jsou oba z dědou v nebi, ale vzpomínám na ně pořád. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Často se pes zapíše do vzpomínek víc, než kdekterý člověk- to mám vyzkoušený!

      Vymazat
  2. My máme teraz dvoch psov. Je to smutné, radšej ani nemyslím na našich bývalých psíkov a o to viac sa bojíme o nášho Ralfa 45 kg vlčiaka a Rudka 3,2 kg yorkshira, ktorého všade nosíme so sebou. Vlčiak taký veľký tank, tiež nevieme prečo nemá rád iných psov. A keď ide okolo Rudka, tak len tak zo srandy aby ukázal kto je tu veľký, tak tomu malému zahryzne do krku. A potom malý robí poriadky s tým veľkým.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To oni se jen tak škádlí- i když na pohled to musí být jen pro silné nervy, viď? Kdybys viděla, jak si hrají naši dva bojovníci, tak by tě kleplo. A přitom je to jen hra. Když dva psi žijí v láskyplném prostředí, naučí se spolu vycházet, aniž by se povraždili.

      Vymazat